A

abatyša — stará klepna. [Bartoš 5]

abbreviator, -ōris, m. — v papežské kanceláři úředník, pořizující výtahy suplik. [SAT]

abcígr — stáčeč, pivovarský pracovník plnící transportní sudy pivem (Přerov). • Srv. abcígr, zařízení ve sklepě na stáčení piva z velkých ležáckých sudů do sudů transportních. [Klimeš 166 + 175]

accēnsus, -ī, m. — „obecní sluha, dráb“. [Krejčík] — soudní vykonavatel.

acicularius, -ii, m. — „jehlář, jehličník“. [Krejčík; DMLBS]

actionarius, -ii, m. — „hokynník, překupník“. [Krejčík]

actuarius, -ii, m. — rychlopisec, tachygraf. — „aktuár, nižší úředník, písař“. [Krejčík]

actuarius iudicii — „soudní písař“. [Krejčík]

acuarius, -ii, m. — „jehličník, jehlář“. [Krejčík]

acufex, -icis, m. — jehlář, výrobce jehel. — „jehlář, jehelník“. [Krejčík]

⫸ Acufex, acus laborans, jehelník, jahelník, jehlář, nadler. [Tomek 1875]

acutiator, -ōris, m. — „brusič“. [Krejčík]

acutiator ensium — „mečíř“. [Krejčík]

adiunctus apud silvanum — „myslivecký mládenec, lesní příručí“. [Krejčík]

adiūtor / adjūtor, -ōris, m. — „podporovatel, podpůrce, pomocník; pomahač“ [Novotný] — „pomocník“. [Krejčík]

adlatus — pomocník, pobočník, srv. famulus.

• Z lat. ad latus „u boku, [jsoucí] po boku“.

administra, -ae, f. — „pomocnice“. [Novotný]

administrātor, -ōris, m. — „administrátor, správce“. [Novotný; Krejčík]

adolēscēns / adulēscēns, -entis, m. — „jinoch, mládenec“. [Novotný; Krejčík]

adolēscēns / adulēscēns, -entis, f. — „mladá dívka, mladice“. [Novotný]

adolescens apud silvanum — „myslivecký mládenec“. [Krejčík]

advocātus, -i, m. — „zastánce, právní zástupce, advokát“ [Novotný] — „rychtář, fojt, řečník, advokát“. [Krejčík]

⫸ Advocatus; srov. Prolocutor. [Tomek 1875]

advokát — ..., srv. harvokát.

aedificātor, -ōris, m. — stavitel, budovatel, stavebník. [Novotný]

aedīlis, -is, m. — úředník mající dozor nad městskými stavbami, financemi a dalším provozem (původně dva plebejští aediles, později přibyli ještě dva patricijští). — „stavitel“. [Krejčík]

aedituus / aeditimus / aeditumus, -tui, m. — „chrámový strážce (dozorce, sluha); srov. kostelník“ [Novotný] — kostelník, sakristián. [Krejčík].

aedituus templi — „kostelník“. [Krejčík].

aerārius, -iī, m. — „kovář, kotlář, zlatník“. [Novotný]

Srv. faber aerārius.

aeripercussor, -ōris, m. — „kovář mědi, mosazník, mědnář“. [Krejčík]

⫸ Aerispercussor, cupripercussor, qui percutit metallum, mědnář, messingslaher, messenslaher, messinkziher. [Tomek 1875]

agāsō, -onis, m. — „poháněč (koní), pacholek (od koní)“ [Novotný] — „podkoní“. [Krejčík]

agaso iuratus — „přísežný kupec koní“. [Krejčík]

agazo — viz „agaso“. [Krejčík]

agoramanus — viz „agoranomus“. [Krejčík]

agorānomus, -i, m. — „agoranomos, dozorce trhu“ [Novotný] — „tržní rychtář, tržní úředník“. [Krejčík]

agricola, -ae, m. — „rolník, zemědělec, sedlák, venkovan“ [Novotný] — „dědiník, rolník, zemědělec, sedlák“. [Krejčík]

agrīcultor, -ōris, m. — „vzdělavatel pole, rolník, sedlák, zemědělec“ [Novotný] — „rolník, zemědělec“. [Krejčík]

ajznboňák — železničník, železničář.

• Z něm. der Eisenbahner „železničář“.

albicerdo, -onis, m. — „jirchář“. [Krejčík]

⫸ Albicerdo, jirchář. [Tomek 1875]

alchymista — středověký zlatoděj neboli lučebník, který usiloval především o transmutaci kovů, chtěl z obyčejných prvků vyrobit zlato, dále elixír mládí, kámen mudrců atd. • „...kdo alchymií se obírá... jest šelma a hoden oběšení“ (1568); „Alchymista Essen z Kemptenu od r. 1552 tavil kyzy po deset let a šidil zle, až se dostal konečně do Bílé věže“. [Winter 1909, 413, 430]

• Střlat. alchimista „chemik“; srv. něm. Alchimie / Alchemie z fr. alchimie, ze špaň. alquimia a to z arab. al-kímijá „chemie“.

alecarius, -ii, m. — viz „allecarius“. [Krejčík]

allecarius, -ii, m. — „herynečník, obchodník se slanečky“. [Krejčík]

⫸ Aleciator, alecator, alecinator, alecum venditor, piscium salsorum venditor, aleca vendens, herynečník, herynkář, heringer. [Tomek 1875]

almužník — 1/ poskytovatel almužny; 2/ příjemce almužny, žebrák; 3/ správce almužní nadace. [Vokabulář]

• Lat. elemosinator.

altarista, -ae, m. — „oltářník“, kněz mající fundaci k určitému oltáři.

alūtārius, -ii, m. — „kožišník, jirchář“ [Novotný] — „sámišník, jirchář“. [Krejčík]

Alutarius cerdo.

amentarius, -ii, m. — „řemenář“. [Krejčík]

amigdalator, -ōris, m. — „mandlář, mandléř“.

⫸ Amigdalator, mandlář, mandléř, mandler. [Tomek 1875]

ampularius — viz „ampullarius“. [Krejčík]

ampullarius, -ii, m. — „lahvičník, výrobce lahví“. [Krejčík]

amputator arborum, -ōris, m. — „štěpař“. [Krejčík]

anachóréta / anchorita — poustevník.

anciáš — janciáš, ancikrist, přezdívka rozpustilým hochů. (Lašsko) [Bartoš 7]

ancilla, -ae, f. — „dívka, služka“. [Krejčík]

andělíčkář — pokoutní, nesvědomitý lékař.

andělíčkářka — žena, která pokoutně dopomáhala k potratům, srv. bába andělíčkářka.

Angiesser — „výčepní, krčmář“ (?).

⫸ Angiesser; v. Tabernator. [Tomek 1875]

angulator, -ōris, m. — „pasíř“. [Krejčík]

• Ryba (1933, 451): „dohaduji se, že jde jen o špatné čtení běžného (a Krejčíkem sub c- uvedeného) substantiva cingulator.“

angulator, -ōris, m. — „rybář“; „est communis angulator piscium in aqua dominorum“. [ΛΟΓΕΙΟΝ; DMLBS]

animator, -ōris, m. — „dušník“. [Krejčík]

anklopéř — klapáním horníkům oznamoval hodiny a na konci šichty je svolával k tághašplu (hlavní hašpl neboli rumpál); srv. klopař. [Kořínek, Brandl]

• Z něm. Anklopfer „klapač; klepadlo“ od anklopfen „klepat, klapat".

antistes, -stitis, m. — „představený, kněz“. [Krejčík]

apatykář / apatekář — 1/ lékárník, lékostrůjce; 2/ výrobce léků a pochoutek z rostlinných a živočišných surovin.

⫸ apotekáři (apothecarii). [Tomek 1869]

⫸ apatekářů 20. [Tomek 1892]

⫸ apatekáře. [Žídek (1471) 1908]

• Lat. apothecarius, -ii, m.; něm. der Apotheker.

apicularius, -ii, m. — „včelař“. [DMLBS]

Srv. apiarius, apium custos, apium curator, apium procurator, alveorum cultor / cultrix, mellarius, mellifex, melliturgos / -us (?).

apotečník — lékárník.

apothecarius, -ii, m. — „apatykář, lékárník“. [Krejčík]

⫸ Apothecarius, apotekář. [Tomek 1875]

apparatorius, -ii, m. — „sluha“. [Krejčík]

aprieator, -ōris, m. — „bělič plátna“. [Krejčík]

aquaeductor, -ōris, m. — „rourník, vodák“. [Krejčík] — „vodonoš, nosič vody“ [DMLBS; Du Cange]

⫸ Aquaeductor, rurař, rurmagister. [Tomek 1875]

arātor, -ōris, m. — „oratel, oráč; rolník“. [Novotný] — poddaný rolník.

arbokát — advokát (Valašsko). [Bartoš 7]

arcolarius — viz „arcularius“. [Krejčík]

arcufex, -icis, m. — lukař, výrobce luků. — „lukař, lučník, střelec“. [Krejčík]

⫸ Arcufex, balistarius, balistator, lukař, střelec, bogner, pogner. [Tomek 1875]

arcularius, -ii, m. — „lučník, truhlář“. [Krejčík]

arendátor / arendář — 1/ nájemce, který užívá věc formou výhodného pronájmu (arenda), který přináší i zisk; 2/ pachtýř.

• Ze šp. arrenda „pronájem".

arfenýska — harfenistka. [Hruška 11]

argentifusor, -ōris, m. — „stříbrník“. [Krejčík]

argillator, -ōris, m. — „hlinák, hlínař, kopáč hlíny“. [Gebauer; Vokabulář]

⫸ Argillator, hlinák. [Tomek 1875]

archiater / archiatrus, -tri, m. — arcilékař, viz lékař. [ΛΟΓΕΙΟΝ]

architector, -ōris, m. — stavitel, mistr, pokrývač, tector. — „pokryvač, stavitel“. [Krejčík]

⫸ Architector, tector, tector domorum, škřidlář, pokryvač, cihléř krycí. [Tomek 1875]

• Srv. střlat. archetector / architector „stavitel“ z tēctor „omítač zdí, štukatér, fasádník; pokrývač“, od tegō „pokrývám, přikrývám, zakrývám“.

architectus, -i, m. — „stavitel“. [Krejčík]

archýtek — tesař. • „Tatík mně zaved k neboštíku archýtkovi, ten mně hned přím a tak sem se vyhučil u panskejch tesařem.“ [Hruška 11]

armamentarius, -ii, m. — „zbrojíř“. [Krejčík]

armentarius, -ii, m. — „pastýř dobytka, skoták“. [Krejčík]

armifex, -ecis, m. — zbrojíř. [Du Cange; ΛΟΓΕΙΟΝ]

⫸ Armifex. [Tomek 1875]

armiger, -geri, m. — panoš, zbrojnoš, ozbrojenec. — „panoše, lancknecht, voják“. [Krejčík]

⫸ Armiger. [Tomek 1875]

aromatarius, -ii, m. — „kořenář, bylinář, drogista“. [Krejčík]

arrendator, -ōris, m. — „nájemce vinopalny“. [Krejčík]

arrestatus, -a, -um — „uvězněný, vězeň“. [Krejčík]

artifex bambardarum — „puškař“. [Krejčík]

artifex machinarum — „puškař“. [Krejčík]

artifex nodorum — „knoflikář“. [Krejčík]

artopiperista, -ae, m. — „pernikář“. [Krejčík]

arvinarius, -ii, m. — „sádelník, uzenář“. [Krejčík]

assecla / assecula, -ae, m. — pomahač. [ΛΟΓΕΙΟΝ]

⫸ Assecla, helfer, helféř, pomahač. [Tomek 1875]

assentator, -ōris, m. — „nájemce“. [Krejčík]

assessor, -ōris, m. — 1/ držitel, usedlík; 2/ soudní přísedící.

astrolog — hvězdopravec, věštec předpovídající lidské osudy z dráhy a vzájemného postavení hvězd a planet.

astrologus, -i, m. — 1/ astrolog, hvězdopravec; 2/ astronom.

⫸ Astrologus. [Tomek 1875]

atlasu tlačitel — textilník specializovaný na výrobu atlasu; tiskař potiskující látky. • „R. 1611 vyskytuje se v Praze zpráva o Jiříkovi Störovi, jenž byl tlačitel atlasu (atlasdrucker) a vedle toho krejčoval.“ (Pozn.: Arch. praž. č. 108. A. 17.) [Winter 1909, 620]

• Z něm. der Atlasdrucker.

aucator, -ōris, m. — husák, husař.

⫸ Aucator, aucionarius, aucas vendens, husák, husař, húser, genser. [Tomek 1875]

auceps, -cupis, m. — ptáčník.

⫸ Auceps, ptáčnik, fogler. [Tomek 1875]

aucionarius, -ii, m. — husák, husař.

auctor cultrorum — „nožíř“. [Krejčík]

aulicus, -i, m. — „domkář, podruh, hofer; správce dvora“. [Krejčík]

aurarius, -ii, m. — „zlatník, zlatnický dělník“. [Krejčík]

⫸ Aureos qui fabricat. [Tomek 1875]

auricampsor, -ōris, m. — „směnárník, penězoměnec“. [Krejčík]

aurifaber, -brī, m. — „zlatník, zlatotepec“. [Krejčík]

⫸ Aurifaber, aurifusor, zlatník, goldner, goltsmid. [Tomek 1875]

aurifex, -ficis, m. — „zlatník“. [Krejčík]

aurifossor, -ōris, m. — zlatokop (ten, kdo doluje zlato). — „rudník, zlatokop“. [Krejčík]

aurifusor, -ōris, m. — „zlatolijec, zlatotepec“. [Krejčík]

auriga, -ae, m. — vozataj. — „kočí, vozka, povozník“. [Krejčík]

⫸ Vector, auriga, vozataj, fuorer, forman, furman; srov. Kočovník. [Tomek 1875]

aurigifex, -icis, m. — „kolář“. [Krejčík]

auripercussor, -ōris, m. — „zlatotepec“. [Krejčík]

⫸ Auripercussor, goltslaher, goltsleher. [Tomek 1875]

austrakař — též ústrákař a trákař, nosič.

• Z něm. Austräger „roznašeč“.

automatarius, -ii, m. — „hodinář dřevěných hodin, mechanik“. [Krejčík]

Ѡ

B

bába andělíčkářka — prováděla potraty, srv. andělíčkářka.

bába cukrová — obchodnice, obvykle podomní, s cukrovím.

bába dračka — drala peří.

bába herynkářka — viz herynkář.

bába hokynářka — viz hokynník.

bába jalovcová — obchodnice s jalovcem.

bába kořenářka — sbírala a prodávala byliny a různé koření, srv. kořenářka.

bába krupná — překupnice.

bába kvasňová — prodavačka droždí.

bába porodní — viz porodní žena.

bába pučálnice — obchodnice s pučálkou, hrachem.

bába pupkořezná — porodní asistentka.

bába špitální — pomocnice, uklízečka ve špitále.

bába utrejchová — prodavačka lektvarů a jedů (utrejchů) na trzích i podomně.

bába vejcová — viz vaječník.

bába zelinářka — obchodnice zeleninou.

babrák — nadávka zedníkům. [Kott 1910]

baccalaureus, -i, m. — „bakalář“; baccalaureus theologiae — „bakalář bohosloví“. [Krejčík]

bachna — přezdívka tlusté a líné ženské, srv. měchna. [Hruška 12] • Původně je bachna „tlusté až nemotorné zvíře“ (To sou bachny, jen se hyjčí, hodně vykrmené husy).

bachrař — sklář vyrábějící odlivky. [Kubů 143]

bakalář — první stupeň hodnosti universitní po absolvování vysoké školy.

balistarius — viz „ballistarius“. [Krejčík]

⫸ Arcufex, balistarius, balistator, lukař, střelec, bogner, pogner. [Tomek 1875]

balistator — viz „ballistator“. [Krejčík]

ballistarius, -ii, m. — „lukař, lučník, kušař, klukař, puškař“. [Krejčík]

ballistator, -ōris, m. — „kušař, puškař“. [Krejčík]

ballistrarius — viz „ballistarius“. [Krejčík]

balneator, -ōris, m. — lázeňský. — „lazebník“. [Krejčík]

⫸ Balneator, lixa, lazebník, pader, podar. [Tomek 1875]

Bambaser — kabátník, viz wambaser.

⫸ Bambaser; srov. Mentler. [Tomek 1875]

báňar — zřízenec kostelní, který v kostele mezi výrostky udržoval pořádek, srv. podkmasák. [Kott 1910]

bandknecht — viz paknecht.

bandurový notář — pokoutní písař. [Kott 1910]

baňkař — sklářský učeň vyfukující baňky a lahve, srv. kelblař.

baraba — dělník na stavbě železnic (zejména tunelář).

baráčník — majitel baráku, chalupy bez polí, anebo vůbec vlastník bídné chalupy, srv. domkář.

barankář — obchodník s ovcemi. [Kott 1910]

barbirasor, -ōris, m. — „bradýř, holič“. [Krejčík]

⫸ Barbirasor, barbitonsor, barvieř, barbirer, barvierius. [Tomek 1875]

barbíř — lazebník, bradýř.

barbitonsor, -ōris, m. — „barbíř, bradýř, holič“. [Krejčík]

barevník — barvíř, barvič látek.

⫸ barevník -a m. Färber. [Malingoudis 31]

barchaník / barchentník / barchetník — tkadlec snovající len s bavlnou, srv. mezuláník.

⫸ barchanníci (barchanistae, barchaner). [Tomek 1869]

⫸ barchanníků 14. [Tomek 1892]

⫸ barchaníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ barchanník -a m. Barchentweber. [Malingoudis 31]

barchanista, -ae, m. — „barchetník, výrobce barchetu“. [Krejčík]

⫸ Barchanista, barchanník, barchaner, parchaner, barchanorum textor. [Tomek 1875]

barchetář — „hotovitel barchetu“. [PSJČ: Tereza Nováková] — kupec s barchetem.

barvič — ten, kdo barví; barvíř.

barvíř — 1/ bělil, barvil a mandloval plátno; jako samostatný cech vystoupili barvíři r. 1562, kdy jim císař Ferdinand II. potvrdil statuta a znak. Do té doby splývali s mandlíři. Někdy je zmiňován též barvíř suken (colōrātor pānnī), ale sukno si většinou barvili soukeníci sami, nebo si barvíře najímali. Barvíři koží měli vlastní cech v letech 1453—1603, pak byli připojeni k jirchářům. [Diviš]

⫸ barevníci čili barvíři (coloratores, ferber). [Tomek 1869]

⫸ Barwieř; v. Colorator cutium. [Tomek 1875]

⫸ barvířů 23. [Tomek 1892]

⫸ barvieř -ě m. I. Färber, colorator (barevník); II. Lederfärber (kožibarevník); III. Leinenfärber. [Malingoudis 31-32]

• Lat. colōrātor; tinctor. — Něm. die Färber.

barvíř koží — kožibarevník.

barvíř pláten — ...

barvíř suken — ...

barvíř — 2/ holič, lazebník. Srv. barbíř, bradýř.

⫸ Barwieř; v. Barbirasor. [Tomek 1875]

baštýř / -ář? — dozorce nad rybníky, porybný, sádecký.

bavlnopředka — přede bavlnu. [Kott]

⫸ bavlnopřědka -y f. Baumwollspinnerin. [Malingoudis 32]

bečkář — bečvář.

bečvář — bečkář, bednář, pobijač, výrobce dřevěných sudů a beček (a dalších dřevěných nádob), což byl univerzální přepravní obal, využívaný hojně i mimo pivovarnictví. Bečváři jsou často profesně totožní s bednáři.

⫸ bečváři (doliatores, pinter). [Tomek řem. 1869]. [Tomek 1869]

⫸ Bečvář; v. Doliator. [Tomek 1875]

⫸ bečvářů 52. [Tomek 1892]

⫸ bečváře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ bečvář -ě m. Faßbinder, Böttcher, doliator. [Malingoudis 32-33]

• Lat. dōliātor; vasator. — Něm. die Fassbinder, Böttcher, Büttner. • Stč. bečka „menší a lehčí druh sudu“, slovin. bečva, sch. bačva; podle Machka patří jistě k románsko-germánské skupině (fr. bosse „bečka na sůl“, něm. die Butte „džber, káď“ (ze střlat. buttis), der Bottich „káď, bečka"). Bylo přejato patrně jako *bъtь + ka, ale ť před k dalo č, tvary s v mohou být analogické podle jihoslov. lagva „sud“. [Machek]

bednář — bečvář, pintéř, pobijač; výrobce různých druhů dřevěných nádob: štoudve, škopky, necky, bedny atp. Cech bednářů je veden již v Soběslavských právech jako korouhevní, ale první dochovaná statuta jsou až z r. 1443. Bednáři jsou často profesně totožní s bečváři. [Diviš]

⫸ bednář -ě m. Faßbinder, Böttcher, doliator, vasarius. [Malingoudis 33]

• Lat. dōliātor, vasarius. — Slov. debnár. — Něm. der Binder, Böttcher, Büttner, Küfer, Fassbinder „bečvář, bednář“. • Původně snad *bъdьńa z germ. *budin- (sthn. butin, něm. Bütte), jež pochází ze střlat. butina a to z řec. pytiné [πυτίνη] „butelka"; stejného původu je putna (srv. něm. dialekt. putten). [Machek, HK]

beraník / beranník — dělník vybavený nářadím i zkušenostmi k zaráženi kůlů, srv. též kolník.

Berkman — „horník“.

⫸ Berkman; v. Horník; srov. Havéř. [Tomek 1875]

bernarius, -ii — „berník“. [Krejčík]

bibliopegus, -i — „knihař“. [Krejčík]

bibliopola, -ae, m. — „knihkupec“. [Krejčík]

bičař / bičištník — řemenář specializující se na výrobu bičů, bičišťat, řemenů, důtek, karabáčů, bičíků, atp.

biglarka — žena žehlící karkulky na dřevěné lidské hlavě. [Kott 1910]

Srv. karkulník.

bírda — biřic. • Též nadávka: „Ty bírdo!“ • Bírdovna, chalupa, v níž zůstával biřic. [Hruška 13]

biretarius, -ii, m. — „biretník“.

⫸ Biretarius; srov. Colorator biretorum. [Tomek 1875]

biretník — kloboučník zhotovující birety, pokrývku hlavy pro kněze, mistry, doktory, bakaláře a žáky.

⫸ biretníci. [Tomek 1869]

⫸ biretník 1. [Tomek 1892]

bírlaufr — plnič kvasných nádob, pivovarský zaměstnanec, který na spilce (kde probíhá hlavní kvašení) otvírá a zavírá kohouty u potrubí přivádějícím mladinu (sladina povařená chmelem) do kvasných kádí. Protože je potrubí vysoko, používá k otvírání a zavírání kohoutů tyč ve tvaru T, tzv. bírštangle (Plzeň). [Klimeš 166]

biřic — pochop, dráb, srv. bírda. • Z it. birro „dráb, pochop".

blanař — kožešník, kožišník, kušníř.

⫸ blanař, blanář -ě m. Kürschner, pellista. [Malingoudis 34]

• Lat. pellifex, pellista.

blanařka — kožešnice.

blaptala — žvanil. [Kott 1910]

Blechsmid — „klempíř“.

⫸ Blechsmid, drotziher. [Tomek 1875]

Bogner — „výrobce luků, lukař“.

⫸ Bogner; v. Arcufex. [Tomek 1875]

bohyně — viz bosorka.

bombardifex, -icis, m. — „puškař“. [Krejčík]

bombardista / bumbardista, -ae, m. — „ručnikář, puškař“. [Krejčík; LMALB]

⫸ Bombardista; v. Pixidarius. [Tomek 1875]

• Srv. lat. bumbardellum, -i — „ručnice“. [Krejčík]

Bortner — „portář, prýmkař“.

⫸ Bortner, börtler; v. Praetextarius. [Tomek 1875]

borůvkář — příležitostný sběrač a prodavač borůvek.

bosňák — podomní prodavač drobného zboží, případně i opravář hrnců, brusič nožů apod. Srv. braťko. • Označení souvisí s místem původu.

bosorka — 1/ žena zabývající se čarováním a zaříkáváním, srv. bohyně. 2/ žena, která dlouho do noci vysedává. [Kott 1910]

boudnař — viz kotečník.

boudník — kramář prodávající své zboží v boudě.

brabenář — podivná existence živící se sběrem a prodejem mravenčích kukel coby krmiva a zejména z nich vyrobené kyseliny mravenčí. Vyznačoval se rozežranýma rukama od kyseliny. Srv. kopencář.

bractearius — viz „brattearius“. [Krejčík]

bracteator — viz „bratteator“. [Krejčík]

bradoholič — bradýř, holič, lazebník. [Kott]

⫸ bradoholiče. [Žídek (1471) 1908]

bradýř — též lazebník, holič, k jeho povinnostem patřilo i léčit rány (ranhojič) na rozdíl od lékařů a doktorů, kteří se zabývali spíše vnitřními nemocemi; viz barvíř.

brakař — dělník dobývající rašelinu rýpáním (brakováním).

brasearius, -ii — „sladovník“. [Krejčík]

braseator / brasiator, -ōris, m. — viz sladovník.

⫸ Braseator, brasiator, brasiarius, sladovník, melzer, melzmacher. [Tomek 1875]

brašnář — novější označení pro taškáře.

braťko — viz bosňák.

brattearius, -ii — „zlatotepec“. [Krejčík]

bratteator, -ōris — „zlatotepec“. [Krejčík]

braxator, -ōris, m. — pivovarník, vařič piva. — „pivovarník, sládek“. [Krejčík]

⫸ Braxator cerevisiae, pivovárník. [Tomek 1875]

• Srv. lat. braxatura, -ae — „sladovna“. [Krejčík]

braxator albae cerevisiae — „sládek bílého (pšeničného) piva“. [Krejčík]

braxatorius, -ii — „sladovník“. [Krejčík]

braxiator, -ōris — „sládek“. [Krejčík]

brdař — neckář, výrobce dřevěných kádí ke koupání.

bremzr / bremzák — brzdič, brzdař železničních vagonů, srv. premzr. [Jindra]

• Z něm. der Bremser „brzdař".

Bretseger — „prknař, pilař“.

⫸ Bretseger; v. Sarrator. [Tomek 1875]

brníř — výrobce brnění drátěných i pancířů; též pancéřník (pancieřník), srv. platnéř.

⫸ brníři. [Tomek 1869]

⫸ Brnieř; srov. Thorifex. [Tomek 1875]

⫸ brníři. [Tomek 1892]

⫸ brnieře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ brnieř -ě m. Panzermacher, armarifex, lorifex. [Malingoudis 34-35]

brokař — odléval olověné broky přes železná síta. Podle velikosti broky značeny čísly. Čím větší číslo, tím menší broky (odvozeno z počtu otvorů v sítu).

brtník / brtný — lesní včelař. Brtnictví bylo ve středověku zvláštním řemeslem, brtník vyhledával hnízda lesních včel, získával z nich med a vosk a přenášel roje do připravených úlů. Brtníci si nalezené brtě značkovali majetnickými zářezy do kůry. (Přeneseně brtník, medvěd, který vybírá úly.)

• Lat. apiarius, custos apum / apium; něm. der Bienenzüchter, der Zeidler. • Odvozeno od stč. brť, brt „dutý strom, ve kterém je úl lesních včel“. [ESJČ] [SaD]

brusič — řemeslník sloužící řemeslům zpracovávajícím železo, brousil železné nástroje na točitých kamenných brusech obvykle při mlýnech. Srv. šlejfíř, šlajféř, šlejféř.

⫸ brusiči (qui cutellos acuunt, sleifer). [Tomek 1869]

⫸ Brusič, qui cutellos acuit, qui trahit in lapide slifstein. [Tomek 1875]

⫸ brusičů 10. [Tomek 1892]

⫸ brusič -ě m. Schleifer. [Malingoudis 35]

brusič granátů — viz šlejfíř granátů.

brusič kamenů — viz leštič kamenů, kameník.

brusna — klepna. • „Brusna, nechodí než po klevetech; dyby si rači vyčistila děti!“ [Hruška 15]

brynda — žvástal (nadávka). • Odvozeno z bryndat, „žvástati“. [Hruška 15]

brynzar — ten, kdo dělá brynzu. [Kott 1910]

brzdař — viz návěstník.

břitvař — nožíř specializující se na výrobu břitev k holení.

⫸ břitváři (rasicultellifices). [Tomek 1869]

⫸ břitvář 1. [Tomek 1892]

⫸ břitvář -ě m. Hersteller von Barbiermessern. [Malingoudis 35]

bubeník / bubenník — 1/ řemeslný výrobce bubnů; 2/ hráč na „buben“. [Vokabulář]

⫸ bubenníci. [Tomek 1869]

⫸ bubenníci. [Tomek 1892]

• Lat. tympanista, tympanizator. Něm. Trommler.

bubennička— hráčka na „buben“. [Vokabulář]

bubnař / bubnář — výrobce hudebních nástrojů – bubnů ze dřeva a kůže.

bubulcus, -i — „pohůnek, volák“. [Krejčík]

bucularius, -rii, m. — skoták, pasák hovězího dobytka.

búdnař — viz kotečník.

⫸ budnáři. [Tomek 1869]

⫸ budnáři. [Tomek 1892]

Buchsenmeister — 1/ „puškař“; 2/ dělostřelec.

⫸ Buchsenmeister; v. Pixidarius. [Tomek 1875]

buchtař — ten, kdo rád jí buchty. [Kott 1910]

*burgensis — měšťan.

burggrafius, -ii — „purkrabí“. [Krejčík]

burgravius, -ii — „purkrabí“. [Krejčík]

bursifex, -ficis, m. — měšečník, výrobce měšců. — „měšečník, vačkář“. [Krejčík]

⫸ Bursifex, bursarius, bursator, bursipara, perator, měšečník, peutler. [Tomek 1875]

býlunkář — bylinkář, botanicus, Kräuterhandler. [Jungmann]

⫸ bejlunkáře. [Žídek (1471) 1908]

Ѡ

C

caementarius, -i, m. — „zedník, vápeník“. [Krejčík]

cajkař / cajkář — tkadlec vyrábějící na ručním stavu hrubou režnou látku (cajk).

• Srv. něm. der Zeugdrukker „tkaninotiskař, tiskař kartounu“; der Zeugfabrikmacher „tkaninář, látkař, roušník“. [Šumavský]

cajkšmíd — kovář. [Jindra]

• Z něm. der Zeugschmied „zbrojník, zbrojíř, kujíř“. [Šumavský]

calamariator, -ōris, m. — „výrobce kalamářů, kalamářník“.

⫸ Calamariator, qui facit calamaria. [Tomek 1875]

⫸ calamariatores, kalamářníci. [Tomek 1892]

calcans organum, -antis, m. — „kalkant, šlapač měchů“. [Krejčík]

calcariator, -ōris, m. — „ostrožník“. [Krejčík]

⫸ Calcariator, calcarifex, ostrožník, sporer. [Tomek 1875]

calcarius, -ii, m. — „vápeník“. [Krejčík]

calciarius, -ii, m. — „pohárník, číšař“. [Krejčík]

• Ryba (1933, 450): Nesprávné jest Krejčíkovo heslo calciarius ,pohárník, číšař': calciarius, starším tvarem calcearius, jest ,švec', ,sutor' [Du Cange], který vyrábí calceos ,střevíce'; omyl vznikl změtením se substantivem caliciarius (ke calix ,číše'; srv. caliciariis qui dicuntur ceznici z r. 1222 CDB II 217, 1).

calciator — viz švec.

calculator, -ōris, m. — „účetní, kalkulátor“. [Krejčík]

caldariator, -ōris, m. — „kotlář“. [Krejčík]

⫸ Caldariator, caldarifex, caldarista, kotlář; srov. Kessler, Kuppersmid. [Tomek 1875]

caldarius, -ii, m. — „kotlář, topič“. [Krejčík]

calefactor / callefactor, -ōris, m. — „topič“. [Krejčík]

caletník / caltář / caltař — pekl sladké placky a koláče, srv. koláčník, perníkář.

caliciarius / calcinarius, -rii, m. — vápeník.

caligator, -ōris, m. — „hacník, krejčí hací (dlouhých kalhot), kalhotník“. [Krejčík]

⫸ Caligator, calligiator (sartor), nohavičník; srov. Hacník. [Tomek 1875]

calopedifex, -icis, m. — „trepkář“. [Krejčík]

⫸ Calopedifex, calopediator, qui calopedes parat. [Tomek 1875]

camerarius, -ii, m. — „komorník, půhončí; c. iunior, c. iuvenis — „mladší komorník; c. minor — „menší k.; c. regis — „podkomoří; c. supremus — „nejvyšší k.“. [Krejčík]

⫸ Camerarius, kamerlingus, komorník, kamerer. [Tomek 1875]

caminarius, -ii, m. — „kominík“. [Krejčík]

caminator, -ōris, m. — „kominík“. [Krejčík]

campanarius, -ii, m. — „zvoník“. [Krejčík]

campanator, -ōris, m. — „zvoník, zvonař“. [Krejčík]

⫸ Campanator, campanista, zvoník. [Tomek 1875]

cancelista, -ae, m. — „písař, kancelista“. [Krejčík]

candát — tulák, povaleč. • „Candáte, dyjť nebureš candátovat celyj den.“ [Hruška 16] • Odvozeno od candátovat „nazdařbůh choditi, potulovati se".

candelator, -ōris, m. — „svícník, svíčkář“. [Krejčík]

⫸ Candelator, candelinarius, qui candelas parat, luminator, sviecnik. [Tomek 1875]

candidatus, -i, m. — „kandidát; c. iuris — „k. práv; c. s. theologiae — „k. bohosloví“. [Krejčík]

caňkář / cankář — kovář zhotovující ploché kovové pruhy - cány, z nichž se buď v mincovnách razily mince (cány z drahých kovů nebo mědi a slitin), nebo sloužily k dalšímu zpracování (železo, ocel apod.), srv. mincíř.

cantarista, -ae, m. — „zvonař“. [Krejčík]

cantharius, -ii, m. — „konvař“.

• Srv. cantharus, -i, m. „konev, Kanne“.

cantor, -ōris, m. — „zpěvák, kantor, učitel“. [Krejčík]

canulator, -ōris, m. — „konvář“. [Krejčík]

⫸ Canulator, canularius, qui canulas fundit, konvář; srov. Kanner. [Tomek 1875]

canybal — nemotora, lenoch (pejorativum). • „Chodíš jako canybal,“ vyčítá matka chlapci, jenž prolelkoval půl dne. [Hruška 16]

capellanus, -i, m. — „kaplan“; capellanus campestris — „polní kaplan“; capellanus localis — „místní kaplan, lokalista“. [Krejčík]

caprarius, -ii, m. — „pastevec, pastýř koz“. [Krejčík]

carbonarius, -ii, m. — „uhlíř“. [Krejčík]

carbonista, -ae, m. — „uhlíř“. [Krejčík]

⫸ Carbonista, carbonarius, carbonator, portator carbonis, uhlieř, koler. [Tomek 1875]

⫸ Carbonis portator. [Tomek 1875]

carcerarius, -ii, m. — „žalářník, profous“. [Krejčík]

carinarius, -ii, m. — „barvíř“. [Krejčík]

carminator, -ōris, m. — „mykač“. [Krejčík]

carnifex, -icis, m. — „řezník, pohodný, kat“. [Krejčík]

⫸ Carnifex, řezník, huntéř (drobník), fleischhacker. [Tomek 1875]

carpentarius, -ii, m. — tesař — „vozka, kárník, povozník, kolář, vozovník, kočárník“. [Krejčík]

⫸ Carpentarius, carpentator, tesař, trubák. [Tomek 1875]

carrucarius, -ii, m. — „kárník, kočí“. [Krejčík]

cartarius — viz „chartarius“. [Krejčík]

casarius — domkář; viz „gazarius“. [Krejčík]

caseator, -ōris, m. — sýrař.

⫸ Caseator, syrník, keser. [Tomek 1875]

castellanus, -i, m. — správce tvrze, hradu — „župan, kastelán, klíčník zámecký“. [Krejčík]

castigator, -ōris, m. — „správce káznice“. [Krejčík]

castignator, -ōris, m. — „správce káznice“. [Krejčík]

castrator, -ōris, m. — „nunvář“; castrator iuvenum — „nunvář“. [Krejčík]

⫸ Castrator juvenum; v. Medicus. [Tomek 1875]

caupo, -onis, m. — „šenkéř, šenkýř, hostinský“. [Krejčík]

caulista, -ae, m. — „zelinář“.

⫸ Caulista; srov. Zelník. [Tomek 1875]

causidicus, -i, m. — „obhájce, advokát“.

⫸ Causidicus; srov. Prolocutor. [Tomek 1875]

cavykař — viz cajkař.

caykšmid — vyráběl z mědi a jiných barevných kovů drobné předměty jako spony atd.

cedulář — lepič plakátů.

cechmistr — přísežný mistr původně feudální organizace řemeslníků.

• Něm. der Zechmeister.

⋙ ⋘

cechy — barbíři (barvéři, balbíři; bradýři), barchetníci, barvíři, bečváři, bednáři, bělokožci, blanaři, brníři, brusiči (šlajféři, šlejfíři), cínaři, cvočkaři, čepelníci, dlaždiči, hedvábníci, helméři, hlinomazové, hodináři, horníci, hrnčíři, hřebenáči, huntýři, jehláři, jircháři, kameníci, kartáři, klempíři, kloboučníci, knihaři, knihtiskaři, kočí, koláři, kominíci, konváři, kopytáři, kotláři, kováři, koželuzi, kožešníci (kožišníci), kramáři, krčmáři, krejčí, kupci, lakýrníci, lavičníci, lazebníci, lékárníci, lukaři, malíři, mandlíři, mečíři, mědikovci, měsiči, měšečníci, mincovníci, mlynáři, mydláři, nožíkáři, nožíři, ostrožníci, ovčáři, parukáři, pasíři, pekaři, perníkáři, pilaři, pivopalové, pivovarníci, platnéři, plstnáři, pokrývači, postřihači, prenáři, prknáři, provazníci, prtáci, prýmkaři, punčocháři, rotšmídové, rukavičkáři (rukavičníci), rybáři, rýmaři, řemenáři, řezníci, sádelníci, sedláři, skalníci, sklenáři, sládci, sladovníci, soukeníci, soustružníci, struhaři, střelci, suken kroječi, suknáři, svícníci, šalovníci, ševci, ševci vetešní, šlejféři, štítaři, tavíři, tesaři, tkalci, tobolečníci, toulaři, truhláři, uzdáři, uzenáři, valcháři, vetešníci, vinaři, vinopalové, vlnaři, voskaři, vozatajové (vozataji), výčepníci, zahradníci, zámečníci, zedníci, zlatníci.

• Lat. confraternitas, -atis, f. — „cech, bratrstvo, společenstvo“. • Něm. die Zeche.

Lit.: Smrž, Jiří: Cechy v pražských městech od prvních zpráv ve 13. století až do jejich zrušení v roce 1860. Scriptorium, 2019.

⋘ ⋙

cejkšmíd — viz caykšmid.

celerarius — viz „cellerarius“. [Krejčík]

cellerarius, -rii, m. — správce klášterního sklepa — „sklepmistr, kuchlmistr“. [Krejčík].

cellerarius, -ii, m. — „sklepník“. [Krejčík]

celný — výběrčí cla, celník.

⫸ Celný, v. Thelonearius. [Tomek 1875]

celtnarius, -ii, m. — „caletník, pernikář“. [Krejčík]

cementarius — viz „caementarius“. [Krejčík]

⫸ Cementarius; srov. Vápenník. [Tomek 1875]

censita, -ae, m. — poddaný platící vrchnosti; — „úročník“. [Krejčík]

censitor, -ōris, m. — „berní, výběrčí“. [Krejčík]

censor, -ōris, m. — „rychtář vesnický, censor (knih)“. [Krejčík]

censualis, -is, m. — poddaný platící vrchnosti.

centrix, -icis, f. — „nevěstka, padlá osoba ženská“. [Krejčík]

cepař — 1/ řemeslník vyrábějící cepy; 2/ ten, kdo bojuje cepy. [Kott 1910]

ceraefusor, -ōris, m. — „voskář, voskolijec“.

⫸ Ceraefusor, voštník, wachsgisser. [Tomek 1875]

cerarius, -ii, m. — „voskář, svíčkář“. [Krejčík]

cerdo, -onis, m. — „smradař, koželuh“. [Krejčík]

⫸ Cerdo, jirchář, koželuh, smradař, gerber, garber, lederer. [Tomek 1875]

cerevisiam albam propinans — „stáčeč světlého piva“. (?)

⫸ Cerevisiam albam propinans. [Tomek 1875]

cerevisiarius, -ii, m. — „pivovarník, sládek“. [Krejčík]

cervisiarius / cervisarius, -rii, m. — pivovarník, sládek.

ceroplasta, -ae, m. — „voskář, caletník“. [Krejčík]

ceroplastrarius, -ii, m. — „voskář“. [Krejčík]

cestář — ručil za schůdnost cest a sjízdnost silnic.

cibulář / cibulník — zahradník specializující se na pěstování cibule.

⫸ cibulníci. [Tomek 1869]

⫸ Cibulník; v. Penesticus. [Tomek 1875]

⫸ cibulníci 3. [Tomek 1892]

cihelník — řemeslník vyrábějící cihly z hlíny.

⫸ cihelník -a m. Ziegler, laterificus, laterator, laterarius. [Malingoudis 36]

cihlář — řemeslník vyrábějící cihly z hlíny.

⫸ cihláři (lateristae, czigler). [Tomek 1869]

⫸ Cihlář; v. Laterista. [Tomek 1875]

⫸ cihlářů 8. [Tomek 1892]

⫸ cihláře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ cihlář -ě m. Ziegler, laterator. [Malingoudis 36]

cihlář krycí — výrobce střešní krytiny (tašky atp.).

⫸ Cihléř krycí; v. Architector. [Tomek 1875]

⫸ cihláři krycí 4. [Tomek 1892]

cíchař — tkadlec hotovící tkaniny k výrobě ložního prádla.

cínař / ciníř — řemeslník zhotovující litím a tepáním užitné předměty z cínu. Srv. konvář.

⫸ cínaři (stannifusores, czingisser). [Tomek 1869]

⫸ cinaři 2. [Tomek 1892]

cingarus, -i, m. — „cikán“. [Krejčík]

cingularius, -ii, m. — „pasíř“. [Krejčík]

cingulator / cinculator, -ōris, m. — „pasíř“. [Krejčík]

⫸ Cingulator, pasieř, gurtler. [Tomek 1875]

ciraticator, -ōris, m. — „švabíř, pozlacovač, ozdobník“. [Krejčík]

cingísr — cínař. [Jindra] • Z něm. der Zinngießer „cínař, slévač cínu".

cirklař / cirklář — výrobce kružidel.

cirolog — chirurg, ranhojič zabývající se krvavými zákroky (pouštění žilou, léčba pijavkami atp.) a léčením kožních a pohlavních nemocí.

cirologus — viz „chirologus“. [Krejčík]

cirothecarius — viz „chirothecarius“. [Krejčík]

cirulgicus, -i, m. — „ranlékař“. [Krejčík]

ciselér — umělci zdobící a dotvářející kov rytím apod., nebo opracovávající hrubé kovové odlitky uměleckých děl.

cistator, -ōris, m. — „truhlář“. [Krejčík]

⫸ Cistator, cistulator (mensifex), truhlář. [Tomek 1875]

cistulator, -ōris, m. — „truhličník“. [Krejčík]

citaredus — „výrobce louten, loutník“.

⫸ Citaredus; srov. Loutnista. [Tomek 1875]

citárník / citerník — viz loutník.

cithareda, -ae, m. — „loutnař, citárník“. [Krejčík]

claustrarius, -ii, m. — „zámečník“. [Krejčík].

clavarius, -ii, m. — „hřebičník, hřebíkář“. [Krejčík]

clavicularius, -ii, m. — „hřebičnik, hřebíkář“. [Krejčík]

claviculus, m. — klíčník.

claviger, -eri, m. — „klíčník, komorník“. [Krejčík]

clavulator, -ōris, m. — „hřebičník“.

⫸ Clavulator, claviculator, clavorum faber, hřebičník, nagler. [Tomek 1875]

*clericus, m. — duchovní.

cliens, -entis, m. — panoš.

⫸ Cliens, servitor. [Tomek 1875]

Cloacarum purgator — „ras, báł“.

⫸ Cloacarum purgator, rex. [Tomek 1875]

clostrarius, -ii, m. — „zámečník“. [Krejčík]

cmetho, -onis, m. — „kmet, sedlák, chlap“. [Krejčík]

cmírda — ženská, jež zbytečně mnoho nastříká a smáčí, např. při prádle. • „I ty cmírdo, tys toho nacmírdala.“ Chůva prala pleny a smáčela lajci (lavici) i podlahu. [Hruška 17]

coclearius, -i, m. — „lžičník, lžičíř, lžičař“. [Krejčík]

coctor, -ōris, m. — „kuchař“. [Krejčík]

coctor sevi — „mydlář“. [Krejčík]

cocus, -i, m. — „kuchař, pekař“. [Krejčík]

collector, -ōris, m. — „sběratel, výběrčí“; collector panniculorum — „hadrník, hadrář“; collector porcorum — „svinař“; collector steurae — „berník“. [Krejčík]

collega, -ae, m. — „druh, společník“; collega scholae — „učitelský pomocník, mladší učitel“. [Krejčík]

colonus, -i, m. — „osadník, nájemce, zemědělec, sedlák“. [Krejčík]

⫸ Colonus. [Tomek 1875]

colorator, -ōris, m. — „barvíř koží“; colorator cutium prutenarum — „barvíř. koží pruských“; colorator panni — „barvíř suken“. [Krejčík]

⫸ Colorator (cutium, pellium), barvier, loschferber, farber, ferber, schemeschfarber. [Tomek 1875]

colorator biretorum viz biretarius.

cominarius, -ii, m. — „kominík“. [Krejčík]

commissarius, -ii, m. — „komisař“; commissarius belli — „válečný, polní k.“; commissarius regis — „královský k.“; commissarius in limitibus — „hraniční, pohraniční k.“. [Krejčík]

compactor librorum, -ōris, m. — „knihař“. [Krejčík]

concinnator, -ōris, m. — „ozdobník“. [Krejčík]

concionator, m. — farář.

concivis, -is, m. — spoluměšťan.

concultor, -ōris, m. — spoluobdělavatel.

conditor, -ōris, m. — „obchodník s kořením, kořenář, cukrář“. [Krejčík]

conductor, -ōris, m. — „nájemce; c. agrorum parochialium — „n. farních polí“. [Krejčík]

confector, -ōris, m. — „výrobce; confector“. [Krejčík]

confector speculorum — „brusič skla, zrcadel“. [Krejčík]

conficiens, -entis, m. — „hotovitel“. [Krejčík]

conficiens tibialium — „punčochář“. [Krejčík]

consiliarius, -ii, m. — „rada“; consiliarius aulicus — „dvorní, dvorský rada“; consiliarius iudicialis — „soudní rada“; consiliarius oeconomiae — „hospodářský rada“. [Krejčík]

constructor, -ōris, m. — „původce, strůjce“; constructor domorum — „stavitel“; constructor ecclesiarum — „stavitel kostelů“. [Krejčík]

⫸ Constructor ecclesiarum; v. Lapicida. [Tomek 1875]

consul, -ulis, m. — „konšel, radní“. [Krejčík]

contegulator, -ōris, m. — „pokryvač“. [Krejčík]

conventor, -ōris, m. — nájemce.

cooperator, -ōris, m. — „pomocník, kooperátor“. [Krejčík]

coquus, -i, m. — „kuchař“; coquus aulicus — „dvorní kuchař“. [Krejčík]

⫸ Coquinator, coquus, kuchař, kuchynník. [Tomek 1875]

cordator, -ōris, m. — „strunař“. [Krejčík]

cordifex, -icis, m. — „strunař“.

⫸ Cordifex, strunař. [Tomek 1875]

cordonista, -ae, m. — „pohraniční strážník“. [Krejčík]

cordulanus, -i, m. — „pasíř“. [Krejčík]

• Srv. lat. cordulum, -i — „pásek“.

coriarius, -ii, m. — „koželuh, řemenář“. [Krejčík]

corrigiator, -ōris, m. — jirchář.

⫸ Corrigiator, coreator, coriator, smradař, jirchář, rimer. [Tomek 1875]

cortarius, -ii, m. — „koželuh“; cortarius albus — „jirchář“; cortarius ruber — „koželuh“. [Krejčík]

cosolarius, -ii, m. — „prták“.

⫸ Cosolarius, prták. [Tomek 1875]

cotiarius, -ii, m. — „brusič“. [Krejčík]

coura — ženská nevypraná, nedbalá vnějšku. [Hruška 17]

crematarius, -ii, m. — „vinopal“. [Krejčík]

cribrarius, -ii, m. — „síťař, řešetář“. [Krejčík]

cribrifex, -icis, m. — „sítař“.

⫸ Cribrifex, sýtař. [Tomek 1875]

crinalista, -ae, m. — „věnečník, čepčář, čepičník, biretník“. [Krejčík]

⫸ Crinalista, crinalinator, qui crinalia facit, vendens crinalia, věnečník, krenzelmacher. [Tomek 1875]

crumenarius, -ii, m. — „pokladník“. [Krejčík]

cubicularius, m. — komoří.

cuckař — viz koudelník.

cukrář — pekař a výrobce cukrovinek, zhotovoval zejména konfety, tatrmánky; srv. konfektář.

culcitrofex, -ficis, m. — „peřinečník“.

⫸ Culcitrofex, qui colcitrum praeparat; srov. Peřinečník. [Tomek 1875]

culinarius, -ii, m. — „kuchař“. [Krejčík]

cultellarius, -ii, m. — „nožíř“. [Krejčík]

⫸ Cultellos qui acuit, brusič; srov. Schleifer, šleiféř. [Tomek 1875]

⫸ Cultellorum renovator. [Tomek 1875]

cultellator, -ōris, m. — „nožíř“. [Krejčík]

⫸ Cultellator, cultellifex, cultellifaber, cutellator, cutellarius, cutellorum faber, venditor, nožieř, prodavač nožuov, kudlák, čepelník, messerer, klingensmid. [Tomek 1875]

cultellifaber, -bri, m. — „nožíř“. [Krejčík]

cultor, -ōris, m. — „pěstitel“; cultor vinearum — „vinař“. [Krejčík]

cultrarius, -ii, m. — „nožíř“. [Krejčík]

cumel — opilec. [Kott 1910]

cumploch, -chu, m. — nemotorná ženská. • „Řect si nedal, ičko má, co chtíl, ale má cumplocha.“ [Hruška 18]

cunabulator, -ōris, m. — „kolebečník“.

⫸ Cunabulator, cunabula qui parat, kolebečník; srov. Wigmacher. [Tomek 1875]

cundr — dohazovač. [Kott 1910]

cupidinarius, -ii, m. — „lahůdkář“. [Krejčík]

cuprarius, -ii, m. — „mědnář“. [Krejčík]

cuprejtýř — pomocník malíře, který hotovil podkladové vrstvy obrazů.

cuprifaber, -bri, m. — zpracovatel mědi, kovář mědi. (Stč. cuprifabr?). — „měďnář, mědikovec, konvář“. [Krejčík]

⫸ Cuprifaber, cupri percussor; v. Aerispercussor. [Tomek 1875]

cupripercussor, -ōris — „měďnář, mědikovec“. [Krejčík]

curatus, -i, m. — „duchovní správce, kurát“; curatus loci — „místní duchovní správce“. [Krejčík]

currifex, -ficis, m. — kolář. — „vozák, kolář“. [Krejčík]

⫸ Currifex, rotifex, kolář, nápravník, wagner. [Tomek 1875]

cursor, -ōris, m. — „posel, běžec, dráb, úřední sluha“. [Krejčík]

⫸ Cursor; srov. Nuncius. [Tomek 1875]

curticulus, -i, m. — „domkář, menší chalupník“. [Krejčík]

custos, -odis, m. — „strážce; custos aedis sacrae — „kostelník“; custos arrestatorum — „žalářník“; custos pecorum - pastýř, slouha“; custos silvarum — „hajný“. [Krejčík]

⫸ Custos, strážný, strogsreiter. [Tomek 1875]

custos apium / apum — včelař, chovatel včel.

custrix, -icis, f. — strážkyně.

cvilinkář, -e, m. — cvilinkník, výrobce cvilinku, látky z hrubší příze lněné, konopné nebo bavlněné. [Vokabulář: Žídek - Liber viginti artium; Kott; PSJČ]

Srv něm. Zwillichmacher.

cvilinkník — cvilinkář, řemeslník vyrábějící nebo zpracovávající cvilink. [Vokabulář]

⫸ cvilinkníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ cvilinkník -a m. Zwillichweber. [Malingoudis 36]

cvinterník — ...

⫸ cvinterníky. [Žídek (1471) 1908]

cvistář — viz soukeník.

cvočkář / cvokař — řemeslník vyrábějící cvoky a cvočky (srv. též hřebař a hřebičník), dělali nejrozmanitější hřeby (též spilky) nejvíce železné, zarážené do dříví a jiných tuhých hmot, aby je upevnily.

cyrothecator — viz „chirothecator“. [Krejčík]

czudarius, -rii, m. — soudce.

Ѡ

Č

čaban — ovčák. [Kott 1910]

čalouník / čalounář — viz kobercář, tapezírař.

čamrdář — knoflíkář, výrobce knoflíků.

• V stč. šamrha znamenalo i dřevěný nebo kostěný podklad obšívaného knoflíku (Klaret), nč. čamrda / šamrda (Rosa), dětská hračka roztáčená rukou nebo provázkem.

čandle — velká ženská, zvl. neustrojená (pejorativum). (Domažlicko) [Hruška 18]

čbánkař / čbanář — viz džbánkař.

čberník — výrobce džberů.

⫸ čberník -a m. Zubermacher, tinariator. [Malingoudis 36-37]

čechráč — ten, kdo chodí rozčechranyj (neučesaný); zvl. o dlouhých vlasech mužských. [Hruška 18]

čeledín — námezdní pracovník v různých oborech vykonávaných obvykle na venkově; příslušník čeledi.

čeleď mlýnská — námezdní pracovníci ve mlýně, tvořili ji stárci, mládci, prášci a smetipraši. Případně sem náležel šejdíř, eventuelně pilař.

čeleď panská — námezdní pracovníci na panském dvoře. Tvořili ji příslušnící selské čeledi, poklasní a šafář.

čeleď plavecká — námezdní pracovníci ..., srv. naplavač, plavec, pltník, valič dřev.

čeleď selská — námezdní pracovníci na selském dvoře. Čeleď tvořili husopasi husopasky, pasáci, mladší čeledíni a děvečky a starší čeledíni a děvečky

čepčář — řemeslník zhotovující pokrývky hlavy, obvykle čepce pro ženy. [Kott]

Srv. čepečník, čepičář, čepičník, čepitář. — Něm. der Haubenmach, Putzmacher.

čepčářka / čepčařka — řemeslnice zhotovující pokrývky hlavy, obvykle čepce pro ženy. [Kott] Srv. šlojířnice.

Něm. die Haubenmacherin, Putzmacherin.

čepelník — specializovaný mečíř.

⫸ čepelníci (lamellatores, plechsmide). [Tomek 1869]

⫸ Čepelník; v. Lamellator, Cultellator. [Tomek 1875]

⫸ čepelníků 5. [Tomek 1892]

⫸ čepelníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ čepelník -a m. Klingenschmied. [Malingoudis 37]

čepičář — viz čepčář.

čepičník — kloboučník specializovaný na výrobu čepic.

⫸ čepičníci (mitratores, mitrifices). [Tomek 1869]

⫸ Čepičník; v. Mitrarius. [Tomek 1875]

⫸ čepičníků 9. [Tomek 1892]

⫸ čepičník -a m. Kappenmacher, mitrarius. [Malingoudis 37]

čepitář — čepčář.

⫸ *čepitář -ě m. Kappen-, Haubenmächer? mitrarius. [Malingoudis 37-38]

⫸ Mitrarius czepitarz [Klaret Glos M 2720]

Lit. (emendace): Ryba, Bohumil: „K rukopisným latinsko-českým slovníkům ostřihomským“, Listy filologické 75, 1951, s. 103.

černokožešník — specializovaný kožešník.

červenokožešník — specializovaný kožešník.

česač vlny — hřebenem povrchově upravoval vlnu pro předení.

česnekář, česnekářka — 1/ pěstitel nebo prodavač česneku, obchodník s česnekem; 2/ jedlík česneku (ve významu posměšném). [PSJČ]

Něm. Knoblauchhändler, Knoblauchhändlerin.

češíř — výrobce (dřevěných) číší, pohárů; srv. češkář, čišíř.

⫸ češieři (picariatores, pechrer). [Tomek 1869]

⫸ Češák, češieř; v. Picariator. [Tomek 1875]

⫸ češířů 11. [Tomek 1892]

⫸ čěšieř -ě m. Becherer, picariator, calicanus. [Malingoudis 38]

• Lat. caliciarius.

češkář — výrobce (dřevěných) číší, pohárů; srv. češíř, čišíř.

⫸ češkáře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ češkář -ě m. Becherer. [Malingoudis 38]

četník — srv. štandár.

čihař — lovec drobných ptáků (čižbář), srv. ptáčník.

čišíř — soustružník zhotovující číše, poháry, zejména dřevěné.

číšník — 1/ královský úředník (pincerna regis) mající na starosti obsluhu domu a především správu vinného sklepa, srv. majordomus; 2/ sklepník, ten, kdo obsluhuje v hostincích hosty.

• Lat. pincerna, -ae, m.

čižbář / čižbař / čižebník — ten kdo provozuje čižbu (chytá ptáky), ptáčník (který v úkrytu číhal na kořist). • Stč. čužebník / čižebník.

čižmář — výrobce vysokých bot (čižem).

• Č. čižma (demin. čižmička) je přes slov. z maď. csizma „vysoké boty, holínky“ a to z tur. çizme „boty“.

člunečník — „řemeslný výrobce tkalcovských člunků“; „kdo dělá člunky“. [Vokabulář]

⫸ člunečník -a m. Kahnbauer, phasellator. [Malingoudis 38-39]

člunkař — „řemeslný výrobce tkalcovských člunků“. [Vokabulář]

čouda — hvozda, pivovarský topič ve hvozdě (sušárna k pomalému sušení zeleného sladu). [Klimeš 166]

čtvrtník — menší sedlák v obci, vlastník čtvrtlánu. [Kott 1910]

čučkař — 1/ neobratný, neschopný člověk; 2/ podvodník; taškář. [Kott; SNJČ]

čůda — ženská nestydatá. • „Je to čůda s čůdou; takuvý chlapse bude kazit.“ [Hruška 20]

čvočkař — cvočkář (Chodsko). • „Její tatík byl čvočkařem. Čvočkaři tenkrát míli dobře; kováři řebíky nedělali a v krámu řebík nedostál.“ [Hruška 20]

Ѡ

D

dapifer, -eri, m. — stolník, vysoký dvorský úředník, správce královského dvora, původně správce královské tabule.

darmožhráč — pán. [Kott 1910]

dehtář — viz kolomazník.

decanus, -i, m. — „děkan“. [Krejčík]

declamator, -ōris, m. — „řečník“; declamator publicus — „řečník zemský“. [Krejčík]

decurio, -onis, m. — „desátník, kaprál, poddůstojník, dozorce“; decurio annonae — „tržní dozorce“; decurio fortificationis — „dozorce při opevňovacích pracích“; decurio maior — „šikovatel“; decurio murarius — „polír“. [Krejčík]

destilátor — viz palič vína nebo palič piva. • destillátoři.

deškář / dešťkář — viz kopytář.

deštníkář — výrobce deštníků.

děvečka — příslušnice selské čeledi.

děvka — děvečka, služka (expresivně bezpříznakové). • „Děvko, mám-li pak košíli?“ (volal v sobotu pacholek na d., jejíž je povinnosti pacholku košili na neděli připraviti). [Hruška 21]

dietarius, -ii, m. — „nádeník“. [Krejčík]

⫸ Diaetarius, nádenník. [Tomek 1875]

dimachus, -i, m. — „dragoun“. [Krejčík]

Dimicator — „“.

⫸ Dimicator. [Tomek 1875]

dimissus, -a, -um — „propuštěný“. [Krejčík]

• Srv. lat. dimissoriae, -arum — „zhost, zhostný list“. [Krejčík]

director, -ōris, m. — „ředitel“; director dominicalis — „ř. panství“; director fabricae ecclesiae N. — „mistr stavby kostela N.“. [Krejčík]

discipulus, -i, m. — „žák, učeň řemeslnický, učedník“. [Krejčík]

distillator, -ōris, m. — „vinopal“. [Krejčík]

divadelník — herec. [Kott 1910]

dlaždič / dlažič — řemeslník dláždící ulice a chodníky; řemeslník pokládající dlažbu (srv. dlaha / podlaha).

⫸ dlažiči (beleger). [Tomek 1869]

⫸ Dlažič; v. Pavimentator. [Tomek 1875]

⫸ dlažičů 7. [Tomek 1892]

⫸ dlažiče. [Žídek (1471) 1908]

⫸ dlažič -ě m. Pflasterer. [Malingoudis 39]

doctus, -a, -um — „učený“. [Krejčík]

• doctissimus, -a, -um — „veleučený“. [Krejčík]

dochořádný — duchovní pastýř. [Kott 1910]

dohazovač / dohazovačka — zprostředkovatelé služeb, seznámení, pracovních příležitostí, prodeje nemovitostí apod. Srv. cundr, námluvčí, plampač, tlampač.

dohazovačka služek — ...

dolař — ten, kdo doluje. [Kott 1910]

doliarius, -ii, m. — „bednář, bečvář“. [Krejčík]

dōliātor, -ōris (pl. dōliātores), m. — „bečvář, bednář“. [Krejčík]

⫸ Doliator, doleator, dolista, bečvář, pinter. [Tomek 1875]

• Srv. dōlium „velká hliněná nádoba ke skladování tekutin i obilovin; sud, bečka, káď;“ (Římané převzali užívání dřevěných sudů z Gallie). [Novotný]

domař — majitel domu.

Domesticus — „“.

⫸ Domesticus, husknecht. [Tomek 1875]

domicella, -ae, f. — jeptiška.

domkař — vlastník malého domku v městě.

domkář — baráčník, vlastník domku, chalupy na vsi, obyčejně bez polí, nanejvýš se zahradou (srv. zahradník).

• Lat. casarius.

domkářka — 1/ manželka domkáře; 2/ vlastnice domku.

domoděl — kdo dělá (staví) dům, stavitel. [Vokabulář] — Architekt. [Kott] — Srv. tesař, stavič.

⫸ domoděl -a m. Zimmermann, Baumeister. [Malingoudis 39]

domovník / hospodář domovitý — správce domu.

domrzák — nadávka tomu, kdo domrzá, zlobí. [Kott 1910]

domuncularis, -is, m. — „domkář“. [Krejčík]

domuncularius, -ii, m. — „domkář“. [Krejčík]

dopušťálek — svobodný chasník, který se dopustil (pannu zmrhal). [Kott 1910]

doškař / doškář — výrobce došků, též pokrývač střechy slaměnými došky.

doucina — ten, kdo pořád šuká, chodí sem a tam a nic nedělá. [Kott 1910]

drancula — ženská, která toho mnoho roztrhá. [Kott 1910]

dračka — žena, která drala peří.

drakslíř — soustružník, srv. trakslíř. [Jindra] • Z něm. der Drechsler „soustružník".

drant — 1/ pracovník v pálenici, v palírně; 2/ otrhanec. [Kott 1910]

drápežník — loupežník. [Kott 1910]

drapulienka — dračka peří. [Kott 1910]

draslař — flusař, vyráběl louh a draslo z dřevěného popela.

drastič — počesávač (lnu, bavlny).

drástník — tkaničník specializovaný na střapce.

⫸ Drastnák. [Tomek 1875]

drátař — viz drátník.

dráteník — 1/ pocestný a podomní opravář hliněných hrnců pomocí drátů. 2/ viz též drátník • dratzieher

dratevník — výrobce konopných a nasmolených dratví pro ševce.

⫸ dratevníci. [Tomek 1869]

⫸ dratevníci. [Tomek 1892]

⫸ dratevník -a m. Schusterdrahtmacher. [Malingoudis 39-40]

drátník / drátař — kovář specializovaný na výrobu drátu.

⫸ drátníci (dratcziher). [Tomek 1869]

⫸ drátníci 2. [Tomek 1892]

drbala — rýpal, popichovatel. [Kott 1910]

drboštěp — drvoštěp. • „Čim pa by byl, bure teký drboštěpem!“ (tatík o synku, jenž jeví chuť k „učení"). [Hruška 23]

drbna — klevetivá žena, srv. brusna, klepna.

dréhák — kličkář. [Jindra] • Z něm. der Drehhaken „...".

Drechsler — „soustružník“.

⫸ Drechsler, dressler, tressler; v. Tornator. [Tomek 1875]

dřěvník / drevník — „prodejce dřeva“. [Vokabulář]

⫸ Drevník; v. Lignorum venditor. [Tomek 1875]

drhlena / drhleň — žena drhnoucí len. [Kott 1910]

drnda — ženská klevetivá. • „Mlč, drndo, dyjť drndáš, nevíš co!“ „Dite mi s ní s drndou.“ [Hruška 23] • Odvozeno od drndat „klevetit".

drnomistr — pohodný, ras.

• Podle něm. der Rasenmeister (srv. der Rasen „drn, trávník"); der Rasenmeisterzunft „drnní pořádek (cech)“ [Jungmann I 480].

drobník — řezník specializující se na zvířecí droby.

⫸ drobníci. [Tomek 1869]

⫸ Drobník (carnifex). [Tomek 1875]

⫸ drobníků 10. [Tomek 1892]

⫸ drobník -a m. Metzger, Eingeweidebearbeiter. [Malingoudis 40]

drščečník — řezník specializující se na zvířecí droby. — Srv. jelitník, kutléř, naděvač.

⫸ drščečník -a m. Wurstmacher, fartor. [Malingoudis 40]

Lat. fartor.

dršťkář — řezník specializující se na zvířecí droby. — Prodavač drštěk. [PSJČ]

Též: drščečník, drščkař, drškař, dršťkař. • Srv. masař, huntéř.

drvoštěp — 1/ štípal špalky na polínka na topení, dřevorubec; 2/ lesní dělník, srv. láterník.

dryáčník / dryjáčník — výrobce a prodavač dryáků, mastičkář, šarlatán; křikloun, tlachal, tlučhuba. • Pol. szarłatan, szalbierz.

dřevař — srv. láterník.

dřevěnkář / dřevákář — výrobce dřeváků.

dřevník — překupník dřeva.

dřevorubec / dřevorubař / dřevorub — drvoštěp, srv. loučkář.

dřevorytec — viz řezáč dřeva.

dřík / dříč — ras. [Kott 1910]

dřístuľa — žena, která všechno vyklevetí. [Kott 1910]

dřízda — 1/ ženská nedostatečná, zvláště mnohomluvná a málo platná (Chodsko). • „Di mi s ní, s dřízdou!“ • 2/ Nadávka vesnických Domažlickým (v pl. dřízdové / dřízdáci). „Městská dřízda.“ [Hruška 23]

ductor, -ōris, m. — „vůdce, vedoucí“; ductor cerae — „voskář“; ductor ferri — „drátař, drátník“. [Krejčík]

ducmáč — břicháč (nadávka, pejorativum). [Hruška 24] • Odvozeno od ducmatyj „otylý".

dudák — hráč na dudy, srv. gajdoš, piskač. [Kott 1910]

dudunár — dudák, gajdoš. [Kott 1910]

dulcinarius, -ii, m. — „cukrář“. [Krejčík]

durba — člověk neotesaný, nepodajný. • „Si to durba jeden s durbou!“ (výčitka). [Hruška 24]

duspivo / duspiva / pivodus — ten, kdo rád pije pivo, pivař. • Viz mor. dusit jídlo „s chutí a hodně jísti“. [ESJČ]

dusvíno — ten, kdo rád pije víno.

dušník — osoba darovaná církevní instituci za spásu duše.

• Lat. animator.

dveřník — zaměstnanec ohlašující návštěvy, srv. vrátný.

dvořák — ten, kdo žije u dvora (dvořan i sluha).

dvořanstvo — čeleď dvoru. [Kott 1910]

dvořenín —

⫸ Dvořenín; srov. Familiaris. [Tomek 1875]

dýmkař — výrobce hlaviček k dýmkám, obvykle hliněných.

dýnař — zahradník specializovaný na pěstování dýní.

⫸ Dynař. [Tomek 1875]

dynchéř / tynchéř — zedník specializující se na lepení zdí, omítač zdí, srv. karbeř, tynchéř.

⫸ Dynchéř; srov. Tunchéř. [Tomek 1875]

⫸ dynchaře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ dynchéř, tynchéř, tunchéř -ě m. Tüncher. [Malingoudis 40]

džbánkař / džbánečník — obvykle hrnčíř, který se specializoval na výrobu džbánků, srv. toufař.

Ѡ

E

Eisner — „železník“.

⫸ Eisner; v. Ferrator. [Tomek 1875]

elektrář / eletrikář — elektrikář. [Jindra] • Z něm. der Elektriker „elektrikář".

elemosinator / elemosynator / eleemosinator, -ōris, m. — 1/ almužník, poskytovatel dobrodiní; 2/ žebrák, příjemce dobrodiní. [LB; DMLBS]

elemosinatrix / eleemosinatrix, -icis, f. — „almužnice, žebračka“, srv. mendica. [LB]

emailér — zdobil pomocí skloviny barvené kysličníky kovů, předměty z kovu, ze zlata a z hlíny.

emigrans, -antis, m. — „vystěhovalec, uprchlík“. [Krejčík]

encaustis, -is, m. — „brusič skla“. [Krejčík]

ensifex, -icis, m. — „mečíř“. [Krejčík]

ephiphibarius — viz „ephippiarius“. [Krejčík]

ephipparius — viz „ephippiarius“. [Krejčík]

ephippiarius, -ii, m. — „řemenář, sedlář, uzdař“. [Krejčík]

epocillator, -ōris, m. — „výčepník, šenkéř“; epocillator cerevisiae — „šenkéř piva“. [Krejčík]

eporilator — viz „epocillator“. [Krejčík]

eptiška — jeptiška (Domažlicko), jeptuška (Chodsko). [Hruška 25]

eques, -itis, m. — „jezdec, rytíř“; eques cataphractus — „kyrysník“; eques hungaricus — „husar“. [Krejčík]

equestris, -e — „rytíř, rytířský, jezdecký“. [Krejčík]

equiso, -onis, m. — „štolba“. [Krejčík]

equitiarius, -ii, m. — „štutmistr, hřebečník, mistr hřebčinecký“. [Krejčík]

erckaufer — skupoval rudu. [Kořínek 380]

ercthaler — „který rudu dělí a na jisté míry měří.“ [Kořínek 380]

erro, -onis, m. — „povaleč“; erro tabernarius — „krčemník“. [Krejčík]

essedarius, -ii, m. — „kočí“. [Krejčík]

erteplář — prodavač erteplí, brambor. (Neruda) • Z něm. Erdäpfel „brambor".

exactor, -ōris, m. — „výběrčí; pokladní“. [Krejčík]

examinator, -ōris, m. — „zkoušeč“; examinator vini — „koštéř vína“. [Krejčík]

⫸ Examinator, fersucher; srov. Gustator. [Tomek 1875]

excoctor, -ōris, m. — „vyvářeč, tavič“. [Krejčík]

excoriator, -ōris, m. — „pohodný, ras“. [Krejčík]

excursor equestris, -ōris, m. — „vyjížděč, pojezdný“. [Krejčík]

executor — úředník provádějící exekuce, zabavování majetku obvykle ve prospěch dlužníka.

extractor, -ōris, m. — „koštéř vína“. [Krejčík]

Ѡ

F

faber, -brī, m. — kovář; „řemeslník“. [Krejčík]

⫸ Faber, kovář, smid. [Tomek 1875]

faber aerārius — kovář, kotlář, zlatník. [Novotný] — „měditepec“. [Krejčík]

Srv. aerārius.

faber arcorum — „lučník“. [Krejčík]

faber armaturae — „vrtač, nástrojář“. [Krejčík]

faber armorum — „zbrojíř“. [Krejčík]

faber auri — „zlatník“. [Krejčík]

faber clavorum — „hřebičník, zámečník“. [Krejčík]

faber cultrorum — „nožíř“. [Krejčík]

faber cuprarium — „mědnář, měditepec“. [Krejčík]

faber cupri — „měditepec“. [Krejčík]

faber ensium — „mečíř, zbrojíř“. [Krejčík]

faber ferrārius — kovář, zbrojíř. [Novotný] — „kovář“. [Krejčík]

faber gladiorum — „mečíř“. [Krejčík]

faber lignarius — „tesař“. [Krejčík]

faber nodorum metallicorum — „knoflíkář“. [Krejčík]

faber montanus — „horní kovář, hutní a důlní kovář“. [Krejčík]

faber rotarius — „kolář“. [Krejčík]

faber serrarius — „pilař“. [Krejčík]

faber solarius — „prťák“. [Krejčík]

faber tignārius — „tesař“. [Novotný]

faber veteramentarius — „správkář panví“. [Krejčík]

fabricans, -antis, m. — „výrobce“. [Krejčík]

fabricans cophinorum — „košíkář“. [Krejčík]

fabricans papyri — „papírník“. [Krejčík]

fabricans sevi — „mydlář“. [Krejčík]

fabricans tibialium — „punčochář“. [Krejčík]

fabricator, -ōris, m. — „výrobce“. [Krejčík]

fabricator clavorum — „hřebičník“. [Krejčík]

fabricator cophinorum — „košíkář“. [Krejčík]

fabricator lagenarum — „lahvičník“. [Krejčík]

fabricator sevi — „mydlář“. [Krejčík]

fabricator sigillorum — „rytec pečetidel“. [Krejčík]

fabrilignarius, -ii, m. — „tesař“. [Krejčík]

fabrička — tovární dělnice. [Jindra] • Z něm. die Fabriksarbeiterin „".

facír / facíř — 1/ bloumající člověk bez stálého zaměstnání, povaleč; 2/ vandrovní, potulný myslivec.

• Z něm. Vazierer „potulný myslivecký mládenec vypomáhající při honech“. — Odvoz. od lat. vacāre „nebýti zaměstnán, míti prázdno".

factor, -ōris, m. — „pomocník, příručí, faktor“; factor mercatoris — „obchodní příručí“; factor regius metallicus — „královský šichtmistr“. [Krejčík]

fachman / fachmon — odborník, znalec. [Jindra] • Z něm. der Fachmann „odborník, specialista".

fajánsér / fajansér — hrnčíř zhotovující keramické výrobky z jemné plavené hlíny, vypalované v peci a opatřované neprůhlednou ciničitou bílou polevou vhodnou pro malířskou úpravu.

fajfkář / fajkář — zhotovovatel dýmek. [Kott 1910]

fajrburš — pomocník. [Jindra] • Z něm. der Feuerbursch „...".

faktor — 1/ zprostředkovatel mezi továrnou (faktorií) a domácími pracovníky (přiděloval a nosil např. přízi roztroušeným domácím tkalcům a přejímal od nich sukno), v manufakturním období; 2/ obstarával prodej i nákup pro cizí kupce; 3/ dozorce, správce (v tiskárně).

• Z něm. Faktor „činitel“ a střlat. factor „činitel".

falář — farář (Chodsko). • „...chce na faláře.“ [Hruška 25]

falcifex, -icis, m. — „“.

⫸ Falcifex, sichelhauer. [Tomek 1875]

falconarius, -rii, m. — sokolník.

Falkner — „sokolník“.

⫸ Falkner; srov. Sokolník. [Tomek 1875]

familiant / familejant — chalupník, podsedník, menší rolník. [Kott 1910]

familiaris, -is — „čeledín“. [Krejčík]

⫸ Familiaris; srov. Dvořenín. [Tomek 1875]

famula, -ae, f. — „služka, otrokyně“. [Novotný] — „dívka (služebná), služka“. [Krejčík]

famulus, -i, m. — „člen domácnosti; sluha, služebník; otrok“. [Novotný] — posluha, pomocník, domácí sluha, srv. též adlatus. — „sluha, pacholek, pomocník, tovaryš“. [Krejčík]

⫸ Famulus; srov. Servitor. [Tomek 1875]

famulus aurigae — „kočí, vozka“. [Krejčík]

⫸ Famulus braxatorum, carnificum, judicis, vinitorum. [Tomek 1875]

famulus cerevisiae — sladovnický tovaryš, pomahač“. [Krejčík]

famulus equorum — „pacholek, koňák“. [Krejčík]

famulus in mola, molinarius, molitoris — „mlynářský tovaryš“. [Krejčík]

famulus praxatorius, praxaturae — „sladovnický tovaryš“. [Krejčík]

famulus syphunculi — „rúrnický tovaryš“. [Krejčík]

fanfár — kdo se snadno a pro nic za nic zlobí atd. • „Ty si hned fanfár.“ [Hruška 25] • Odvoz. od fanfárovat „zlobiti se“, zvl. „nemluviti ze zlosti“ ("Zase fanfáruješ?").

farář — farní kněz, správce farnosti.

• Lat. parochianus, plebanus, -ni, m.; něm. der Pfarer.

farářka — 1/ správkyně farnosti; 2/ farářova manželka.

farinator — „moukař; mlynář“.

⫸ Farinator. [Tomek 1875]

farník — člen farní obce, farnosti.

• Lat. parochialis, -e, plebezanus, -i, m.

fartor, -ōris, m. — „krmič drůbeže, drůbežník“. [Novotný]

fatka / fatkář — příživník, břichopas, darmožrout, šašek. • Tom. Rešelia Jesus Sirach (1561): „fatkáře, talířuov lizáčky, daremné chleby“ (263^a).

• Něm. der Schmarotzer. • Souvisí snad přes fr. fat s lat. fatuus „hloupý, pošetilý, směšný, nejapný, zpozdilý“. [HK]

fedrfechtéř — viz fechtéř, markus.

fechtýř / fechtéř — profesionální šermíř (fedrechtýř).

felčar — ranhojič, lékař. • Z něm. Feldscher / Feldscherer „polní chirurg, vojenský lékař".

fellator, -ōris, m. — „smilník, kurevník“. [Krejčík]

ferinator, -ōris, m. — zvěřinář.

⫸ Ferinator. [Tomek 1875]

ferrarius, -rii, m. — kovář; „železník“. [Krejčík]

ferrator — „železník“.

⫸ Ferrator, železník, eisner. [Tomek 1875]

ferrifaber, -bri, m. — „kovář“. [Krejčík]

Fersucher / Versucher — „osoba konající pokusy“. (?)

⫸ Fersucher; v. Examinator. [Tomek 1875]

ferštatník — řemeslník vyrábějící „ferštat“. [Vokabulář]

Srv. fanderštat, hedbávná látka. — feřtat, forstat v lat. pramenech; látka míchaná z vlny a hedbávu. [Winter 1893, 116, 360] — Ferštat, forštat, firštat, u, m. = polouhedvábí, lat. friscalum, fritsalum. = Feřtat. [Kott]

⫸ ferštatníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ ferštatník -a m. Weber, Hersteller von mohairartigem Stoff. [Malingoudis 41]

feruncator, -ōris, m. — „přeskář, střemenář, rinkéř“. [Krejčík]

⫸ Feruncator, feruncarius, qui parat feruncas, přeskář, střemenář, rinkengiesser, rinkgiesser, ringigiesser, rinkler, rinksmid. [Tomek 1875]

fiakrista — kočí fiakru, drožkář.

fibularius, -ii, m. — „kroužkář, sponkář, přezkář“. [Krejčík]

fibulator, -ōris, m. — „krumpéř“.

⫸ Fibulator, sidenarius, krumpéř, krumpléř, kremper, seidenneter. [Tomek 1875]

ficák — pivovarský pomocník vařiče ve varně, též pumpauf. [Klimeš 166]

ficek / fici — zástupce, náhradník. [Jindra] • Z něm. der Vize, „zástupce".

ficí sklepmistr — zástupce sklepmistra v ležáckém sklepě. [Klimeš 166] • Srv. ficák, „tyč, kterou se posunují sudy ve sklepě".

ficus vendens — „“.

⫸ Ficus vendens. [Tomek 1875]

figellator, -ōris, m. — „hlinák“. [Krejčík]

⫸ Figellator, fielator, fiolator, hudec; srov. Loutnista. [Tomek 1875]

figulus, -i, m. — „hrnčíř“. [Krejčík]

⫸ Figulus, lutifigulus, ollifex, ollator, hrnčieř, töpfer. [Tomek 1875]

fikant / fikanec — fikaný, prohnaný člověk. [Kott 1910]

filtrák — pivovarský pracovník obsluhující filtr na pivo (Brno). [Klimeš 175]

Fischer — „rybář“.

⫸ Fischer; v. Piscator. [Tomek 1875]

fistulator, -ōris, m. — „pištec“. [Krejčík]

⫸ Fistulator. [Tomek 1875]

fiškus — srv. fysikus.

fítrtač — větroplach, zvl. kdo mnoho mluví a běhá, ale málo dělá. [Hruška 26] • Odvoz. od fítrtač „pták masojídek“ (pojmenovaný onomatopoicky podle hlasu).

flabellator, -ōris, m. — „ohánečník“.

⫸ Flabellator, ohánečník. [Tomek 1875]

flachštanšneyder — ...

Flaschner — „lahvičník“.

⫸ Flaschner, flašnerius, de flaškariorum arte. [Tomek 1875]

flašinetář — kolovrátkář, hráč na mechanický hudební nástroj flašinet (nepotřeboval znát noty).

flaškář — „...“; srv. flašnéř, lahvičník.

⫸ flaškář -ě m. Flaschner, Klempner, utrilegus. [Malingoudis 41]

flaškarius, -ii, m. — „flašnéř, lahvičník“. [Krejčík]

flašnéř / flašníř / flašnýř — klempíř zhotovující flaše, nádoby z plechu, lucerny a další domácí potřeby z plechu. — Srv. flaškář, lahvičník.

⫸ flašnéři (flassnerii). [Tomek 1869]

⫸ flašnéřů 15. [Tomek 1892]

⫸ flašnéř -ě m. Flaschner, Klempner. [Malingoudis 41]

flašnéřka — 1/ prodavačka flaší; 2/ výrobkyně flaší; 3/ žena flašnéře, vdova po flašnéři [Vokabulář; Winter 1892, 162].

Fleischhacker — „řezník“.

⫸ Fleischhacker; v. Carnifex. [Tomek 1875]

flekýř — viz příštipkář, švec vetešník.

flekýř punčoch — ...

flusař — viz draslař.

foenator, -ōris, m. — „senař“.

⫸ Foenator; srov. Senař. [Tomek 1875]

foeniligator, -ōris, m. — „“.

⫸ Foeniligator. [Tomek 1875]

foenirasor, -ōris, m. — „“.

⫸ Foenirasor. [Tomek 1875]

Fogler / Vogler — „ptáčník“.

⫸ Fogler; v. Auceps. [Tomek 1875]

fochér — viz ohánečník.

folknař — viz sokolník.

fórarbajtr — předák. [Jindra] • Z něm. der Vorarbeiter „předák".

forberečník — chudší sedlák, řemeslník atp. [Kott 1910]

forestarius, -ii, m. — lovčí; „lesní, lesník, fořt“. [Krejčík]

⫸ Forestarius, lovčí. [Tomek 1875]

forman — kočí nákladních vozů, vozka, vozataj, povozník. • Z něm. Fuhrmann „vozka".

⫸ Forman, furman; v. Vector. [Tomek 1875]

formař — ...

⫸ formaře. [Žídek (1471) 1908]

formator, -ōris, m. — „vzdělavatel“; formator domorum — „vzdělavatel domů, stavitel“; formator mensarum — „stolař“. [Krejčík]

formíř — ten, kdo dělá formy, tvárnice; formovač, formař; srv. kadlubář.

• Z něm. der Former.

fornarius, -rii, m. — pekař.

fornator, -ōris, m. — pekař.

fornicaria, -ae, f. — „cizoložnice, nevěstka“. [Krejčík]

fornicator, -ōris, m. — „smilník, cizoložník“. [Krejčík]

forpifex, -icis, m. — „nožíkář“.

⫸ Forpifex, qui parat forpices, nožíkář, schersmid. [Tomek 1875]

fortnýř — vrátný.

fossor, -ōris, m. — „horník, kopáč, hrobník“; fossor metallorum — „rudník“. [Krejčík]

⫸ Fossor, fossator; v. Sepultor; srov. Kopáč. [Tomek 1875]

fouňa — člověk pyšný a nevlídný (nadávka, pejorativum). • „Myslí, že je pán a je fouňa.“ [Hruška 26]

fractor, -ōris, m. — „lamač“; fractor lapidum — „lamač kamene“. [Krejčík]

frejířka — záletnice. [Kybalová 2001]

frenarius, -ii, m. — „uzdař“. [Krejčík]

frenifex, -ficis, m. — „uzdař“. [Krejčík]

⫸ Frenifex, frenator, frena faciens, udidlník, zaumstricker. [Tomek 1875]

fresna — ženská, „která se má ráda“ (Domažlicko), tj. dobře jí a pije a na zadní kola nepamatuje. • „Dyk prožrala chalupu, fresna!“ [Hruška 26]

fructuum venditor — „ovocník“.

⫸ Fructuum venditor, ovocník. [Tomek 1875]

frumentarius, -ii, m. — „obroční, obchodník s obilím, vojenský, armádní dodavatel obilí“. [Krejčík]

fuchsšvancer, stč. — klevetář, pochlebník. • Z něm. Fuchsschwänzer „lichometník, pochlebovač".

fulcitrator, -ōris, m. — „...“.

⫸ Fulcitrator. [Tomek 1875]

fulgurātor, -ōris, m. — „bleskopravec“, vykladač blesků.

fullo, -onis, m. — „vetešník; valchář“. [Krejčík]

⫸ Fullo, renovator, mentler, valchář. [Tomek 1875]

funarius, -ii, m. — „provazník“. [Krejčík]

funebrák — zaměstnanec pohřebního ústavu.

funifex, -icis, m. — „provazník“. [Krejčík]

⫸ Funifex, funator, provazník. [Tomek 1875]

Fuorer — „vozka“.

⫸ Fuorer; v. Vector. [Tomek 1875]

Furkaufer — „kupec“.

⫸ Furkaufer; srov. Subemptor. [Tomek 1875]

Furman — „vozka“.

⫸ Furman; v. Vector. [Tomek 1875]

Fursprech / Fürsprecher — „obhájce; přímluvce“.

⫸ Fursprech; v. Prolocutor. [Tomek 1875]

fusor, -ōris, m. — „slévač“. [Krejčík]

fusor campanarum — „zvonař“. [Krejčík]

fusor cerae — „voskář, voštník“. [Krejčík]

fusor tormentarius — „zvonař, puškař“. [Krejčík]

fušer — břídil, melouchář, stolíř, podomní řemeslník, který se pro nedostatečnou dovednost nedostal do cechu (dnes melouchář). • Z něm. der Pfuscher „pokoutní řemeslník".

Futrar / Fütterer — „pícník, krmič“.

⫸ Futrar; srov. Pabulator. [Tomek 1875]

fysikus / fysik — lékař.

Ѡ

G

gajdoš — hráč na gajdy, dudák, piskač.

galeator, -ōris, m. — „helméř“. [Krejčík]

⫸ Galeator; srov. Helméř. [Tomek 1875]

Garber — „koželuch; jirchář“.

⫸ Garber, gerber; v. Cerdo. [Tomek 1875]

garbíř — jirchář. [Kott 1910] • Z něm. Gärber.

garderobiér — 1/ vrchní krejčí v divadle; 2/ opatrovník, dozorce šatny, šatnář. • Z fr. ...

gardista, -ae, m. — „gardista“. [Krejčík]

Gartner — „zahradník“.

⫸ Gartner, gertler; srov. Hortulanus. [Tomek 1875]

gasarius — viz „gazarius“. [Krejčík]

gastronom — 1/ kuchař; 2/ labužník, břichopásek.

gazarius, -ii, m. — „domkář“. [Krejčík]

gazděna / gazdina — hospodyně. [Kott 1910]

gelbgísr — mosazník. [Jindra] • Z něm. der Gelbgießer „slévač mosazi".

Genser — „husák“.

⫸ Genser; v. Aucator. [Tomek 1875]

geometr — zeměměřič.

gladiator, -ōris, m. — výrobce mečů „mečíř, mečník“. [Krejčík]

⫸ Gladiator, mečieř. [Tomek 1875]

Glaser — „sklenář“.

⫸ Glaser; v. Vitreator. [Tomek 1875]

glozík — starý mládenec. [Kott 1910]

grackář — ten, kdo nosí gracky, dlouhé vlasy v týle. [Kott 1910]

Goldner — „zlatník“.

⫸ Goldner, goltsmid; v. Aurifaber. [Tomek 1875]

Goltermacher — „výrobce povlečení“.

⫸ Goltermacher; srov. Koltrář. [Tomek 1875]

Goltslaher — „“.

⫸ Goltslaher, goltsleher; v. Auripercussor. [Tomek 1875]

grananik — „...“.

⫸ Grananik (?): Ludmila grananikova (sic) 1393 n. 209 č. 933 c. [Tomek 1875]

granarius, -ii, m. — „obroční, obročník, obroční písař“. [Krejčík]

granátů šlejfíř — brusič granátů.

grangiarius, -rii, m. — statkář, správce statku.

grázl — dareba, ničema, uličník, rošťák, lump. • Loupežný vrah Jan Jiří Grasel byl počátkem 19. století postrachem jižní Moravy.

grisetka / griseta — 1/ švadlenka; 2/ koketní dívka; 3/ milenka z nižších tříd. • Z fr. grisette „šedivě oblečená, švadlenka“, odvozeno od gris „šedivý“, pařížské švadlenky chodívaly povětšinou v šedých šatech.

grobián / krobián — hrubec, hrubián. • Původcem grobiána je německý protestantský kněz Friedrich Dedekind (1525—1598), který vydal ve Frankfurtu (1549) latinsky psanou satiru Grobianus. De morum simplicitate libri duo (Grobianus aneb Dvě knihy o prostotě mravů). • Něm. Grobian / Grobianus byla latinizovaná podoba slova grob „hrubý“, podle toho bylo analogicky utvořeno i č. hrubián.

gruntecký — majitel gruntu, viz výměnkář, srv. izbecký. [Kott 1910]

Gurtler / Gürtler — „pasíř“.

⫸ Gurtler; v. Cingulator. [Tomek 1875]

gustator, -ōris, m. — „ochutnavač; gustator vini — „koštéř vína“. [Krejčík]

⫸ Gustator vini; srov. Examinator, Koštéř, Weinkoster, Probator. [Tomek 1875]

gypsař — sádrař, štukatér. [Jindra] • Z něm. der Gipser „sádrař".

Ѡ

H

habal — neklouda, nešika. [Hruška 27]

habaldník — hlavní trafikant. [Kott 1910]

habán — hrnčíř, příslušník anabaptistické sekty (novokřtěnec) zabývající se výrobou keramiky.

hacník — krejčí kalhot.

⫸ hacníci pod latinským názwem caligatores (hosler, hosenmacher). [Tomek 1869]

⫸ Hacník; srov. Caligator. [Tomek 1875]

⫸ hacníci 4. [Tomek 1892]

⫸ hacník -a m. Hosenschneider. [Malingoudis 42]

hadač / hadačka — prostřednictvím roztodivných předmětů hádal důvěřivým lidem osud.

hadrář / hadrník / hadrnice — podomní obchodník s obnošeným šatstvem (skupující po domech hadry a prodávající je). [Janota 168]

hajcr — topič. [Jindra] • Z něm. der Heizer „topič".

hájík — hajný. [Kott 1910]

hajný — ustaven pro ochranu lesního porostu, dohlížel na lesní práce, srv. lesník.

hajsón — tulák. [Kott 1910]

Hammersmit / Hammerschmied — „kovář (v hamru)“.

⫸ Hammersmit; srov. Malleator. [Tomek 1875]

hámota — pleskal, žvástal, klampač. • „Hámoto s hámotou, přece nehámoť!“ [Hruška 27] • Odvoz. od hámotit „pleskati, klábositi".

hampalíř — tlučhuba. [Kott 1910]

hamrník / hamerník — kovář ve vodním či parním hamru (kladivo poháněné strojem) vytloukal ze surového železa svářkovou ocel.

handlíř — kupec, obchodník.

handrbulec — tulák, světák. [Kott 1910]

handrlačisko — hadrník, nadávka. [Kott 1910]

hanpejs — ... /?/

⫸ hanpejs. [Žídek (1471) 1908]

Hantschuster — „rukavičník“.

⫸ Hantschuster; v. Chirothecarius. [Tomek 1875]

harapanna — nevěstka. • Podle Machka stč. interjekce hara naznačovala nevoli, posměch; ze střhn. har, harā, herā. [ESJČ]

harasník — řemeslník vyrábějící „haras“, tj. hedvábnou nebo vlněnou látku. [Vokabulář]

⫸ harasníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ harasník -a m. Raschweber. [Malingoudis 42]

harfeník / harfenice — hudebník hrající na harfu.

harfíř / harfář — výrobce nebo obchodník s harfami (žid harfíř ??).

Harnasmagister / Harnischmeister — „brníř; zbrojíř“.

⫸ Harnasmagister. [Tomek 1875]

harvokát — advokát. (Chodsko) • „Jen si dyj pokoj s harvokáty; zaplete tě do soudů, že nebureš vedět, kerak z toho.“ [Hruška 28]

hasafírek — tulák, ztřeštěnec. [Kott 1910]

hašplíř — dělník u vrátku; „pacholek, jenž při rumpálu dělá.“ [Kořínek 381]

hašpulant — pivovarský pomocník umývače kádí nebo sudů (Brno). [Klimeš 175]

Haubner / Hauber — „výrobce pokrývek a ochran hlavy; kloboučník; čepičář“.

⫸ Haubner; v. Mitrarius. [Tomek 1875]

havéř / havíř — 1/ havíř, horník, rubač, kopáč, dělník dobývající v dole rudu a další minerály; srv. tovaryšstvo; „který rudu v skále seká“ [Kořínek 381]; 2/ viz skalník. • Z něm. der Häuer „havíř".

⫸ Havéř; srov. Berkman. [Tomek 1875]

hedvábník — 1/ tkadlec hedvábí; 2/ krumpéř používající k vyšívání hedvábí.

⫸ hedvábníci, jinak krumpéři (fibulatores, sidenarii, seidenneter). [Tomek 1869]

⫸ hedvábníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ hedvábník -a m. Seidensticker, Seidennähter. [Malingoudis 42-43]

hejíč — „který pláty přebírá a zlé od dobrých odděluje.“ [Kořínek 381]

Helfer — „pomocník, pomahač“.

⫸ Helfer, helféř; srov. Assecla. [Tomek 1875]

helfr — sklářský pomocník. [Kubů 150]

helméř — výrobce přileb a železných klobouků. — Srv. přielbičník

⫸ místo přílbičníků helméři (galeatores, helmer). [Tomek 1869]

⫸ Helmer, helméř; v. Thorifex; srov. Galeator. [Tomek 1875]

⫸ helméři 3. [Tomek 1892]

⫸ helméře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ helméř -ě m. Helmer. [Malingoudis 43]

héné / hény — hajný. [Kott 1910]

herec — obveseloval na jarmarcích, hrál divadlo, srv. komediant.

⫸ herci. [Tomek 1869]

heremitanus, -ni, m. — poustevník.

herynečník / herynkář — obchodník solenými nebo sušenými rybami dováženými od moře, srv. slanečkář, bába herynkářka.

⫸ Herynečník, heringer; v. Aleciator. [Tomek 1875]

heverník — zámečník zabývající se výrobou zvedáků, heverů.

hladinář — brusič plochého skla.

hlásník — strážný na věži (v hlásce).

hlásný — ponocný, pověžný.

⫸ Hlásný; v. Vigil. [Tomek 1875]

hlavňář — zhotovoval hlavně ke střelným zbraním.

hlinák — 1/ připravoval hlínu a lepil s ní zdi, srv. hlinomaz.

⫸ hlináci (argillatores). [Tomek 1869]

⫸ Hlinák; v. Argillator. [Tomek 1875]

⫸ hlináků 10. [Tomek 1892]

⫸ hlinák, hlínák -a m. Lehmarbeiter, argillator. [Malingoudis 43-44]

hlinák — 2/ hlínu pro doly kopal a dodával. Srv. hlinař. [Kořínek 382]

hlinář — kopáč.

⫸ hlinaře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ hlinař -ě m. Lehmarbeiter, argillator. [Malingoudis 44]

hlinomaz — zedník stavějící ponejvíce z hlíny, srv. hlinák.

hnída — dotěrný člověk. • „Té hnída, toho si jednou namladíš a zbyjt se ho těžko zbydeš.“ [Hruška 30]

hoblíř — hoblovač, hoblař; truhlář, který hobloval prkna na hoblici. [Jindra] • Z něm. der Hobler „hoblíř".

hodinář — specializovaný zámečník, potřebuje převážně mosaz, železo a ocel ke zhotovení hodin, musí umět spočítat množství, velikost a uložení kol a počet zubů. Součástky zhotovuje na malých kovadlinách a musí umět též tepat, strouhat, soustružit, díry vrtat... Hodinář vyrábějící tzv. malé hodiny (stolní atp.) se v Čechách objevuje po r. 1500, po vynálezu hodinového pera.

⫸ hodináři (horologistae). [Tomek 1869]

⫸ hodináři 4. [Tomek 1892]

Hoffirer — ...

⫸ Hoffirer. [Tomek 1875]

hofmistr — 1/ správce panovnického, šlechtického domu; dvorský úředník; 2/ vychovatel.

• Lat. magister curiae imperialis.

hokynář / hokynník — obchodník prodávající drobné smíšené zboží, obvykle však pouze potraviny, srv. překupník.

⫸ Hokynník; v. Penesticus. [Tomek 1875]

hokyně / hokynářka — obchodnice provozující hokynářství (drobný obchod s potravinami a jiným zbožím). • „Smlouvat jako hokyně."

holdovník — nadávka.

holič — půlholič, srv. bradýř.

⫸ holiči (barbitonsores, barbirasores, barbirer). [Tomek 1869]

⫸ holičů 20. [Tomek 1892]

• Lat. tonsor (pl. tonsores).

holotík — sedlák. [Kott 1910, 20]

holubník — obchodník holuby.

⫸ Holubník. [Tomek 1875]

holumek — hlídač dříví. [Kott 1910]

hoňák — pasák ovcí. [Kott 1910]

Höniger — „medař; včelař“.

⫸ Höniger; srov. Mellifex. [Tomek 1875]

Hopfner / Höpfner — „chmelař“.

⫸ Hopfner; v. Humulator. [Tomek 1875]

horák — pracovník pocházející z hor.

horník — námezdní pracovník pracující v dole, srv. havíř.

⫸ Horník, v. Berkman; srov. Havéř. [Tomek 1875]

• Lat. montanus, -i, m.

horný — dozorce nad vinohrady.

horologiarius, -ii, m. — „hodinář“. [Krejčík]

horologista, -ae, m. — „orlojník, hodinář“. [Krejčík]

⫸ Horologista, horlogista, orlogiator, magister orlogii, corrector orlogii, orlojník. [Tomek 1875]

hortulanus / ortulanus, -i, m. — „zahradník, chalupník“. [Krejčík]

⫸ Hortulanus, ortulanus; srov. Gartner. [Tomek 1875]

hortularius, -ii, m. — „zahradník“. [Krejčík]

Hosenmacher — „hacník, kalhotář, spodkař“ (?).

⫸ Hosenmacher, hosler. [Tomek 1875]

Hosennestler — „stuhař“.

⫸ Hosennestler, hosennestelmacher; v. Stuhař. [Tomek 1875]

hospes, -itis, m. — „host, cizí kupec, úroční sedlák, hospodář, hostinský“. [Krejčík]

hospodář / hospodyně — na vesnkově řídil činnost selské čeledi, zpravidla byl i majitelem hospodářství, statku.

hospodář domovní — domovník v ungeltu (hostinský dům pro kupce).

hospodář tovaryšský — správce tovaryšské hospody (herberk).

hostiarius — „vrátný“.

⫸ Hostiarius; srov. Portulanus. [Tomek 1875]

⫸ hostiarius consulum. [Tomek 1892]

hotař — hlídač vinohradu, pole, sadu -???- atp., srv. hutař.

hotovitel dřevěných střevíců — ...

⫸ hotovitelé dřevěných střevíců (calopedifices). [Tomek 1869]

⫸ hotovitelé dřevěných střevíců 3. [Tomek 1892]

hotovitel železných rukavic — ...

⫸ hotovitelé železných rukavic (qui praeparant chirothecas ferreas). [Tomek 1869]

⫸ hotovitel železných rukavic 1. [Tomek 1892]

houslař — 1/ hudec na housle; 2/ výrobce houslí, srv. louteník.

houževník — húževník, výrobce houžví.

houžvář / houžvař — výrobce hrubých provazů (houžví) z mladých kmínků.

hrachovník — obchodník hrachem.

⫸ Hrachovnik; srov. Pisator. [Tomek 1875]

hratevník — besedník. [Kott 1910] • hratva „beseda, táčky".

hrnčíř — řemeslník vyrábějící z hlíny nádobí (obvykle na hrnčířském kruhu a vypalováním v peci) a další výrobky (např. kamna, srv. pecař).

⫸ hrnčíři (figuli, ollifices, topfer). [Tomek 1869]

⫸ Hrnčieř; v. Figulus. [Tomek 1875]

⫸ hrnčířů 35. [Tomek 1892]

⫸ hrnčieře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ hrnčieř, hrnčíř -ě m. Töpfer. [Malingoudis 44]

hrobař / hrobnik — zřízenec kopající hroby a udržující hřbitov.

hrobousedlý sedlák — starousedlík. [Kott 1910]

hrotník — kovář specializovaný na výrobu hrotů ke kopím a šípům. Srv. kopinník, šípař.

⫸ hrotníci. [Tomek 1869]

⫸ hrotníci. [Tomek 1892]

⫸ hrotník -a m. (Pfeil-?) Spitzenmacher. [Malingoudis 44]

hrstník — podomní obchodník prodávající na hrstě sůl, semena, obilniny, kroupy apod.

⫸ Hrstník. [Tomek 1875]

hřebař — viz hřebičník, cvokař.

hřebelečník — řemeslník vyrábějící hřebla k hřebelcování koní.

hřebenář — vyráběl kostěné hřebeny z rohů, ze slonovinové kosti.

⫸ hřebenáři (pectinifices, pectinatores, kemmer). [Tomek 1869]

⫸ Hřebenář; v. Pectinifex. [Tomek 1875]

⫸ hřebenářů 8. [Tomek 1892]

⫸ hřebenáře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ hřebenář -ě m. Wollkämmer oder Kammhersteller, pectarius. [Malingoudis 45: Es ist jedoch nicht auszuschließen, daß mit H. in den Quellen der Wollkämmer bei der Tuchherstellung gemeint ist (so Marek, Společenská 85, Anm.30). Dann wäre H. ein Synonym zu krampléř und mykač.]

hřebičník / hřebikář — kovář specializovaný na výrobu hřebů a hřebíků.

⫸ hřebičníci (claviculatores, nagler). [Tomek 1869]

⫸ Hřebičník; v. Clavulator. [Tomek 1875]

⫸ hřebíčníků 5. [Tomek 1892]

⫸ hřebičník -a m. Nagler. [Malingoudis 45]

hučitel — učitel; hučitelka „choť učitelova“. [Hruška 32]

hudebník — hudec zběhlý v hudebním umění.

hudec / hudák / hudbař — hrál na různé hudební nástroje, obzvláště na housle.

⫸ hudci. [Tomek 1869]

⫸ Hudec, loutník; v. Figellator. [Tomek 1875]

⫸ hudců 15. [Tomek 1892]

⫸ hudce. [Žídek (1471) 1908]

hudivarhan — varhaník, kostelní hráč na varhany. [Kott]

• Něm. der Organist. [Kott]

humulator, -ōris, m. — „chmelař“. [Krejčík]

⫸ Humulator, chmelař, chmeléř, hopfner. [Tomek 1875]

húňař — ...

huníkář — ...

⫸ huníkáře [hunicáře]. [Žídek (1471) 1908]

Hüner — „kurař“.

⫸ Hüner, hunerer; v. Pullator. [Tomek 1875]

⫸ kuraři (pullatores, hüner). [Tomek 1892]

huntéř / huntíř / huntýř — přespolní nebo podomní řezník, zboží vozíval na káře (hunt).

⫸ huntýři. [Tomek 1869]

⫸ Huntéř, hunterius, huntieř; v. Carnifex. [Tomek 1875]

⫸ huntýř 1. [Tomek 1892]

⫸ huntéř, huntieř -ě m. Landfleischer. [Malingoudis 45-46]

husák — obchodník s husami, specializovaný kurař, srv. kachnář. • „Přídou za ňákyj tyjden husáci, ty dají víc“ (za husy než hokyně). [Hruška 33]

⫸ Husař, husák, húser; v. Aucator. [Tomek 1875]

⫸ husaře. [Žídek (1471) 1908]

Husknecht / Hausknecht — „podomek“.

⫸ Husknecht; v. Domesticus. [Tomek 1875]

huslař — výrobce strunných dřevěných hudebních nástrojů – huslí.

⫸ húsléři. [Tomek 1869]

⫸ husléři. [Tomek 1892]

husopas / husopaska — příslušník selské čeledi, který pásl husy. • Na Chodsku husopař / husopařka. „Jeren husopařovo hučí se ševcem, říkají mu šecko Rozpusta, ale té pravyj rozpusta.“ [Hruška 33]

huťák — huťmistr, vedoucí ve sklářské huti, směnný vedoucí. [Kubů 143, 150]

hutař — polní hlídač, srv. hotař. [Kott 1910]

Huter — „kloboučník“.

⫸ Huter; v. Pileator. [Tomek 1875]

hutman — „strážný a jako šafář dolní.“ [Kořínek 382]

hutmistr — „ouředník hutní.“ [Kořínek 382]

hutník — dělník v huti.

hutník mistr — řemeslník řídící tavbu železa a jiných kovů v huti.

húževník — houževník, ten, kdo dělá húžve, houžve. [Gebauer] — Srv. húžvař, povrazník / provazník.

⫸ húževník, houževník -a m. Strickmacher, Seiler, resticularius, restinarius. [Malingoudis 46]

húžvař — houževník, ten, kdo dělá húžve, houžve.

⫸ húžváři. [Tomek 1869]

⫸ húžvaři. [Tomek 1892]

⫸ húžvař -ě m. Strickmacher, Seiler. [Malingoudis 46]

hvězdář — v podstatě astrolog, srv. prorok.

hvozda — pivovarský topič ve hvozdě (sušárna k pomalému sušení zeleného sladu), srv. čouda.

Ѡ

Ch

chachar — otrapa, dareba. [Kott 1910]

chalópči — výměnkáři. [Kott 1910]

chaloupský — výměnkář. [Kott 1910]

chartarius, -ii, m. — „papírník“. [Krejčík]

chartularius, -ii, m. — „papírník“. [Krejčík]

chartulatus, -a, -um — „výhostem propuštěný z poddanství“. [Krejčík]

chemik — viz lučebník.

chichtna — dívka, která se ráda směje. • „Di, chichtno, dyjť se smiješ vod rána do večera!“ [Hruška 34]

chimicus, -i, m. — „chemik, lékárník“. [Krejčík]

chirolog — chirurg, srv. cirolog.

chirologus, -i, m. — „chirolog, bradýř, ranlékař“. [Krejčík]

⫸ Chirologus, medicus. [Tomek 1875]

chiromant — ten, kdo věští z ruky.

chiropraktik — lékař napravující „rukama“ páteř, masírováním a dalšími úkony léčí obratle a bolesti zad. • Z řec. cheir „ruka“ a ...

chirothecarius, -ii, m. — „rukavičník, rukavičkář“. [Krejčík]

⫸ Chirothecarius (pellifex), (qui praeparat chirothecas ferreas, ferratas), rukavičník, hantschuster. [Tomek 1875]

chirothecator, -ōris, m. — „rukavičník, rukavičkář“. [Krejčík]

chirothecus, -i, m. — „rukavičník, rukavičkář“. [Krejčík]

chirurg — lékař užívající především rukou, operatér, srv. chiropraktik.

chirurgus, -i, m. — „ranlékař, chirurg, felčar“. [Krejčík]

chlapo, -onis, m. — „chlap, sedlák, měšťan, nešlechtic“. [Krejčík]

chlebnář — pekař chlebů.

⫸ chlebnář -ě m. Bäcker, Brotbäcker, pistor. [Malingoudis 46]

chmaták — zloděj. [Kott 1910]

chmelař — obchodník chmelem, případně i pěstitel chmelu.

⫸ Chmelař, chmeléř; v. Humulator. [Tomek 1875]

chodák — tulák, žebrák.

chodákyně, stč. — tulačka; žebračka, ubožačka.

chomútář — ten, kdo dělá chomouty. [Kott 1910]

chomútník — výrobce chomoutů.

⫸ chomútník -a m. Kummetmacher, fitearius. [Malingoudis 47]

choralista, -ae, m. — „choralista, zpěvák chrámového sboru“. [Krejčík]

chromajzl — přezdívka chromým a pajdavým. [Hruška 35]

chroušt — člověk suchý, hubený. [Hruška 35]

chudelník — ...

⫸ chudelníky. [Žídek (1471) 1908]

chvoštištník — košťař. /?/

⫸ chvoštištník. [Žídek (1471) 1908]

chyrothecus — viz „chirothecus“. [Krejčík]

Ѡ

I

ianitor, -ōris, m. — „vrátný, klíčník“. [Krejčík]

illuminator, -ōris, m. — „illuminátor“. [Krejčík]

iluminátor — malíř specializovaný na drobné knižní malby (miniatury), obvykle byl i písařem krasopiscem. • illuminista.

⫸ illuminatori (illuminatores). [Tomek 1869]

⫸ Illuminator. [Tomek 1875]

⫸ illuminatorů 10. [Tomek 1892]

⫸ illuminator -a m. Illuminator. [Malingoudis 47]

imaginator, -ōris, m. — „malíř obrazů, sochař“. [Krejčík]

imbricator, -ōris, m. — „pokryvač“. [Krejčík]

impresor — knihtiskař. • impressor.

impressor, -ōris, m. — „knihtiskař“; impressor librorum — „knihtiskař, presař“. [Krejčík]

incassator, -ōris, m. — „výběrčí“; incassator steurae — „výběrčí berně“. [Krejčík]

indigator, -ōris, m. — „rourník“. [Krejčík]

infector, -ōris, m. — „barvíř“. [Krejčík]

informatrix, -icis, f. — „učitelka“; informatrix puellarum — „učitelka dívek“. [Krejčík]

infusor, -ōris, m. — „lijec, nalévač“. [Krejčík]

infusor acidularum — „nalévač kyselky, minerální vody“. [Krejčík]

infusor campanarum — „zvonař“. [Krejčík]

inkoustář / inkoustník — výrobce inkoustu na psaní.

⫸ inkoustníci (tintner). [Tomek 1869]

⫸ inkoustníci 2. [Tomek 1892]

inquilinus, -i, m. — podruh.

inspector, -ōris, m. — „dozorce, inspektor“. [Krejčík]

inspector acidularum — „dozorce kyselky, minerálních pramenů“. [Krejčík]

inspector aedificiorum — „dozorce stavby, stavebník“. [Krejčík]

inspector bancalitatis — „finanční dozorce“. [Krejčík]

inspector carnium — „ohledač masa“. [Krejčík]

inspector silvarum — „lesní dozorce, lesní inspektor“. [Krejčík]

instalatér — srv. rúrmistr.

institor, -ōris, m. — kupec; „kramář, obchodník“. [Krejčík]

⫸ Institor, kramář, kramer. [Tomek 1875]

institrix, -icis, f. — „kramářka, obchodnice“. [Krejčík]

instrumentalista, -ae, m. — „nástrojář, výrobce hudebních nástrojů, hudebník“. [Krejčík]

instrumentář — výrobce nástrojů, později pouze lékařských.

intarzér — viz marketiér.

inženýr / inžinýr — vysokoškolsky vzdělaný technik, absolbent průmyslové školy [Trávníček].

• Z fr. ingénieur, původně ‘stavitel válečných strojů’, od stfr. engin ‘přístroj, válečný stroj, vynalézavost’ z lat. ingenium ‘nadání, vrozené umění’ (střlat. též ‘válečný stroj’) [Rejzek].

ioppatoxa, -ae, m. — „kabátník“. [Krejčík]

iopulator, -ōris, m. — „kabátník“. [Krejčík]

iudicialis, -e — „soudní, rychtářský“. [Krejčík]

iudex, -icis, m. — „rychtář, soudce“. [Krejčík]

iudex civitatis — „městský rychtář“. [Krejčík]

iudex forensis — „tržní rychtář“. [Krejčík]

iudex mendicorum — „rychtář žebráků“. [Krejčík]

iuratus, -i — „přísežný“; iuratus in metallicis, montanisticus — „horní, důlní přísežný“. [Krejčík]

iurista, -ae, m. — znalec práva světského.

iustitiarius, -ii, m. — „popravce, justiciár“. [Krejčík]

izbecký / izbovský — majitel gruntu naproti výměnkáři, srv. gruntecký. [Kott 1910]

Ѡ

J

jablečník — štěpař specializovaný na pěstování jablek.

jahelničkář — výrobce jahelníčků ze dřeva i z kůže.

janitor — „dveřník, vrátný, portýr“.

⫸ Janitor; v. Portulanus. [Tomek 1875]

jarmarečník — obchodník, obvykle kramář prodávající na jarmarcích.

jehelníčkář — jehlář.

⫸ jehelničkáři (nadelfasser). [Tomek 1869]

⫸ jehelníčkáři 4. [Tomek 1892]

jehlář / jehelník — kovář, který na rozdíl od špendlíkáře pouze jehly šicí zhotovuje. Jehla liší se od špendlíku tím, že místo hlavičky má ouško, jímž se provléká nit.

⫸ jehláři čili jehelníci (acufices, nadler). [Tomek 1869]

⫸ Jahelník, jehelník, jehlář; v. Acufex. [Tomek 1875]

⫸ jehelníků 17. [Tomek 1892]

⫸ jehláře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ jehlář -ě m. Nadler. [Malingoudis 47-48]

jelitník — výrobce jelit.

⫸ jelitník -a m. Wurstmacher, fartor. [Malingoudis 48]

jilčař — zhotovovatel jílců, srv. mečíř, nožíř.

jílovník / jílovec — rýžoval zlato.

jirchář — řemeslník vydělávající kůže hlinitými solemi, srv. garbíř, koželuh, smradař, zámišník.

⫸ jircháři čili bělokožci (albicerdones). [Tomek 1869]

⫸ Jirchář; v. Cerdo, Albicerdo, Corrigiator. [Tomek 1875]

⫸ jirchářů 5. [Tomek 1892]

⫸ jirchář -ě m. Weißgerber, cerdo, albicerdo, alutarius. [Malingoudis 48-49]

• Lat. cerdo, corrigiator.

jističník — kdo dělá „jistvicě / jisticě“, pící nádoby, číše. [Gebauer]

⫸ jističník -a m. Hersteller von Trinkgefäßen, paterista. [Malingoudis 49]

jitrničník — výrobce jelit.

⫸ jitrničník -a m. Leberwurstmacher, tuccetarius. [Malingoudis 48]

jižďola — tulačka. [Kott 1910]

jochař — kravař, obchodník s hovězím dobytkem. [Kott 1910]

joppator — „kabátník“.

⫸ Joppator, joppulator, kabátník, jopner. [Tomek 1875]

jurista — „právník“.

⫸ Jurista, jurisperitus. [Tomek 1875]

Ѡ

K

kabátník — krejčí specializovaný na šití kabátů; srv. novokabátník, novinník, vetešník.

⫸ kabátníci (joppatores, joppulatores, jopner). [Tomek 1869]

⫸ Kabátník; v. Joppator. [Tomek 1875]

⫸ kabátníků 19. [Tomek 1892]

⫸ kabátník -a m. Wamsschneider, joppator. [Malingoudis 49-50]

kabátník vetešní — kabátník opravující obnošené kabáty, srv. vetešník.

kacafírek — člověk drobný, též titěrný. [Hruška 39]

kačeník — kdo se zabývá prodejem a chovem kachen. [Vokabulář]

⫸ Kačenník. [Tomek 1875]

kadlec — tkadlec. • „Kadlec jen furt: šup sem, šup tám.“ [Hruška 39]

kadlubář — zhotovovatel dřevěných mis a dlabaných nádob — kadlubů; formíř.

⫸ u vysoké peci, der Formmeister. [Kott]

kadrdánek — člověk pitvorný, též větroplach. • „Sekal von se tu takuvyj kadrdánek“ (o světoběžném človíčku). [Hruška 39]

kachlář — hrnčíř, kamnář specializovaný na výrobu kachlí pro kachlová kamna.

kachnář — kurař specializivaný na prodej kachen, srv. husák.

kalamářník — soustružník specializovaný na výrobu kalamářů.

⫸ kalamářníci (calamariatores). [Tomek 1869]

⫸ kalamářníci 2. [Tomek 1892]

kalhotník — krejčí specializovaný na šití kalhot, srv. hacník.

kalouník — na Chodsku ten, kdo prodává kalunky; chodívali daleko do Čech a Rakous a prodávali výrobky kalunkářů domažlických. Bývali to hlavně vesničané z okolí Domažlic. [Hruška 39]

kalounkář — 1/ výrobce a prodavač kalounů; 2/ drobný obchodník se střižním zbožím.

kalunkář — na Chodsku ten, kdo dělá kalunky a burdy; řemeslo v Domažlicích druhdy kvetoucí. Tkali je na stávcích ručních. [Hruška 39]

kameník — 1/ stavební řemeslník hotovící kamenné ornamenty ke stavbám; 2/ tesák kamene; srv. brusič kamenů, lamač, zedník (2).

⫸ kamenníci (lapicidae, steinmetze). [Tomek 1869]

⫸ Kamenník; v. Lapicida. [Tomek 1875]

⫸ kamenníků 46. [Tomek 1892]

⫸ kamenník -a m. Steinmetz, lapicida. [Malingoudis 50-51]

Lat. lapicida.

kameník skalní — ...

kamenotesec — ... Srv. křemenář, lamač, otesník.

⫸ kamenotesec -scě m. Steinmetz, latomus. [Malingoudis 51]

Lat. latomus.

Kammelsetzer — „řemeslník vyrábějící tkalcovské hřebeny“ (Kammsetzer?).

⫸ Kammelsetzer. [Tomek 1875]

Kammer / Kämmer / Kammler — „hřebenář“.

⫸ Kammer; v. Pectinifex. [Tomek 1875]

kamnář — hrnčíř specializovaný na výrobu a stavbu kamen.

⫸ kamnář -ě m. Ofensetzer, Ofner. [Malingoudis 51]

⫸ Fornaficus kamnarz. [Slov Velešín 128a]

kančkář / kaničkář — tkaničkář. • „Vdát se za kančkáře, kde dělali na třech štyřech stavech, to bylo jako dostát se na mlyjn.“ [Hruška 40]

Kanner — „konvičník“.

⫸ Kanner; srov. Canulator. [Tomek 1875]

karbaník — 1/ náruživý hráč karet a jiných hazardních her; 2/ organizátor loterií. • karban = osudí, nádoba na losy.

karbeř — zedník specializovaný na hašení a přípravu vápna, srv. dynchéř.

karkulník — řemeslník vyrábějící „karkule“. [Vokabulář]

Srv. biglarka.

⫸ karkulníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ karkulník -a m. Haubenmacher. [Malingoudis 51]

Od karkule, -e, f., čepec, něm. Haube; ze střlat. caracalla, řec. καράκαλλον čepice. [Gebauer]

kárník — 1/ povozník nabízející k odvozu zboží svou károu; 2/ ženatý tovaryš cestující s veškerým svým majetek na kárce; 3/ výrobce kár.

⫸ Karník. [Tomek 1875]

kartéř — ...

⫸ kartéře. [Žídek (1471) 1908]

kartnéř / kartář — malíř drobné malby specializující se na malbu karet pro karetní hry.

kartáčník — viz štětkař.

kartounkář — dělník v továrně na potištěné látky.

kasír — pokladník. [Jindra] • Z něm. der Kassier „pokladník".

kasran — slaboch, zbabělec; zdrbň. kasránek. • „Ty si mi kasran: ženský se dát!“ [Hruška 40]

kastelán — správce hradu; viz též purkrabě.

• Z něm. der Kastellan, ze střfr. castelain / châtelain z lat. castellanus, -i „hradní (obyvatel, správce)".

kat — městský zřízenec obstarávající výkon práva útrpného. Musel znát nejen rozličné druhy mučení a popravování, ale i anatomii. Nešikovný kat se mnohdy sám stal obětí rozlícených diváků.

⫸ kata [katta]. [Žídek (1471) 1908]

kazamirák — soukeník, obchodník se suknem. [Kott 1910]

kazistrava — kazisvět. [Kott 1910]

kbelař — ... Srv. kbelník.

⫸ kbelař -ě m. Kübelmacher, urneator. [Malingoudis 51-52]

kbelník — ... Srv. kbelař.

⫸ kbelník -a m. Kübelmacher, urnarius. [Malingoudis 52]

kejklíř — člověk, který provozoval kejkle a svou zručností a hbitostí prováděl kousky, nad nimiž diváci žasli. Srv. Boschova Kejklíře.

⫸ kajkléři (joculatores). [Tomek 1869]

kelblař — baňkař, sklář, který vyráběl lahve. [Kubů 150]

kerblař — sklář, který vyfoukával sklo. [Kubů 143]

Keser — „sýrař“.

⫸ Keser; v. Caseator. [Tomek 1875]

keslšmíd — kotlář, výrobce kotlů. [Jindra] • Z něm. der Kesselschmied „kotlář".

Kessler — „kotlář“.

⫸ Kessler, kesselmacher; v. Kuppersmit; srov. Caldariator. [Tomek 1875]

keťas — spekulant, lichvář, překupník a zbohatlík využívající tíživou hospodářskou situaci např. během války a po válce, bohatnoucí na keťasení, šmelině. • Z něm. Kettenschieber / Kettenhändler „řetězový obchodník“ (Kette „řetěz“ + Schieber „pokoutní obchodník“ / Händler „obchodník").

kilometr — geometr. [Kott 1910]

kladnetysta — klarinetista. • „Kadlík budre koukat, aby se dostál za kladnetystu, k bandě“ (ke kapele na vojně). [Hruška 41]

klachl — přezdívka člověku velkého těla a nedbalému. • „Klachl s klachlem. Von není než tak holdovat a holdovat!“ (otec se vadí na odrostlého syna). [Hruška ]

klampač — tlampač, v chodštině jen význam příhany – tlachal, hámota. • „Copak můžeš dát na řeč takuvýho klampače?“ [Hruška 41]

klancák — velký člověk (pejorativně), též velká věc. • „No, té klancák!“ (velký kapr). [Hruška 41]

klapačka — na Chodsku žena zjednaná na klapání lnu. • „Hdypak já po půlnoci příšla na lože! Dyž byla půlnoc, to sem tepřiva vařila klapačkam svačinu.“ (Klapávaly nejraději večer při měsíčku.) • Odvozeno od klapat „tříti len“. Na Chodsku klape se na mědlicích. – „Klapete, klapete, teta a sama? Míla sem tu eště pár snůpků, myslila sem si, vyklápneš to, aby už byl pokoj.“ [Hruška 41]

klempíř — řemeslník zhotovující z železného, pocínovaného a pozinkovaného plechu předměty jako lampy, svítilny, krabice, talíře, hrnce, puklice, žlaby atp. Srv. plechař.

klenotník — řemeslník, obvykle zlatník, vsazující drahé kameny do kovových ložisek.

klepna — 1/ klevetivá žena, srv. brusna, drbna.

klepna — 2/ písařka na psacím stroji.

klestič — ten, kdo klestí zvířata, srv. nunvář. • Špatně vykleštěný vepř byl na Moravě nazýván kaňóřek. [Kott 1910]

kletnář — výrobce dřevěných klecí.

⫸ kletnáři. [Tomek 1869]

⫸ kletnáři. [Tomek 1892]

⫸ kletnář -ě m. Käfigmacher?. [Malingoudis 52]

klévař — ...

⫸ klévaři. [Tomek 1869]

⫸ klévaři. [Tomek 1892]

⫸ klévař -e m. Leimsieder. [Malingoudis 52]

klíčník — ten, komu jsou svěřeny do opatrování klíče, vrátný.

• Lat. claviculus, -li, m.

klihař — ze živočišných zbytků (kůží, kostí, kopyt, rohů atp.) vařil lepidlo pro truhláře, sedláře, knihaře a další řemeslníky.

klindifa / klindifák — člověk velký nemotorných pohybů. • „Takuvá divče takuvýho klindifu — dyjt by jí bylo zrovna škoda!“ [Hruška 41]

Klingensmid / Klingenschmied — „nožíř“.

⫸ Klingensmid; v. Cultellator. [Tomek 1875]

kloboučník — řemeslník zhotovující klobouky z plsti, slámy, lýčí, papíroviny, kůže apod.

⫸ klobúčníci čili koblúčníci (pileatores, huter). [Tomek 1869]

⫸ Klobúčník; v. Pileator. [Tomek 1875]

⫸ kloboučníků 25. [Tomek 1892]

⫸ klobúčníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ klobúčník -a m. Hutmacher, pileator. [Malingoudis 53]

kloboučník pávový — kloboučník specializovaný na ozdobné pokrývky hlavy, původně hlavně z pavích per; srv. šmukýř.

klokočník — vyráběl a prodával růžence (modlící šňůry) ze semen klokoče zpeřeného.

klomfíř — ...

klopař — svolával rudníky do práce klopáním (...), viz anklopéř.

klopíř — řemeslník, který v mincovně vyrážel nebo vystříhával okrouhlé mincovní štítky; „který pláty okrouhle dělá“ [Kořínek 383]

klukař — výrobce luků a samostřílů. Srv. kušař.

⫸ klukař -ě m. Pfeilmacher, catapultator. [Malingoudis 53-54]

kmocha — kmotra. [Kott 1910]

kmocháček — kmotříček. [Kott 1910]

knap — soukenický tovaryš.

⫸ Knap. [Tomek 1875]

knecht — pachole, pacholek, čeledín, služebník. [Jindra]

• Z něm. der Knecht „pacholek, čeledín“.

knihař — spojoval jednotlivé listy nebo celé archy v celek a opatřoval je deskami, též knihvazač. Souvisí s písařstvím a pozdějším knihtiskem.

⫸ knihaři (ligatores librorum). [Tomek 1869]

⫸ Knihař; v. Ligator. [Tomek 1875]

⫸ knihařů 11. [Tomek 1892]

⫸ kniehař -ě m. Buchbinder. [Malingoudis 54]

knihkupec — kupoval od spisovatelů rukopisy a vydával je vlastním nákladem.

knihtiskař — knihař využívající ke zhotovování kopií textů knihtisk, srv. presař.

knihvazač — srv. knihař.

knoflíkář — vyráběl knoflíky z dosažitelných materiálů: rohoviny, dřeva, skla, porcelánu, tvrzené gumy, papíru, nití, sukna a zejména z perleti sladkovodních perlorodek. Srv. čamrdář.

kobercář / koberečník — tkal nebo vázal koberce k ozdobě stěn, nábytku a prostírání na podlahy, srv. čalouník.

koberců tlačitel — ...

kobližník — pekař koblih.

⫸ kobližníci (krappenbacher). [Tomek 1869]

⫸ kobližník 1. [Tomek 1892]

kocovník — kotcovník, kramář v kotci (v boudě) prodávající. [Kott]

kočárník — výrobce kočárů, srv. kolář.

kočí — viz vozataj.

kočičář — pěstitel koček. [Kott 1910]

kočovník — vozataj, kočí.

⫸ Kočovník; srov. Vector. [Tomek 1875]

kocharyna — farní kuchařka. [Kott 1910]

kojná — žena najatá ke kojení dítěte, místo jeho vlastní matky, srv. plekocera.

kokotář — obchodník s drůbeží (kurař), specialista na kohouty a kapouny.

⫸ Kokotář. [Tomek 1875]

kokrhel — chlubil.

kolačer — kdo peče koláče (?). [Kott].

⫸ Kolačer. [Tomek 1875]

koláčník — pekař vyrábějící oblíbené pečivo z pšeničné mouky nadívané rozinkami, mandlemi s mákem, povidly, tvarohem nebo perníkem, srv. caletník.

• Lat. tortista.

⫸ koláčník -a m. Kuchenbäcker, tortista. [Malingoudis 54]

kolář — 1/ výrobce zejména loukoťových kol k vozům (též koloděj); 2/ řemeslník zhotovující dřevěné součásti pro vozy a kočáry a hospodářské nářadí (pluhy, brány, trakaře apod.). Srv. nápravník.

⫸ koláři čili nápravníci (rotifices, currifices, vagner). [Tomek 1869]

⫸ Kolář; v. Currifex, Rotifex. [Tomek 1875]

⫸ kolářů 43. [Tomek 1892]

⫸ kolaře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ kolář -ě m. Wagner. [Malingoudis 55]

• Lat. carpentarius, currifex

kolcař — ten, kdo jezdí na kolci, kolesník. [Kott 1910]

kolebečník — truhlář specializovaný na výrobu kolébek.

⫸ kolebečníci (cunabulatores, wigenmacher). [Tomek 1869]

⫸ Kolebečník; v. Cunabulator. [Tomek 1875]

⫸ kolebečníci 2. [Tomek 1892]

⫸ kolebičník [lolebičník]. [Žídek (1471) 1908]

⫸ kolebečník -a m. Wiegenmacher. [Malingoudis 55-56]

kolečník — 1/ kolář specializovaný na výrobu koleček a trakařů; 2/ námezdní rozvozce s trakařem, většinou byl k zastižení na rynku nebo trhu, srv. trakářník.

Koler / Köhler — „uhlíř“.

⫸ Koler; v. Carbonator. [Tomek 1875]

kolesník — srv. kolcař. [Kott 1910]

kolihník — kdo chytá kolihy. [Kott]

⫸ Kolihník. [Tomek 1875]

kolník — nádeník specializovaný na zatloukání kůlů do říčního dna, viz beraník.

koloděj — viz kolář.

⫸ Koloděj; v. Rotifex. [Tomek 1875]

kolomazník / kolomázník — vařil kolomaz z dehtu získaného od uhlířů a starého oleje nebo jiného tuku. Kolomaz sloužila především k mazání náprav u vozů. Čerti prý si jí cenili jako léku na všechny čertovské nemoci; též dehtář.

⫸ kolomastníci. [Tomek 1869]

⫸ kolomastníci. [Tomek 1892]

⫸ kolomazníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ kolomazník, kolomastník -a m. Wagenschmierehersteller. [Malingoudis 56]

kolovratník / kolovrátník / kolovrátkář — výrobce kolovratů.

kolšíř — topič u peci, v huti.

koltrář — vyšívač kolter, ozdobných kobercovitých závěsů, gobelínů, ale i obyčejných přikrývek na lože.

⫸ koltráři (goltermacher). [Tomek 1869]

⫸ Koltrář; srov. Goltermacher. [Tomek 1875]

⫸ koltráři 3. [Tomek 1892]

• Srv. lat. culcitrarius. — • koltra 1/ „opona, záclona“; 2/ „přikryvadlo, houně, čaloun“ (z něm. der Kolter, z fr. coultre a to z lat culcita / culcitra, -ae, f. „poduška, polštář“). [Gebauer]

koltrářka — vyšívačka kolter.

koltrník — vyšívač kolter.

⫸ koltrníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ koltrník -a m. Koltermacher. [Malingoudis 56]

komediant — herec, viz žertéř.

kominář — vymetal komíny, „pecivál vymetal kamna, ostatek vymetal kominář“. [Kott 1910]

komínek — kominík. • „Komínkuc Barča umříla.“ „Jen bujd tak humouranyj, příde komínek a veme tě.“ [Hruška 43]

kominík — vymetač komínů.

komorník — 1/ osobní služebník; 2/ zemský úředník.

⫸ Komorník; v. Camerarius. [Tomek 1875]

konduktor — viz pachtýř.

konědra — kdo odírá koně, ras, Schinder. [Gebauer]

⫸ konědru. [Žídek (1471) 1908]

konevník — konvář, kovář konevní.

⫸ konevník -a m. Kannengießer, Kannenschmied, cantharius. [Malingoudis 56]

konfektář — pekař zákusků a bonbónů ze základní suroviny medu (cukru a mouky).

• Z konfekt ze střlat. confecti, později převzato z ital. jako konfet (confetti).

koníř — obchodník koňmi.

⫸ Konieř; v. Mango. [Tomek 1875]

konopák — kdo konopě má nebo prodává. [Kott 1910]

kontrfetéř — ...

konvář — konevník, kovář konevní, hlavní náplní jeho práce bylo zhotovovat cínové nádobí, často ovšem do cínu mísil lacinější olovo (měšťanská rodina měla i několik set kilogramů cínového nádobí). Srv. cínař.

⫸ konváři (canulatores, kannelgiesser). [Tomek 1869]

⫸ Konvář; v. Canulator. [Tomek 1875]

⫸ konvářů 7. [Tomek 1892]

⫸ konváře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ konvář -ě m. Kannengießer, Kannenschmied, canulator. [Malingoudis 57]

• Lat. cantharius.

konvičkář — konvář specilizovaný na malé cínové nádoby neboli nádobíčko.

kopáč — 1a/ ten, kdo obdělává půdu; 1b/ hrobový, umrlčí kopáč; 1c/ horník rubající uhlí; 1d/ muž vykopávající na poli brambory. [Gebauer; Hruška]

⫸ Kopáč; srov. Fossor. [Tomek 1875]

⫸ kopáče. [Žídek (1471) 1908]

• Lat. agricola; pollinctor (pl. pollinctores). — Stsl. копачь (kopačь).

kopáč — 2/ vinař obdělávající vinici. [Kott 1910; Gebauer]

• Lat. vinitor.

kopačka — žena, která na poli dobývá brambory. • „Kopačky přídou s pole, burou chtít jíst.“ [Hruška 43]

kopencář — rozkopávač kopencův a vyběrač mravenčích vajíček, srv. brabenář. [Kott 1910]

kopinník — vyráběl kopí, útočnou bodnou zbraň skládající se z dřevěného bidla s přibitým hrotem, obvykle však vyráběl pouze kovové hroty kopí, viz hrotník.

koplář — pasák koní (kobylek).

kopytář / kopytkář — výrobce ševcovských kopyt; kopytník; viz deškář.

⫸ kopytář -ě m. Holzsohlenschneider, calopediator. [Malingoudis 57]

koptař — pálením smolného dřeva, uhlí, dehtu a pryskyřic v peci s dlouhým komínem a komorou na lapání sazí vyráběl z takto vzniklé hmoty černočernou barvu pro výrobce tuše, knihtiskařské barvy, barvy na látky atp.

kopytník — kopytář, výrobce ševcovských kopyt.

⫸ kopytník; hotovitel kopyt. [Tomek 1891; PSJČ]

⫸ kopytník -a m. Holzsohlenschneider, calopediator. [Malingoudis 58]

korábník — 1/ loupal a zpracovával kůru stromů pro jircháře a další řemeslníky, též na pálení; 2/ zchudlý člověk, chudák. • Č. koráb i korába (f.) „suchá kůra stromu; vykotlaný strom"; přijíti na koráb, octnout se na korábě, „zchudnout“.

korbař — vyráběl nápravy, podvozky a korby k vozům a saním, srv. nápravník, štelmař.

korbelář — podle toho, zda vyráběl korbele ze dřeva nebo cínu, patřil k cechu bednářů nebo cínařů.

kordováník — vyděláváním obvykle kozích koží připravoval velejemnou useň na vázání knih, k výrobě ženské obuvi atp. Srv. koželuh. • kordovanníci.

korektor — opravce, obzvláště sazečských chyb.

korytník — podobně jako neckář zhotovoval velké nádoby na vodu, koryta.

⫸ korytníci. [Tomek 1869]

⫸ korytnici. [Tomek 1892]

⫸ korytník -a m. Trogmacher. [Malingoudis 58]

korzetář / korzetářka — výrobce korzetů.

kořečník — výrobce korců [= kořec sg.]; kdo dělá korce (nádoby). [Gebauer]

⫸ kořečník -a m. Hersteller von Getreide- und Feldmaßen, cadifex. [Malingoudis 58-59]

kořenář — kramář prodávající koření.

⫸ kořenáři. [Tomek 1869]

⫸ Kořenář; srov. Radices librans. [Tomek 1875]

kořenářka — též bába kořenářka, osoba vyrábějící a prodávající rozličné léky a čarovné nápoje vyráběné z bylin někdy skutečně léčivých.

kosař — 1/ kovář specializovaný na výrobu kos a srpů. 2/ ten, kdo bojuje kosou. [Kott 1910]

kosatník — kosař, výrobce kos.

⫸ kosatníci. [Tomek 1869]

⫸ kosatníci. [Tomek 1892]

kosnář — kosař, výrobce kos.

⫸ kosnář -ě m. Sensenschmied, falcator, kosař. [Malingoudis 59]

kostečník — kostkář, ze zvířecích kostí soustružil a řezal drobné předměty k radosti i užitku.

kostelník — služebník ustanovený farářem nebo patronem kostela k opatrování mešních rouch a modloslužebného nádobí v sakristii kostela, k udržování čistoty a k posluhování knězi při církevních obřadech.

• Lat. aedituus, -tui, m.

kostkář / kostkař — 1/ kameník osekávající dlažební kostky; 2/ kostečník.

⫸ kostkáři (taxillatores). [Tomek 1869]

⫸ Kostkář; v. Taxillator. [Tomek 1875]

⫸ kostkáři 4. [Tomek 1892]

⫸ kostkáře [kostláře?]. [Žídek (1471) 1908]

⫸ kostkář -ě m. Würfelmacher, taxillator. [Malingoudis 59-60]

košař — pytlák lovící ryby do koše (též košíkář).

košíkář — řemeslník zhotovující košíky, koše, nůše, ošatky apod. splétáním proutí, ponejvíce vrbového.

košinář / košnař — košíkář vyrábějící z proutí košiny na korby vozů a další proutěné výrobky.

⫸ Košinář. [Tomek 1875]

košíř — košíkář.

⫸ košíři (sportifices). [Tomek 1869]

⫸ Košieř; v. Sportifex. [Tomek 1875]

⫸ košířů 10. [Tomek 1892]

⫸ košieř, košíř -ě m. Korbflechter, sportularius. [Malingoudis 60]

košinník — kdo dělá košiny, koše; košíkář. [Gebauer]

⫸ košinník -a m. Flechtenmacher, Korbflechter, cophinarius. [Malingoudis 60]

košnář — viz košinář.

košťálník — viz zelinář.

koštéř piva — ...

koštéř vína — vrchnostenský nebo městský finanční zřízenec ověřující kvalitu vína.

⫸ koštéři vína (gustatores vini, weinkoster). [Tomek 1869]

⫸ koštéřů vína 7. [Tomek 1892]

košťatář / košťář — výrobce košťat, obvykle březových, srv. metlář.

koštýř — ochutnávač, znalec. [Jindra] • Z něm. der Koster „násoska na víno".

⫸ Koštéř; srov. Gustator. [Tomek 1875]

kotcovník — kocovník, kramář v kotci (v boudě) prodávající. [Vokabulář; Kott]

⫸ kotcovník, -a, masc., kdo v kotci prodává, Krämer. [Gebauer]

kotečník — tesař specializovaný na stavbu krámů a kotců.

⫸ kotečníci. [Tomek 1869]

⫸ kotečníci. [Tomek 1892]

⫸ kotečník -a m. Budenmacher?. [Malingoudis 60]

kotevník — kovář specializovaný na výrobu kotev, kotvář.

⫸ kotevníci. [Tomek 1869]

⫸ kotevníci. [Tomek 1892]

⫸ kotevník -a m. [Malingoudis 60-61]

kotlář — řemeslník zabývající se výrobou kotlů apod., nádob z měděného, mosazného a železného plechu. Srv. rotšmíd, mědnář, měděník, měděnec.

⫸ kotláři (caldariatores, kesseler, kesselmacher, rotsmide). [Tomek 1869]

⫸ Kotlář; v. Caldariator. [Tomek 1875]

⫸ kotlářů 10. [Tomek 1892]

⫸ kotláře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ kotlář -ě m. Kesselschmied, caldariator. [Malingoudis 61]

kotlář mědi — ...

kotlář pánví železných — kotlář specializovaný na železné pánve.

kotvář — viz kotevník.

koudelník — spřádal z koudele hrubou přízi. • koudel „lněná nebo konopná kratší, hrubší nebo pazdeřím znečištěná vlákna".

⫸ koudelníci (stupam vendentes). [Tomek 1869]

koutecký / kútecký — ten, kdo bydlí v koutě. [Kott 1910]

kovalica — kovářka. [Kott 1910]

kovář — řemeslník vyrábějící předměty z tvárných, kujných kovů (železa, řídce z mědi), jimž za tepla rázy kladivem dodává potřebné tvary.

⫸ kováři (fabri, smide). [Tomek 1869]

⫸ kovářů 128. [Tomek 1892]

⫸ kováře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ kovář -ě m. Schmied, faber. [Malingoudis 61-62]

• Lat. faber, ferrarius.

kovář cánů — viz cankář.

kovář konevní — konevník, konvář.

⫸ kovář konevní Kannenschmied, Kannengießer, cantharius. [Malingoudis 61-62]

kovář mědi — kovotepec, řemeslník zpracovávající měď a vyrábějící z ní různé užitné předměty.

• Lat. cuprifaber, -bri, m.

kovář podkovní — podkovář, podkovník.

⫸ kovář podkovní Hufschmied, babatarius, podkovář. [Malingoudis 61-62]

kovář postrojů koňských — ...

kovář prutů stříbrných — řemeslník kovající v mincovnách stříbrné pruty, cány (cankář).

⫸ kovář střiebrní Silberschmied, argentarius. [Malingoudis 61-62]

kovář studený — studenář.

⫸ kovář studený Kaltschmied, Zinngießer, stanneator. [Malingoudis 61-62]

kovář železný — železník; srv. nákovadlník, šmíd.

⫸ kovář železný, železový Eisenschmied, faber ferrarius. [Malingoudis 61-62]

kovkop — ...

kovolijec / kovolitec — zhotovoval výrobky litím z kovů (litiny, tvárné litiny, zinku, cínu,olova, mosazi, bronzu) do forem (kadlubů) z různých materiálů (písek, hlína, kov, sádra apod.).

kovotepec — viz kovář mědi.

kozař — obchodník kozami.

koželuh — řemeslník vydělávající hlavně hovězí nebo i koňské kůže, převážně rostlinnými látkami, srv. barvíř koží, jirchář, kožibarevník, smradař, štumfař, usenník, zámišník.

⫸ koželuzi (lederer). [Tomek 1869]

⫸ Koželuh; v. Cerdo. [Tomek 1875]

⫸ koželuhů 136. [Tomek 1892]

⫸ koželuh -a m. Gerber, cerdo. [Malingoudis 62-63]

• Lat. cerdo.

kožešník / kožišník / kožušník — řemeslník vydělávající kožešiny a pak z nich hotovící rukávníky, kožichy, čepice, límce, koberce, předložky apod. Srv. blanař.

⫸ kožišníci (pellifices, körsner). [Tomek 1869]

⫸ Koženík, kožišník; v. Pellifex. [Tomek 1875]

⫸ kožišníků 136. [Tomek 1892]

⫸ kožišníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ kožišník, kožešník -a m. Kürschner. [Malingoudis 63-64]

• Lat. pellifex.

kožibarevník — barvíř koží.

⫸ kožibarevník. [Žídek (1471) 1908]

⫸ kožibarevník -a m. Leder-, Fellfärber. [Malingoudis 63]

kožošvec — „který kože k horám dělá“. [Kořínek 383]

krajčí / krajčíř — krejčí, stříhal a šil šaty ze všemožných látek.

⫸ krajčíři (sartores, sneider). [Tomek 1869]

⫸ Krajčí, krajčieř; v. Sartor. [Tomek 1875]

⫸ krajčířů 159. [Tomek 1892]

⫸ krajčieře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ krajčí -ieho m. Schneider. [Malingoudis 64-65]

• Lat. sartor.

⫸ krajčicě -ě f. Schneiderin, sartrix. [Malingoudis 65]

⫸ krajčieř -ě m. Schneider. [Malingoudis 65]

⫸ krajčieřka -y f. Schneiderin, sartrix. [Malingoudis 65]

kraječ — ten, kdo krájí sukna, kůži, maso apd. [PSJČ]

kráječ podešví — ten, kdo krájí podešve; spodkař. Srv. prtak, refléř, švec vetešník.

⫸ kráječ podšev -ě m. Schuhsohlenschneider. [Malingoudis 65-66]

kramář — obchodník, menší kupec, který prodával všechno na různých místech, později jen to, co se doma nevyrábělo (koření, jižní ovoce, cizokrajné plátno, vzácná dřeva apod.).

kramář boudní — viz boudník.

kramář nosící — potulný kramář se šmejdem (viz šmejdíř) a textilním zbožím.

krampéř — vetešník.

krampléř — česač vlny pro další zpracování; srv. hřebenář, mykač.

⫸ krampléři. [Tomek 1869]

⫸ Krampléř, krempléř; srov. Valchář. [Tomek 1875]

⫸ krampléři 4. [Tomek 1892]

⫸ krampléře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ krampléř -ě m. Krämpler, Wollkämmer. [Malingoudis 66]

kranečník — viz věnečník.

⫸ kranečník -a m. Kranzmacher, sertarius. [Malingoudis 66-67]

Krappenbacher — „kobližník“.

⫸ Krappenbacher. [Tomek 1875]

krasopisec — viz iluminátor.

Kraupner — „krupař“.

⫸ Kraupner, kraupmacher; v. Pultifex. [Tomek 1875]

Krauter — „zelník“.

⫸ Krauter, zelník; srov. Caulista. [Tomek 1875]

kravař — obchodník kravami a hovězím dobytkem vůbec, srv. jochař.

⫸ Kravař. [Tomek 1875]

krčmář / krčemník — nájemce hospody, krčmy.

⫸ krčmáři (tabernatores). [Tomek 1869]

⫸ Krčmář; v. Tabernator. [Tomek 1875]

⫸ krčmářů 63. [Tomek 1892]

• Lat. tabernator.

krejčí / krejčíř — stříhal a šil šaty ze všemožných látek, stč. krajčí.

• Lat. sartor.

krejčí kalhot — krejčí specializovaný na šití pánských kalhot.

Kremper — „...“.

⫸ Kremper; v. Fibulator. [Tomek 1875]

kreuzšmid / kreuzšmíd — ...

kroječ suken — obchodník, který krájel sukno na lokty, srv. sukenkraječ.

krokevník — ...

⫸ krokevník -a m. Sparren-, Balkenanfertiger, Zimmermann, tignarius. [Malingoudis 67]

kropenník — ...

⫸ kropenník -a m. Hersteller von buntem Tuch, tinctor. [Malingoudis 67]

krosnář — podomní obchodník nosící své zboží v krosně (nůše nebo dřevěná skříňka) na zádech.

kroupník — mlynář vyrábějící z ječného zrní kroupy (někdy i ze zrní pšeničného), buď otloukáním ve stoupě nebo omíláním v krupníku.

kroupník dětinský — mlynář krupice z ... na dětskou kaši.

kroužkař — viz přezkář.

krtičkář — chytal krtky.

krůbiján — hrubec, krobiján. [Hruška 46]

kruhař / kroužník — rinkéř.

krumplíř / krumpléř / krumpleř — ozdobník, vyšíval (krumploval) drahocenný šat zlatem, perlami, drahokami atp. — Srv. hedvábník.

⫸ Krumpéř, krumpléř; v. Fibulator. [Tomek 1875]

⫸ krumpéřů 13. [Tomek 1892]

⫸ krumpéře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ krumpéř -ě m. Seidennähter, Goldsticker. [Malingoudis 67]

krumpéřka / krumpléřka — výrobkyně drahocenných látek, švadlí. Srv. zlatohlavnicě.

⫸ krumpéřka -y f. Seidennähterin, Goldstickerin, purpuraria. [Malingoudis 68]

krupař — ..., srv. mukař.

krupéř — viz kroupník.

krupičník — mlynář vyrábějící krupici.

⫸ krupičníci. [Tomek 1869]

⫸ Krupičník. [Tomek 1875]

⫸ krupičníci 2. [Tomek 1892]

krupník — viz kroupník.

⫸ krupníci (pultifices, kraupner). [Tomek 1869]

⫸ Krupník; v. Pultifex. [Tomek 1875]

⫸ krupníků 31. [Tomek 1892]

krutedlnicě / krútedlnicě — žena, která nabírá, kroutí šaty do záhybů, z krutitelnicě. [Gebauer] — Srv. naběračka.

⫸ krútedlnicě -ě f. Kleiderfalterin, vestiplica, rugatrix. [Malingoudis 68]

kryjčíř — krejčí. • „Bába vyšla jenom někam tudle kryjčířom“ (prostý dativ cíle). [Hruška 46]

krysař — hubitel myší, deratizátor.

křapna — tlachavá žena. • „Di, křapno, s takuvým křapáním“ (Staroch, jemuž žena žertem vyčítala jeho slabosti). • Odvozeno od křapat / křápat „mluviti marně“. • „Křapale, nekřap!“ [Hruška 45]

křemenář — 1/ kameník, opracovávatel kamene. — Srv. kamenotesec, lamač, otesník.

⫸ křemenář -ě m. Steinmetz, latomus. [Malingoudis 68]

křemenář — 2/ výrobce křesacích kamenů. [PSJČ]

kučníř — kožešník. [Kott 1910]

kúdelník — viz koudelník.

⫸ Kúdelník; v. Stuppam vendens. [Tomek 1875]

⫸ kúdelníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ kúdelník -a m. Wergbearbeiter?. [Malingoudis 68-69]

kudlák — viz nožíř.

⫸ Kudlák; v. Cultellator. [Tomek 1875]

kufrář — řemeslník zhotovující kufry (na rozdíl od »kufraře«, který kufry krade).

kuchař / kuchaříček — připravoval pokrmy, srv. kuchynník, gastronom.

⫸ kuchenníci čili kuchaři (coqui). [Tomek 1869]

⫸ Kuchař, kuchynník; v. Coquus. [Tomek 1875]

⫸ kuchařů 34. [Tomek 1892]

⫸ kuchaře. [Žídek (1471) 1908]

kuchařka / kuchařička — žena, která připravovala pokrm. [Kott 1910]

kuchynník — vařil a prodával stravu ve veřejných kuchyňkách.

kuchyňka, m. + f. — muž nebo žena, kteří v kuchyni připravovali jídlo.

kuléř / kulér — kameník zhotovující kamenné koule, náboje do děl, pušek a praků.

⫸ kuléř -ě m. Kugelmacher, globita?. [Malingoudis 69]

kunčoft — zákazník, klient, odběratel. [Jindra] • Z něm. der Kundschaft „zákazník".

kunstštafty malířské — ...

kunstštejgíř — „mistr nad vosrkunstem“ [Kořínek 383] • vosrkunst „vodní stroj, mistrovně udělaný“ [Kořínek 391]

kunstvorter — tovaryši kunstštejgíře. [Kořínek 384]

kupec — velkoobchodník, který pro kramáře a obchodníky dovážel zboží často i z cizokrajných dálek.

⫸ Kupec; v. Mercator. [Tomek 1875]

kupfršmíd — mědikovec, měďař, trubkař. [Jindra] • Z něm. der Kupferschmied „mědikovec".

⫸ Kuppersmid, kesselmacher; srov. Caldariator. [Tomek 1875]

kuplíř — pasák, zprostředkovával styk prostitutek se sexuchtivými zákazníky.

kumštéř — ...

⫸ kumštéře. [Žídek (1471) 1908]

kuplířka — bordelmamá, zprostředkovávala styk prostitutek se sexuchtivými zákazníky.

Kürsner — „...“.

⫸ Kürsner; srov. Pellifex. [Tomek 1875]

kurař / kuřetník — obchodník drůbeží, srv. husák, kachnář, kokotář.

⫸ Kurař; v. Pullator. [Tomek 1875]

kuřák — drůbežník, kuřenčář. [Kott 1910] • Srv. kuřič, kurčoch, „nepodařený kohout“. [Kott 1910] • Kuřenčář nosil škrošnu, skříň na kuřata. [Kott III]

kušař — výrobce střelných zbraní, kuší (samostřílů), srv. klukař.

kušníř — kožišník. [Kott]

Z něm. Kürschner. — Srv. slov. grznár, koznar, kušniar.

kutléř — jitrničník. Srv. drščečník, jelitník, naděvač.

⫸ kutléř -ě m. Wurstmacher, fartor. [Malingoudis 69]

• Lat. fartor. — Ze střhněm. kuteler.

kutnar — horník.

kůžkař / kůžičkář — lovil a prodával kůže drobných polních zvířat, obvykle pracoval i jako nunvář.

-??-kvardaroba — ...

kvasničkář — obchodník kvasnicemi.

kvecíř — „který farfule rozšiřuje“ [Kořínek 384]

• farfule „čtverhraný kusy stříbra z canu nařezaný“. [Kořínek 380]

kverk — investor do důlního podnikání; „který na hory nakládá“ [Kořínek 384]

kvinterník — výrobce dřevěných strunných nástrojů, řemeslník vyrábějící „kvinterny“ [Vokabulář].

kvinternista — „hráč na kvinternu, loutnista“.

• Lat. quinternista.

kypsař — viz gypsař.

kyséř / kysíř — slévač v huti. „který cány do barchanu lije“ [Kořínek 384]

kytléř — krejčí specializovaný na šití kytlí (lehkých plášťů), srv. kabátník, pláštník.

⫸ kytléři. [Tomek 1869]

⫸ Kytléř. [Tomek 1875]

⫸ kytléři 3. [Tomek 1892]

⫸ kytléř -ě m. Kittelschneider. [Malingoudis 69]

Ѡ

L

laborans, -antis, m. — „pracovník“. [Krejčík]

laborans pixides — „puškař“. [Krejčík]

laborans praetextas — „stuhař“. [Krejčík]

laborans strigillorum — kartáčník“. [Krejčík]

laborator, -ōris, m. — „pracovník, dělník“.

⫸ Laborator. [Tomek 1875]

ladař / ladýř — nákupčí venkovských potravin pro kupce ve městě.

ladýř obilí — překupník obilí pro kupce ve městě.

ladýř / ladýřka chmele — obchodník chmelem; obvykle nákupčí chmele na venkově.

lagenarius, -ii, m. — „láhevník, lahvičník, hrnčíř“. [Krejčík]

lagýr — pivovarský pracovník ajnglajchující (rovnoměrně nastírající a rozestírající) vlhký a domočený ječmen na humně (místo, kde klíčí ječmen). Lagýry však vystřídal maltomobil, „sladový vozík“. [Klimeš 166 + 168]

lagýr — viz lakýr. [Jindra]

lahvičník / láhevník — flašnéř specializovaný na výrobu lahví.

⫸ lahvičníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ lahvičník -a m. Flaschner. [Malingoudis 70]

lakýr — natěrač, lakýrník; lagýr. [Jindra]

• Z něm. der Lackierer „lakýrník".

lála — nedbalý, povrchní člověk, zvl. ten, kdo nedbá zevnějšku. • „Karban je člověk lála!“ [Hruška 48]

lamač — ...

⫸ lamač -ě m. Steinbrecher, Steinmetz, lapicida, latomus. [Malingoudis 70]

lamač kamene — viz skalník.

lamellator, -ōris, m. — „plíškař“. [Krejčík]

⫸ Lamellator, čepelník. [Tomek 1875]

laminarius, -ii, m. — „klempíř“. [Krejčík]

laminoha — „pokoutní lékař, který po lékaři lámal znova nohu, že prý byla špatně napravena.“ [Kott 1910]

lampadarius, -ii, m. — „lampář“. [Krejčík]

lancvoši — pohraniční st.ráž finanční. [Kott 1910]

landa — tulačka. [Kott 1910]

lanďák — tulák. [Kott 1910] • Srv. ľandat se „potulovat se, zdlouha choditi“ (Kott 191, 49).

lanearius, -ii, m. — „láník, sedlák celoláník“. [Krejčík]

laniator, -ōris, m. — „řezník“. [Krejčík]

lanifex, -icis, m. — „vlnotepec, vlnař“. [Krejčík]

⫸ Lanifex, vlnator, vlnař, vlnák, vlňák. [Tomek 1875]

lanifica, -ae, f. — „přadlena“. [Novotný]

lanio, -onis, m. — „řezník“. [Krejčík]

lanipercussor / lani percussor — „...“.

⫸ Lanipercussor. [Tomek 1875]

lanista, -ae, m. — 1a/ „lanista, mistr šermířský, cvičitel a majitel čety gladiátorské; pořadatel zápasu, ředitel zápasu; popuzovatel, podněcovatel k boji“. [Novotný; LB]

lanista, -ae, f. — 1b/ „gladiátorova manželka“ [LB]

lanista avium — „cvičitel bojových ptáků, dravců“. [Gaffiot]

lanista — 2a/ „řezník“. [Martínková: nabylo již v 6. století nového významu „is, qui laniat"; LB]

• Srv. carnifex; lanio; macelarius; masař.

lanista — 2b/ „kat, popravčí, mučitel“. [DMLBS]

lanista — 3/ „vlnař, soukeník“. [LB]

• Srv. lanifex, panni textor, pannifex.

lanitextor, -ōris, m. — „tkadlec plátna“. [Krejčík]

lanius, -ii, m. — „řezník“. [Novotný]

lankvara — nemotora, lenoch. • „Franta byl vodjakživa lankvara, ten tak nic nedělat a dobře se mít; a ještě aby mu to někdo do huby strkal!“ [Hruška 48]

lantfaréř / landfaréř — potulný apatykář.

lantkočí / landkočí — viz vozataj.

ľantucha — tulák. [Kott 1910]

lapicida, -ae, m. — „kameník“. [Krejčík]

⫸ Lapicida (constructor ecclesiarum), kamenník, steinmetz. [Tomek 1875]

lapidarius, -ii, m. — „dlaždič, kameník“. [Krejčík]

lapidicida, -ae, m. — „kameník“. [Krejčík; DMLBS]

lapka — kdokoli, kdo se přestane živit poctivým řemeslem a dal se na loupežnictví.

lapsator forficum, -ōris, m. — „nůžkář, nožíkář“. [Krejčík]

láryně — nevěstka.

• Ze střhn. laer „prázdný"; srv. stč. prázdné ženky.

laterarius, -ii, m. — „cihlář“. [Krejčík]

laterista, -ae, m. — „cihlář“. [Krejčík]

⫸ Laterista, laterator, laterník, cihlář, zigler. [Tomek 1875]

láterník / laterník — dřevař, dřevorubec, který řezal dřevo na polena a skládal ho do láter, dělal látra, srv. drvoštěp. • „Kašparovo tatík byl láterníkem a pálíval taky uhlí. Dělával a pálíval až ve Štajřích“ [Hruška 48] • Odvozeno od stč. látr m., nč. látro „hranice, hráň, ráz dříví, sáh dříví; stará délková míra“ ze stněm. lāchter, pozdejší die Klafter „sáh"; srv. láteření (zaklení): látro hromů [Jg], tisíc láter.

laternista — „...“.

⫸ Laternista (cingulator). [Tomek 1875]

latomus — „kameník“.

⫸ Latomus, lapidum fractor, skalník. [Tomek 1875]

laufr — kolečník na šachtě, obstarával dopravu na šachtě a údržbu dopravních prostředků.

lavičník — výrobce lavic, viz stoličník.

⫸ lavičníci (pod latinským názvem stalla parantes). [Tomek 1869]

⫸ lavičníci. [Tomek 1892]

⫸ lavičník -a m. Bankmacher. [Malingoudis 70-71]

lávkař — ten, kdo dělá lávky. [Kott 1910]

lazebnice — pomocnice v lázni.

lazebník — majitel nebo provozovatel lázní studených i teplých.

⫸ lazebníci (balneatores, lixae, pader). [Tomek 1869]

⫸ Lazebník; v. Balneator. [Tomek 1875]

⫸ lazebníků 47. [Tomek 1892]

⫸ lazebníky. [Žídek (1471) 1908]

lázeňský — zřízenec v lázních.

Lebkuchler — „perníkář“.

⫸ Lebkuchler; v. Libetarius. [Tomek 1875]

ledař / lednář — sezónní zaměstnanec, sekal led na řece a ukládal jej v hlubokých skalních sklepích, (též sklepák) odkud až do léta jej vyvážel a prodával především hostinským k chlazení masa a nápojů.

Lederer — „koželuh“.

⫸ Lederer; v. Cerdo. [Tomek 1875]

ledkař — sanytrář, vyráběl z odpadních látek zemědělských i průmyslových ledek za pomoci procesu přírodního (hnití).

léhenschaftník — „který v nájmu důl nebo vort drží“ [Kořínek 384] • vort „místo v dole, kde se ruda seká“ [Kořínek 391]

Leinwater — „pláteník“.

⫸ Leinwater; v. Linicida. [Tomek 1875]

lékárník — ..., srv. apatykář.

lékař — ranhojič, původně léčil bez studií a universitních zkoušek.

⫸ lékaři (medici, physici). [Tomek 1869]

⫸ Lékař; srov. Medicus. [Tomek 1875]

⫸ lékaře. [Žídek (1471) 1908]

• Lat. archiater.

lékař koňský — zvěrolékař.

lékostrůjce — lékárník, srv. apatykář.

lekrůta / legrut — rekrut. [Hruška 48]

lenař — pláteník, řemeslník zpracovávající len. [Vokabulář]

⫸ Lenař; v. Linicida. [Tomek 1875]

Leonis magister — „pečovatel o lvy“.

⫸ Leonis magister, leonum custos, qui leones servat. [Tomek 1875]

leopartwarter — ...

lepač — ...

⫸ lepač -ě m. Töpfer, lutifigulus. [Malingoudis 71]

lepař — 1/ viz hlinák; 2/ obuvnický dělník. [Kott 1910]

lepič — 1/ hrnčíř, hlinák; 2/ lepič pracoval s hlínou promíšenou plevami nebo řezankou, zejména při stavbě lepenicových stodol. [PSJČ: 1682 Zub. Muncifaj]

⫸ lepiče. [Žídek (1471) 1908]

⫸ lepič -ě m. Töpfer. [Malingoudis 71]

Lit.: Lehár, Jan: „Úvahy o dvou staročeských básních“ [Mistr Lepič a Kocovník], Slovo a slovesnost 33-4, 1972, 319-327.

lepič housek — pekař. [PSJČ]

lepič plakátů — cedulář. [PSJČ]

lepič svršků — obuvnický dělník ve svrškárně. [PSJČ]

lepič vozů — železniční zaměstnanec, štítky s místem určení a dalšími údaji polepoval vagony. [PSJČ]

lesák — člověk z lesa a pro les žijící. • „My sme tu lesáci, my huž tu humíme, co a jak.“ [Hruška 49]

lesák / lesník — 1/ zaměstnanec lesní správy, správce lesa; 2/ obchodník prkny.

• Lat. silvanus.

lesňák — ten, kdo chodí do lesa na dříví. [Kott 1910]

lesní — lovčí.

• Lat. forestarius.

leštič kamenů — brusič, kameník zabývající se leštěním kamenů (většinou mramoru, syenitu a žuly) pomocí leštidel.

leštič kovů — zabýval se leštěním a podobnými povrchovými úpravami kovových výrobků.

letovač — páječ, pájkovač. [Jindra] • Z něm. der Löter „...".

levičák — levák; ten, kdo jí, píše, chápe a vůbec dělá všechno přednostně levou rukou. [Hruška 49]

ležák — viz faktor.

libarius, -ii, m. — „caletník“. [Krejčík]

• Srv. lat. libum, -i, n. — „calta, mazanec, obětní pečivo“; libum piperatum — „pepřník“. [Krejčík]

libertinus, -i, m. — „svobodník“. [Krejčík]

libetarius, -ii, m. — „pernikář, caletník“. [Krejčík]

⫸ Libetarius, lebetecarius, lebothecarius, perpář, pernikář, pernarius (voštník), lebkuchler. [Tomek 1875]

librarius, -ii, m. — „knihkupec“. [Krejčík]

Libripendens — „vážník“.

⫸ Libripendens; v. Ponderator. [Tomek 1875]

librorum venditor — „knihkupec“.

⫸ Librorum venditor. [Tomek 1875]

lictor, -ōris, m. — „dráb, soudní sluha“. [Krejčík]

lifrant — dodavatel, doručitel. [Jindra] • Z něm. der Lieferant „dodavatel".

ligas parans — „...“.

⫸ Ligas parans. [Tomek 1875]

ligator, -ōris, m. — „vazač“; ligator librorum — „knihař“. [Krejčík]

⫸ Ligator librorum, knihař. [Tomek 1875]

lignarius, -ii, m. — tesař. — „dřevař, obchodník s dřívím, truhlář“. [Krejčík]

⫸ Lignorum emtor, venditor, mercator, praeemptor, subemptor, lignarius, drevník. [Tomek 1875]

⫸ Lignorum sertor; v. Sarrator. [Tomek 1875]

lichometník — lichotník, pochlebník. • „Děrek jeho dělával pryj takuvýho lochometníka ve francouzskyjch vojnach a za to si postavil chalupu.“ [Hruška 49]

lichvář — půjčova peníze na úrok, obvykle se používalo pro označení osob kořistících z dlužníkových nesnází.

limák — struhař; prknář. [Kott: Brettsäger, sarrator. Tk. M. r. 184., 186.]

⫸ Limák; v. Sarrator. [Tomek 1875]

limator — „pilař“.

⫸ Limator, pilař; v. Sarrator. [Tomek 1875]

limbolarius, -ii, m. — „prýmkář“. [Krejčík]

limborarius, -ii, m. — „prymkář“. [Krejčík]

linicida, -ae, m. — „plátenník, obchodník s plátny“. [Krejčík]

⫸ Linicida, linista, linifex, plátenník, lenař, leinwater. [Tomek 1875]

linifex, -icis, m. — „plátenník“. [Krejčík]

linitextor, -ōris, m. — „tkadlec plátna, plátenník“. [Krejčík]

lintearius, -ii, m. — „plátenník, plachetník, tkadlec plátna“. [Krejčík]

linteo, -onis, m. — „tkadlec plátna“. [Krejčík]

liquator, -ōris — „tavič, mistr tavičský“. [Krejčík]

listonoš — městský zřízenec roznášející dopisy.

lištař — řemeslník vyrábějící a povrchově upravující úzké dřevěné latě ke krytí spár a rámů, podlah apod., obvykle rozličně profilované, barvené, zlacené nebo stříbřené.

litec — ...

literatus — „...“.

⫸ Literatus, scriptor. [Tomek 1875]

litkupník — městský úředník dozírající na dodržování poctivého obchodu a evidující prodávané zboží; dohazovač.

⫸ Litkupník; v. Subemptor. [Tomek 1875]

Lixa — „...“.

⫸ Lixa; v. Balneator. [Tomek 1875]

lixator, -ōris, m. — „soudní dráb“. [Krejčík]

ližník piva — viz šrotéř.

lnář — překupník lnu.

loculifex, -ficis, m. — truhlář specializovaný na výrobu rakví; „rakvář“. [Krejčík]

locumtenens, -entis, m. — „zástupce“; locumtenens centurionis — „poručík“; . locumtenens centurionis superior — „nadporučík“; locumtenens in pensione constitutus — „poručík ve výslužbě“. [Krejčík]

lodnář — tesař specializovaný na stavbu lodic a prámů.

⫸ lodnáři. [Tomek 1869]

⫸ lodnáři. [Tomek 1892]

⫸ lodnář -ě m. Schiffemacher, Kahnbauer. [Malingoudis 71]

lojovník — škvařil lůj z živočišného tuku a surovinu prodával mydlářům, jirchářům, rovněž vyráběl svíčky lojové.

⫸ lojovníci (sebatores, unslichter). [Tomek 1869]

⫸ Lojovník; v. Saebator. [Tomek 1875]

⫸ lojovníků 19. [Tomek 1892]

lokaj — služebník, sluha ve stejnokroji; srv. lukáj. • Z něm. der Lakai z fr. le laquais „vojenský sluha“ (srv. angl. lackey), z šp. lacayo, patrně z nřec. ulakes z tur. ulak „rychlý posel".

lopatník — kovář specializovaný na výrobu lopat.

⫸ lopatníci. [Tomek 1869]

⫸ Lopatník. [Tomek 1875]

⫸ lopatník 1. [Tomek 1892]

⫸ lopatník -a m. Schaufelmacher. [Malingoudis 71-72]

lorarius, -ii, m. — „sedlář, řemenář“. [Krejčík]

lorifex, -icis, m. — „brníř“. [Krejčík]

⫸ Lorifex, rimer. [Tomek 1875]

lorýř — razič mincí. [Kott 1910]

lórýř — ten, kdo vyvařuje černé pláty na bílo. [Kořínek 385]

Loschferber — „...“.

⫸ Loschferber; v. Colorator. [Tomek 1875]

lotrix, -icis, f. — „pradlena“. [Krejčík]

⫸ Lotrix; srov. Pradlí. [Tomek 1875]

loučkář / loučkářka — dřevorubci, hlavně nedostateční k těžší práci v lese, kteří se živí dovážením louče v pytlích na trakaři do města. Jezdívají za tmy, cesta necesta, aby do svítání byli v městě, vzdáleném dvě hodiny i více. Musí pomáhati i děti, často školáci. [Hruška 50] • Stč. lúč, nč. louč „tenká smolná tříska, hlavně na svícení, dračka“, demin. loučka.

loutečník — lútečník, řemeslník vyrábějící loutky ze dřeva hlavně soustružením.

⫸ loutečníci. [Tomek 1892]

loutnik / louteník? / loutnař — výrobce louten, dřevěných hudebních nástrojů.

loutnista — hráč na loutnu.

⫸ loutníci (lautnistae). [Tomek 1869]

⫸ Loutnista, loutník, hudec; v. Figellator. [Tomek 1875]

⫸ loutníků 6. [Tomek 1892]

loutkař — člen kočující společnosti hrající po vsích divadlo loutkové, srv. lutečník, pimprlář.

lovec — kdo loví zvěř, ryby.

⫸ lovce. [Žídek (1471) 1908]

lovčí — myslivec.

⫸ Lovčí; v. Forestarius, Venator. [Tomek 1875]

ložinář — kdo dělá lože. [Gebauer]

⫸ ložinář -ě m. Lager-, Bettmacher, lecticarius. [Malingoudis 72]

lucernář — platnéř specializovaný na výrobu luceren, případně obchodník lucernami.

lučebník — chemik, srv. alchymista.

ludibridarius, -ii — „šrotéř, skladač, ližník, ladař“. [Krejčík]

ludimagister, -stri — „řídící učitel“; ludimagister paganus — „vesnický řídící učitel“. [Krejčík]

ludimoderator, -ōris — „učitel“; ludimoderator puellarum — „učitel dívek“. [Krejčík]

ludirector, -ōris — „učitel“. [Krejčík]

lukáj — lokaj. • „Hankuc Jozef bъl u hraběnky lukájem. Tuta je Lukájouc.“ [Hruška 50]

lukař / lučník / lučištník — výrobce luku, střelné ruční zbraně.

⫸ lukaři (arcufices, pogner). [Tomek 1869]

⫸ Lukař; v. Arcufex. [Tomek 1875]

⫸ lukařů 7. [Tomek 1892]

⫸ lukař -ě m. Sattelbogenmacher. [Malingoudis 72]

• Lat. arcufex.

lukař — hospodář v horách, kde převládá chov dobytka pasoucího se na lukách.

lumbák / lumbač — klestič, nunvář, řezáč, jenž kleští dobytek. • „Dyby už přišli ňáký ti lumbáci, než ty prasátka přerostou!“ • „Dali sme ho lumbat (volka) a mušeli sme ho zabít, byla ňáká chyba.“ [Hruška 50] • Podle Machka od nunvář > nudvář > ludvář. Od toho je odvozeno lumbat „řezat, kleštit".

lumbář — nářečně nunvář.

luminator — „...“.

⫸ Luminator; v. Candelator. [Tomek 1875]

lupularius, -ii — „chmelař, obchodník s chmelem“. [Krejčík]

lutečník — loutečník, loutkař, výrobce a prodavač lútek, loutek.

⫸ lútečníci. [Tomek 1869]

⫸ lútečník -a m. Dockenmacher, Dockenhändler, pupparius. [Malingoudis 72-73]

lutifigulus, -i — „kamnář“. [Krejčík]

⫸ Lutifigulus, qui fornaces laborat; v. Figulus. [Tomek 1875]

lůžkař — 1/ viz postelník; 2/ výrobce dřevěných lůžek ke střelbě praky.

lychtář — rychtář, srv. přidányj. • „Lychtář míval velký právo“. [Hruška 51]

lžícař / lžičnař — výrobce lžíc.

⫸ lžícař, lžičnař -ě m. Löffelmacher, cocleator. [Malingoudis 73]

lžičíř / lžičník — soustružník specializovaný na výrobu dřevěných lžic.

⫸ lžícaři čili lžičníci. [Tomek 1869]

⫸ Lžičník. [Tomek 1875]

⫸ lžičník 1. [Tomek 1892]

⫸ lžičieř -ě m. Löffelmacher, cocleator. [Malingoudis 73]

lžičnař — lžícař, výrobce lžíc.

⫸ lžičnař s. lžícař. [Malingoudis 73]

lžičnéř — lžícař, výrobce lžíc.

⫸ lžičnéř -ě m. Löffelmacher, cocleator. [Malingoudis 73]

lžičník — lžícař, výrobce lžíc.

⫸ lžičník -a m. Löffelmacher, coclearius, cochlearius. [Malingoudis 73-74]

Ѡ

M

magacinér — skladník, skladištní dělník. [Jindra]

• Z něm. der Magazineur / Magaziner „skladník".

magister, -tri, m. — „mistr“. [Krejčík]

magister aquarum ductus — „rúrmistr, rourmajstr“. [Krejčík]

magister artis fusoriae — „mistr umění slevačského“. [Krejčík]

magister artium liberalium — „mistr svobodných umění“. [Krejčík]

magister civium — „purkmistr“. [Krejčík]

magister curiae imperialis — hofmistr.

magister fabrilis artis ferrariae — „mistr zámečnický“. [Krejčík]

magister in lanea dextrina — „mistr plátenník“. [Krejčík]

magister metallicorum — perkmistr“. [Krejčík]

magister montium — správce dolů.

magister nuntiorum — „nejvyšší nad posly“. [Krejčík]

magister operis — „„stavitel chrámu“. [Krejčík]

magister syphunculi — „rúrmistr“. [Krejčík]

magister venatorum — „lovčí“. [Krejčík]

magister vigiliarum — „strážmistr“. [Krejčík]

machaeropocus, -i, m. — „zbrojíř“. [Krejčík]

majordomus — 1/ první hodnostář dvorský; 2/ hlava rodiny.

makléř — viz litkupník.

malíř — umělecký řemeslník zobrazující obvykle viditelné předměty na ploše pomocí rozdílů barev. Ve středověku řemeslo dvorní především s církevními motivy, později i světskými. Maloval na dřevo, dřevěné tabule, omítku, později na plátno, srv. iluminátor.

⫸ malíři (pictores, maler). [Tomek 1869]

⫸ Maléř, malíř; v. Pictor, malerius. [Tomek 1875]

⫸ malířů 98. [Tomek 1892]

⫸ maléře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ maléř -ě m. I. "geistlicher" Maler. II. "weltlicher" Maler. [Malingoudis 74]

malíř do kamene — ...

⫸ malíři do kamene (pictores lapidis). [Tomek 1869]

⫸ malíř do kamene 1. [Tomek 1892]

malířka — řemeslnice zabývající se pomalováváním ozdob.

• Lat. pictorissa.

malleator — kovář, kladivář, železář, hamerník.

⫸ Malleator; srov. Hammersmit. [Tomek 1875]

mandatarius, -ii, m. — „mandatář, zplnomocněnec, ředitel panství“. [Krejčík]

mandlář — kramář prodávající mandle.

⫸ Mandlář, mandléř, manlář, mandler; v. Amigdalator. [Tomek 1875]

mandlíř — bělil, barvil a mandloval prádlo, obvykle tovaryš u tkalce, viz barvíř.

• Stč. mandl / mangl (vál na hlazení tkanin), z něm. Mangel a to z lat. manganum „obléhací vrhací stroj“ (ř. magganon). Podle soustavy válců údajně v Norimberku žertem přeneseno i na stroj hladící tkaniny (mange). [Machek]

mango, -onis, m. — „koníř“. [Krejčík]

⫸ Mango, subemptor equorum, konieř; srov. Rostauscher. [Tomek 1875]

manipularius, -ii, m. — „rukavičník“. [Krejčík]

manticapio, -opis — „rukavičník“. [Krejčík]

manticularius, -ii, m. — „rukavičník“. [Krejčík]

manufakturista — 1/ majitel manufaktury; 2/ řemeslník pracující pro manufakturu jako námezdní síla.

marcipáník — perníkář, který pekl z cukru, mandlí, kmínu atp.

marketiér — vykládal povrch drobných dřevěných předmětů perletí, želvovinou, cínem, bronzem, mědí, vzácnými dřevinami atp aj.

markus — ...

máršejdník — „měřič horní, jenž pod i nad šachtami míry táhne“ [Kořínek 385].

marštaléř / marštalíř — koňák, správce stáje (marštale).

masař — 1/ řezník, obchodník s masem; masník. [Vokabulář; PSJČ]

Též masařník, masečník, masničník, masník. Srv. dršťkář, huntéř.

⫸ masař, masář -ě m. Fleischer, Metzger. [Malingoudis 74-75]

masař — 2/ kat; zabiječ. [Vokabulář; PSJČ]

Srv. poprávce, stínač.

masník — masař.

⫸ masník -a m. Fleischer, Metzger. [Malingoudis 75]

mastičkář — vykonával léčebnou praxi bez patřičného vzdělání, srv. dryáčník, lékař.

mašamotka — modistka. [Kott 1910]

• Srv. fr. la marchande de modes.

materialista — obchodník s drogistickým, lékárnickým a chemickým zbožím pod jednou střechou.

matlák — sádrař v porcelánce. [Kubů 158]

mazanečník — pekař mazanců.

⫸ mazanečníci. [Tomek 1869]

⫸ Mazanečník. [Tomek 1875]

⫸ mazanečníci 4. [Tomek 1892]

⫸ mazanečník -a m. Kuchenbäcker, placentarius. [Malingoudis 75]

mečíř — nožíř specializovaný na výrobu mečů.

⫸ mečíři (gladiatores, swertfeger). [Tomek 1869]

⫸ Mečieř; v. Gladiator. [Tomek 1875]

⫸ mečířů 11. [Tomek 1892]

⫸ mečieře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ mečieř, mečíř -ě m. Schwertreger, gladiator. [Malingoudis 75-76]

• Lat. gladiator, -oris.

medailér — rytec medailí, zpravidla pravující u mincovny. Ryl nejdůležitější části mincovních razidel a medailové štočky pro královký dvůr.

• medailleur.

medař — 1/ brtník, včelař zabývající se sběrem medu divokých včel a jejich jednoduchým chovem; 2/ výrobce medoviny.

měděnec — mědnář. Srv. měděník, rotšmid / rotšmíd, kotlář.

⫸ +měděnec -ncě m. Kupferschmied. [Malingoudis 76]

měděník — mědikovec.

⫸ měděník -a m. Kupferschmied. [Malingoudis 77]

medica, -ae, f. — „lékařka“.

⫸ Medica. [Tomek 1875]

medicus, -i, m. — „lékař“; medicus castrensis — „felčár“; medicus in cirurgia et in oculis — „chirurg a oční lékař“. [Krejčík]

⫸ Medicus, physicus, castrator juvenum, srov. Lékař. [Tomek 1875]

⫸ Medicus oculorum. [Tomek 1875]

mědikovec — viz kovář mědi.

mědilijec — řemeslník odlévající různé nářadí a další výrobky z mědi.

měditepec — ...

mědnář — mědikovec, kovář mědi.

⫸ mědnáři (aerispercussores, cuprifabri, messinkslaher, messinkcziher, kuppersmide). [Tomek 1869]

⫸ Mědnář; v. Aerispercussor. [Tomek 1875]

⫸ mědnářů 16. [Tomek 1892]

⫸ mědnář -ě m. Kupferschmied, cuprifaber, aeripercussor. [Malingoudis 77]

medník — zpracovával med získaný od brtníka především na medovinu, kvašený alkoholický nápoj.

⫸ Medník; srov. Mellifex. [Tomek 1875]

⫸ medníci (metsider). [Tomek 1869]

⫸ medníci 2. [Tomek 1892]

medvědář — kejklíř chodící s ochočeným a cvičeným medvědem.

mechanicus — řemeslník.

mechanikus — mechanik, konstruktér a výrobce složitých pohyblivých zařízení.

měchař — šlapal měchy (kovářský, u varhan atp.).

měchna — tlustá žena (na Domažlicku), srv. bachna. [Hruška 12]

měchník — výrobce měchů. [Vokabulář]

měchovník — výrobce měchů.

⫸ měchovníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ měchovník -a m. Balg-, Sackmacher?. [Malingoudis 77-78]

melář / mlnář / mynář — mlynář. • „Ti mlnáři — ti krádli jakživi.“ „Zavolej na meláře, nepure-li už“ (t. na trh). „U mynářů byjvávalo vlidno.“ [Hruška 54]

melářka / mlnářka / mynářka — mlynářka. • „Melářka je jedenkrat lakomnice.“ „Mlnářka to dobře ví, ta by mohla mluvit.“ „Mynářko, aslipak vás nevodplavali?.“ [Hruška 52]

mellārius, -ii, m. — „včelař“.

Srv. apicularius.

mellifex, -ficis, m. — „včelař, medník“.

⫸ Mellifex; srov. Höniger, Medník. [Tomek 1875]

melouník — viz dýnař.

Melzer / Malzer / Mälzer — „sladák“. [DWB; Ebner]

⫸ Melzer, melzmacher; v. Braseator. [Tomek 1875]

• Lat. brasiator, polentarius.

membranarius, -ii, m. — „pergamentník“. [Krejčík]

mendica, -ae, f. — „žebračka“, srv. elemosinatrix. [LB; Krejčík]

mendicus, -i, m. — „žebrák, žebravý student, mendik“. [Krejčík]

⫸ Mendicus. [Tomek 1875]

mendík — 1/ žebravý student; 2/ ministrant.

mensator, -ōris, m. — „stolař“. [Krejčík]

⫸ Mensator, mensifex, qui facit mensas, tischer. [Tomek 1875]

mensifex, -icis, m. — „stolař“. [Krejčík]

mensor, -ōris, m. — „měřič“; mensor publicus — „zemský měřič“. [Krejčík]

mensurator vinearum — „...“.

⫸ Mensurator vinearum. [Tomek 1875]

Mentler / Mäntler — „pláštník, kabátník“.

⫸ Mentler; v. Fullo. [Tomek 1875]

mercator, -ōris, m. — „kramář, obchodník, kupec, trhovník“. [Krejčík]

⫸ Mercator, kupec. [Tomek 1875]

mercator et vector — „kupec a forman“. [Krejčík]

mercator ferri — „železník“. [Krejčík]

mercator filorum — „nítař, obchodník s nítěmi“. [Krejčík]

mercator iconum — „obchodník s obrazy“. [Krejčík]

mercator imaginum — „obchodník s obrazy“. [Krejčík]

mercator lignorum — „dřevník, kupec dříví“. [Krejčík]

mercator scropharum — „sviňák, kupec vepřů“. [Krejčík]

mercenarius, -ii, m. — „nádenník“. [Krejčík]

mercipota, -ae, m. — „dozorce a prostředník při uzavírání obchodu, makléř, litkupník“. [LB]

⫸ Mercipota. [Tomek 1875]

meretrix, -icis, f. — „padlá osoba ženská, cizoložnice, nevěstka“. [Krejčík]

⫸ Meretrix. [Tomek 1875]

měřič — tržní úředník pověřený kontrolou měr i dodržování stanovených cen.

měřič soli — měřič na trhu se solí.

Messingslaher — „...“.

⫸ Messingslaher, messenslaher, messinkziher; v. Aerispercussor. [Tomek 1875]

Messrer — „...“.

⫸ Messrer; v. Cultellator. [Tomek 1875]

mestkomín — kominík.

měšečník — dělal tašky a měšce z kůže. Srv. tobolečník.

⫸ měšečníci (bursifices, peutler). [Tomek 1869]

⫸ Měšečník; v. Bursifex. [Tomek 1875]

⫸ měšečníků 61. [Tomek 1892]

⫸ měšečníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ měšečník -a m. Beutler, Täschner, Beutelschneider. [Malingoudis 78]

• Lat. bursifex.

metalgísr — mosazník, slévač kovů. [Jindra]

• Z něm. der Metalgießer „slévač kovů".

metallarius, -ii, m. — „horník“. [Krejčík]

metallicida, -ae, m. — „horník“. [Krejčík]

metallicus, -i, m. — „horník“. [Krejčík]

metallifossor, -ōris, m. — „rudník, horník“. [Krejčík]

metlář — výrobce proutěných metel a košťat, srv. košťatář.

⫸ metláři. [Tomek 1869]

⫸ metláři. [Tomek 1892]

⫸ metlař -ě m. Rutemacher. [Malingoudis 78]

metlařka — žena prodávající metly, košťata. [Kott 1910]

mezuláník — tkadlec zanášející bavlněný nebo konopný útek do lněné osnovy (taková látka se nazývala barchet nebo mezulán), srv. barchaník.

miles, -itis, m. — „voják“; miles dimissus — „propuštěný, vysloužilý voják“; miles emeritus veteranus — „vysloužilec“; miles exauthoratus — „vysloužilec, vysloužilý voják“; miles gregarius — „prostý voják“; miles tiro — „nováček“; miles vagabundus — „toulavý, potulný voják“. [Krejčík]

⫸ Miles, rytíř. [Tomek 1875]

Milcher — „...“.

⫸ Milcher. [Tomek 1875]

mincíř / mincéř / mincovník — řemeslník, který se v mincovně zabýval vyklepáváním cánů (srv. cankář), vystřihováním, srovnáváním a bílením střížků, koval kovové, zlaté, stříbrné a měděné plátky určité tloušťky. Falšovatelé neboli penězokazci potají dělali falešné peníze z levnějších kovů. — Srv. obrazník, pěnárazník.

⫸ mincíře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ mincieř, mincíř -ě m. Münzmeister, monetarius. [Malingoudis 78-79]

• Lat. monetarius.

mineralis, -is, m. — „horník“. [Krejčík]

minister, -ri, m. — správce, úředník.

ministeriál — nesvobodný služebník panovníka nebo velkých feudálů vykonávající dvorské, úřední nebo vojenské služby.

ministerialis, -is, m. — úředník, služebník. • ministerialis ecclesiae. — „služebník; úřednický, ministerský“. [Krejčík]

misař / mísař — viz okřinář.

⫸ misaři (scutellatores, schüssler). [Tomek 1869]

⫸ Misař; v. Scutellator. [Tomek 1875]

⫸ misařů 12. [Tomek 1892]

⫸ mísaře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ mísař -ě m. Schüssler, scutellator. [Malingoudis 79]

mistr — samostatný řemeslník s mistrovskými zkouškami, který najímal tovaryše. V rámci cechu funkcionář s hlasovacím a rozhodovacím právem.

mistr polní — viz městský pastýř.

mistr přísežný — viz cechmistr.

míšeč — pomahač mísící pivo při vaření nebo kvašení.

miškář / miškař — viz nunvář.

mitrarius, -ii, m. — „čepičnik“.

⫸ Mitrarius, mitrofex, mitrifex, mitras parans, čepičnik, haubner. [Tomek 1875]

mládek — 1/ obecně mladý cechovní tovaryš, robenec, dělník ve mlýně; 2/ mládenec na svatbě.

mládek mlynářský — mladší tovaryš ve mlýně, smetiprach, příslušník mlýnské čeledi, srv. stárek.

mladší čeledín — námezdní pracovník, příslušník panské nebo mlýnské čeledi.

mladší děvečka — námezdní pracovnice, příslušnice panské nebo mlýnské čeledi.

mlynář — řemeslník meloucí obilné zrno na mouku a další moučné výrobky ve mlýně. Jako pomocníky najímal mlýnskou čeleď. Srv. mlynářík, menář.

⫸ mlynáři (molendinatores, mülner). [Tomek 1869]

⫸ Mlynář; v. Molendinator. [Tomek 1875]

⫸ mlynářů 33. [Tomek 1892]

⫸ mlynáře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ mlynář -ě a. Miller. [Malingoudis 79-80]

• Lat. molitor, molendinarius, -rii, molendinator, -oris.

mlynářík — ...

⫸ mlynářík -a m. Müller, kleiner Müller. [Malingoudis 80]

mlynářka — srv. melářka.

moderator, -ōris, m. — „učitel, školmistr“. [Krejčík]

modistka — kloboučnice, specializovaná krejčová, která na dřevěných hlavách (formách) tvarovala a šitím dále upravovala dámské klobouky od prostých huček a kapelínů až po ty nejbizarnější sotva nositelné kreace; zároveň je i prodávala.

Srv. mašamotka. • Něm. die Modistin; Putzmacherin; Damenschneiderin. — Fr. la modiste. — Šp. sombrerera.

molascansor, -ōris, m. — „šlapač důlního kola“. [Krejčík]

molendinarius, -rii, m. — mlynář.

molendinator, -toris, m. — mlynář.

⫸ Molendinator, molitor, mlynář, molner, mulner. [Tomek 1875]

molinarius, -ii, m. — „mlynář“. [Krejčík]

molitor, -ōris, m. — „mlynář“. [Krejčík]

molitor in mola pulveris — „prachař“. [Krejčík]

molitor pulveris — „prachař“. [Krejčík]

molitrix, -icis, f. — „mlynářka“. [Krejčík]

monachus, -chi, m. — mnich.

monetarius, -rii, m. — mincovník.

monialis, -is, f. — „jeptiška“. [Krejčík]

monitor, -ōris, m. — „hofmistr, vychovatel“. [Krejčík]

montanus, -ni, m. — horník.

monticula, -ae, m. — „horník“. [Krejčík]

montifossor, -ōris, m. — „horník“. [Krejčík]

mořipivo — pivopal, z piva i zkvašeného pálil lihový nápoj.

mosazník — kovář nebo kotlář specializovaný na výrobu mosazných předmětů.

⫸ mosazník -a m. Messingschmied, Gelbgießer. [Malingoudis 80]

mostník — tesař specializovaný na stavbu a opravy dřevěných mostů.

mošnař — viz tobolečník.

mukař / mukařka — krupař / krupařka. • „Petrolka krupařka, říkavali, ta pryj mívala nejpěknyjší mouku z celýho města. Já říkám, nad naší mukařku my nemáme. Sem my holt deme celá ves jako demů.“ [Hruška 55]

mulsarius, -ii, m. — „caletník, cukrář“. [Krejčík]

mundér — montér. [Jindra]

• Z něm. der Monteur „montér".

mramorník — ...

⫸ mramorník -a m. Steinmetz? marmorarius. [Malingoudis 80-81]

municeps, -ipis, m. — „měštěnín, měšťan“. [Krejčík]

murarius, -ii, m. — „zedník“. [Krejčík]

murator, -ōris, m. — „zedník, dynchéř, studničník“. [Krejčík]

⫸ Murator, zedník. [Tomek 1875]

muroň — zedník. [Kott 1910]

mutator — „...“.

⫸ Mutator. [Tomek 1875]

muzikář / muzikus — povětšinou člen vandrovní kapely.

mydlář — výrobce mýdla z tuků.

⫸ mydláři (saponistae, smigmatores, seifer). [Tomek 1869]

⫸ Mydlář; v. Saponista. [Tomek 1875]

⫸ mydlářů 7. [Tomek 1892]

⫸ mydláře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ mydlář -ě m. Seifensieder, saponista. [Malingoudis 81]

mykač — soukeník.

⫸ mykač -ě m. Krämpler, Wollkammer, lanifex. [Malingoudis 81]

mykačka — námezdní pracovnice u soukeníka, která mykala přízi.

⫸ mykačka -y f. Krämplerin, pectrix, lanifex. [Malingoudis 81]

mynářka — srv. melářka.

myslivec — služebník určený u obor a lesů k vedení honů a k péči o lesní zvěř.

• Lat. venator.

mýtný — královský, šlechtický nebo městský úředník pověřený vybíráním mýta, srv. výtonník.

Ѡ

N

naběračka — ... — Srv. krútedlnicě.

⫸ naběračka -y f. Kleiderfalterin, vestiplica. [Malingoudis 82]

nábyvce — kupec. [Kott 1910]

nacca, -ae, m. — „soukenický tovaryš“. [Krejčík]

Nadelfasser — „“.

⫸ Nadelfasser, nodelfasser (bursifex). [Tomek 1875]

nádeník — chudý dělník najímaný na den k všelikerým pracem. • „Začel kolikerý řemeslo, nevostál při žádným; ajt jezdí ičko s kolmahou“ (= nádeničí a vozí kamení a cihly na staveništi). Na Chodsku: kolmaha „kolečko“ (gen. pl. kolmáh). [Hruška 43]

⫸ Nádenník; v. Diaetarius. [Tomek 1875]

naděvač — řezník nadívající jitrnice a jelita; srv. jelitář, jitrničník.

⫸ naděvač -ě m. Füller, Fleischer, fartor. [Malingoudis 82]

nádobník — hrnčíř nebo soustružník specializovaný na výrobu nádobí.

⫸ Nádobník, neckář. [Tomek 1875]

⫸ nádobník -a m. Geschirrhersteller. [Malingoudis 82-83]

nádvornice — nádvorníkova žena.

nádvorník — 1/ zaměstnanec na statku, který pečoval o pořádek na dvoře, na mlatě apod., srv. placmajstr; 2/ podomek.

Nagler — „hřebíkář, cvočkář“.

⫸ Nagler, nogler; v. Clavulator. [Tomek 1875]

nakladatel — ...

nákladník — podnikatel.

nákladník piva — prodavač piva.

nákovadlář — dělal kovadliny čili nákovadla.

nákovadlník — dělal kovadliny čili nákovadla.

⫸ nákovadlník -a m. Schmied, incudista, kovář. [Malingoudis 83]

námluvčí — dohazovač, tlampač.

naplavač — příslušník plavecké čeledi, srv. plavec.

nápravník — vyráběl nápravy, podstavce a kostry do vozů a saní, později se nazývá korbař nebo štelmař, srv. kolář, podstavkář.

⫸ Nápravník; v. Rotifex, Currifex. [Tomek 1875]

⫸ nápravník -a m. Wagner, rotifex. [Malingoudis 83]

náprstník — výrobce náprstků. • Něm. fingerhutmacher.

nauta — „plavec, vorař“.

⫸ Nauta, nauta lignorum, plavec, převozník. [Tomek 1875]

návěstník — brzdař, pečoval též o koncové světlo vlaku, návěstí.

nebozezář — kovář specializovaný na výrobu nebozezů, srv. špulíř.

nebozézník — výrobce nebozezů.

⫸ Nebozézník (faber). [Tomek 1875]

⫸ nebozézníci. [Tomek 1869]

⫸ nebozézník 1. [Tomek 1892]

⫸ nebozezník -a m. Bohrerschmied, terebellator. [Malingoudis 83-84]

• Něm. der Näberschmied.

neckář — výrobce velkých dřevěných nádob na vodu (necek) a to buď dlabáním (vystruhováním) z celých kmenů nebo sbíjením z latí a prken, srv. korytník, nádobník.

⫸ Neckář, nádobník. [Tomek 1875]

⫸ neckáři čili nádobníci. [Tomek 1869]

⫸ neckář 1. [Tomek 1892]

⫸ neckář -e m. Muldenmacher, capistrator, capisteriator. [Malingoudis 84]

negociator — obchodník, kupec.

negotiator, -ōris, m. — „obchodník, kramář, kupec“. [Krejčík]

negotiator extraneus — „podomní obchodník“. [Krejčík]

negotiator vitrorum — „sklenář, obchodník se sklem“. [Krejčík]

nemehlo — nemotora. • „Takuvý nemehlo padne přes steblo slámy!“ [Hruška 60]

netrestanec — nezbeda. • „Netrestanče nevytrestaná: asli tě netrestají rodiče, muší tě trestat cizí!“ [Hruška 60]

nevěstka — ...

⫸ nevěstky. [Žídek (1471) 1908]

nevleza — člověk dotěravý, který vleze, kam není zván. • „Si to nevleza, nechát si tám za sebe platit.“ [Hruška 60]

nevodář — výrobce specializovaný na výrobu nevodů pro lov ryb.

⫸ nevodáři. [Tomek 1869]

⫸ nevodáři. [Tomek 1892]

⫸ nevodář -ě m. Treibnetzmacher. [Malingoudis 84]

nevolník — viz poddaný.

niťař — výrobce i obchodník nitěmi.

nitník — niťař, výrobce nití.

⫸ nitníci (czwirner). [Tomek 1869]

⫸ nitník (zwirner ) 1. [Tomek 1892]

⫸ nitník -a m. Zwirner. [Malingoudis 85]

• Něm. Zwirnmacher. [Kott]

nobilis — šlechtický (homo nobilis).

nodarius, -ii, m. — „knoflíkář“. [Krejčík]

nodifex, -icis, m. — „knoflíkář“. [Krejčík]

nodorum artifex, -icis, m. — „knoflíkář“. [Krejčík]

nodularius, -ii, m. — „knoflíkář“. [Krejčík]

nohavičník — kalhotář.

⫸ Nohavičník; v. Caligator. [Tomek 1875]

⫸ nohavičník. [Žídek (1471) 1908]

⫸ nohavičník -a m. Schneider von Beinlingen, caligator. [Malingoudis 85]

nolas laborans — „zvonečník“.

⫸ Nolas laborans, zvonečník, schellenmacher. [Tomek 1875]

nosič — námezdní pracovník k nošení břemen, srv. austrakař, trákař.

• Lat. portator (pl. portatores).

notarius, -ii, m. — „notář, písař“. [Krejčík]

⫸ Notarius, scriptor, scriba, písař. [Tomek 1875]

notarius curatus — „ustanovený notář“. [Krejčík]

notarius episcopalis — „biskupský notář“. [Krejčík]

notarius pabuli — „pícní písař“. [Krejčík]

notář — právník ustanovený státem ke spisování listin, ověřování podpisů a k záznamu a vypořádávání posledních vůlí.

• Lat. notarius, -rii, m. „písař, notář".

novák / novinník / novětník / novědlník — švec vyrábějící novou obuv/?/.

⫸ novinník -a m. I. Wamsschneider, Schneider, der neue Gegenstände verfertigt. [Malingoudis 85-86]

noverca, -ae, f. — „macecha“. [Krejčík]

novodělník ševcovský — ...

novokabátník — srv. kabátník.

nožíkář — nožíř specializovaný na výrobu nůžek, nůžkář.

⫸ nožikáři (forpifices, scherschmide). [Tomek 1869]

⫸ Nožíkář; v. Forpifex. [Tomek 1875]

⫸ nožíkáři 4. [Tomek 1892]

⫸ nožíkář -ě in. Scherenschmied. [Malingoudis 87]

nožíř — kovář specializovaný na výrobu nožů. Srv. mečíř.

⫸ nožíři (cultellatores, cultellifices, messerer, klingensmide). [Tomek 1869]

⫸ Nožieř; v. Cultellator. [Tomek 1875]

⫸ nožířů 110. [Tomek 1892]

⫸ nožieře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ nožieř -ě m. Messerschmied, Messerer, cultellator. [Malingoudis 86]

nuncius / nuntius — „posel, vyslanec“.

⫸ Nuncius; srov. Cursor. [Tomek 1875]

nuntius, -ii, m. — „posel“; nuntius purgravii — „purkrabský holomek“; nuntius urbis — „městský posel“. [Krejčík]

nunvář — zvěroklestič, specialista na chirurgické zákroky u domácího zvířectva hlavně samců, která pak rychleji přibírala na váze, srv. lumbák, miškař, řezáč.

nůžkář — viz nožíkář.

Ѡ

O

obchodník — vedl obchod, kupec, kramář. • Roku 1349 Karel IV. potvrdil, že „kupec v městě bytující, ale s ním netrpící (t. j. neplatící), není obyvatelem ani měšťanem než hostem, požívajícím práva hostinského (jus advenarum).“ (Pozn.: Čelakovský, Cod. I., 86.) [Winter 1906, 314]

obchodník podkotecký / podkotečný — obchodník, který prodával pod kotci. [Winter; Kott]

obilník — ....

⫸ Obilník. [Tomek 1875]

oblemovač — ...

oborník — staral se o oboru zvířecí i okrasnou.

obrazník — malíř, viz řezáč.

⫸ obrazník -a m. I. Münzer, monetarius. II. Maler, Bildschnitzer, imaginator. III. Bildhauer, statuarius. [Malingoudis 87]

obručář — obručník, bednář, der Fassreifmacher. [Kott]

obručenník / obručník — ručitel.

⫸ inbricator obrucznik [Velešín]

⫸ inbrigator obruczennik [Klaret]

obručník — 1/ obručář, výrobce obručí, srv. pobijač.

⫸ Obručník, der Fassreifmacher. [Kott]

⫸ obručník -a m. Reifenmacher, tigrator. [Malingoudis 87]

• Lat. tigrator. — Něm. Reifbinder, Reifmacher.

obručník — 2/ ručitel, obručenník.

obrusař — ten, kdo dělá obrusy. [Kott 1910]

obstetrix, -icis, f. — „porodní bába, babička“. [Krejčík]

obšusta — úlisný pochlebník. [Kott 1910]

Obziher — „...“.

⫸ Obziher. [Tomek 1875]

očkař / okař — pytlák chytající zvěř do drátěných ok.

occupator, -ōris, m. — uchvatitel.

oculista, -ae, m. — „oční lékař“. [Krejčík]

⫸ Oculista. [Tomek 1875]

odbíhač — viz vozač??.

odpovědník — odpůrce krále, který přepadal a olupoval kupce.

odraba — otrhanec, ojebanec. [Kott 1910]

odřivous — hanlivé označení pro holiče, bradýře atp.

oeconoma, -ae, f. — „hospodyně, šafářka, správcová“. [Krejčík]

oeconomicus, -i, m. — „sedlák, zemědělec“. [Krejčík]

oeconomus, -i, m. — „hospodář, šafář, správce“; oeconomus ecclesiae — „kostelník“. [Krejčík]

officialis, -i, m. — „úředník“; officialis fossorum — „horní, důlní úředník“; officialis militaris — „vojenský úředník, důstojník, officír“. [Krejčík]

officians, -ntis, m. — duchovní pomocník.

oháněčník / ohánečník — z ptačích per zhotovoval vějíře sloužící k odhánění much, které se později staly vítaným módním doplňkem.

⫸ ohánečníci (flabellatores). [Tomek 1869]

⫸ Ohánečník; v. Flabellator. [Tomek 1875]

⫸ ohánečníci 2. [Tomek 1892]

⫸ ohanečník -a m. Fachermacher, flabellator. [Malingoudis 88]

ohradník — ...

ochočovatel — krotitel zvěře.

oječník — ...

⫸ +oječník -a m. Deichselmacher? temonius. [Malingoudis 88]

ojník — ...

⫸ ojník -a m. Deichselmacher, temonius. [Malingoudis 88]

okřinář / okřináč (?) — výrobce dřevěných mis a misek, srv. kadlubář, misař, soustružník.

⫸ okřináři. [Tomek 1869]

⫸ okřináři. [Tomek 1892]

⫸ okřinář -ě m. Schüsselmacher, discarius. [Malingoudis 88-89]

okulista — 1/ oční lékař; 2/ = okultista [PSJČ: okulistové (l.c.?)].

oleator, -ōris, m. — „olejník, olejovník“. [Krejčík]

⫸ Oleator, olejník, olejovník. [Tomek 1875]

olejník / olejovník — ve mlýnu ve stoupě z mastných semen tlučením a lisováním vyráběl olej. Prodával však nejen olej, ale i hrách, jáhly, kroupy, proso, mák apod.

⫸ olejníci (oleatores). [Tomek 1869]

⫸ olejníků 27. [Tomek 1892]

⫸ olejník, volejník -a m. Ölmüller, oleator. [Malingoudis 89]

ollator, -ōris, m. — „hrnčíř“. [Krejčík]

ollifex, -ficis, m. — „hrnčíř“.

⫸ Ollifex, ollator; v. Figulus. [Tomek 1875]

oltářník — kněz mající fundaci k určitému oltáři.

• Lat. altarista, -ae, m.

omagialis, -is, m. — poddaný.

oneratorifex, -icis, m. — „nosič“; oneratorifex cerevisiae — „nosič piva“. [Krejčík]

operarius, -ii, m. — „dělník, šafář“; operarius piscinarum — „rybníkář“. [Krejčík]

operatrix, -icis, f. — „pracovnice“; puella operatrix — „děvče řemeslné“. [Krejčík]

opifex, -icis, m. — „dělník“; opifex fuiti — „kotlář, pánevník“; opifex gladiorum — „mečíř“. [Krejčík]

opilio, -onis, m. — „ovčák“. [Krejčík]

oplatečník — pekař specializovaný na pečení oplatků.

opravovatel lázní parních — slul Martin z Nového města pražského (1493), není však jasné, zda náležel mezi zedníky nebo tesaře. [Winter 1906, 553]

• Lat. renovator aestuariorum.

oráč — nádeník, který oral pole, srv. pluhař, pohonič, ratajčík.

orbus, -a, m. — „sirotek“. [Krejčík]

organista, -ae, m. — „varhaník“. [Krejčík]

⫸ Organista. [Tomek 1875]

orlojník — specializovaný hodinář, který při výrobě obvykle věžních hodin, využíval i astronomii.

⫸ Orlojník; v. Horologista. [Tomek 1875]

⫸ orlojníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ orlojník -a m. Uhrmacher. [Malingoudis 89]

ornátník — krumplíř specializovaný na výrobu ornátů.

⫸ ornátníci (ornatistae). [Tomek 1869]

⫸ Ornatista. [Tomek 1875]

⫸ ornátník 1. [Tomek 1892]

⫸ ornátník -a m. Ornatschneider. [Malingoudis 90]

ortulanus, m. — viz hortulanus.

⫸ Ortulanus; v. Hortulanus. [Tomek 1875]

osnovník — ....

⫸ Osnovník. [Tomek 1875]

osoba — bosorka. [Kott 1910]

ostatnica — ženská, která oslavuje ostatky. [Kott 1910]

ostatník — slavitel ostatků, posledních dnů masopustních. [Kott 1910]

ostiarius, -ii, m. — „vrátný, dveřník“. [Krejčík]

ostrožník / ostružník — zhotovoval pro jezdce ostruhy.

⫸ ostrožníci (calcariatores, calcarifices, sporer). [Tomek 1869]

⫸ Ostrožnik; v. Calcariator. [Tomek 1875]

⫸ ostrožníci 3. [Tomek 1892]

⫸ ostrožníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ ostrožník, uostrožník -a m. Sporner, calcariator. [Malingoudis 90]

otesník — kameník.

⫸ otesník -a m. Steinmetz, latomus. [Malingoudis 90-91]

otrubník — obchodník otrubami.

⫸ Otrubník. [Tomek 1875]

ovarius, -rii, m. — vajíčkář.

ovator, -ōris, m. — „vaječník, obchodník s vejci“. [Krejčík]

⫸ Ovorum emtor, ovator. [Tomek 1875]

ovčák — pastýř ovcí.

⫸ Ovčák. [Tomek 1875]

ovesník — „...“.

⫸ Ovesník. [Tomek 1875]

ovilarius, -ii, m. — „ovčák“. [Krejčík]

ovilio, -onis, m. — „ovčák“. [Krejčík]

ovnieř — ....

⫸ ovnieř -ě m. Töpfer. [Malingoudis 91]

ovocník — obchodník ovocem.

⫸ Ovocník; v. Fructuum venditor. [Tomek 1875]

Ѡ

P

pabularius, -ii, m. — „pícník“. [Krejčík]

pābulātor, -ōris, m. — „pícník“. [Winter 1906, 320]

⫸ Pabulator, pabularius, pícník; srov. Futrar. [Tomek 1875]

packal / pacr — břídil. [Jindra]

• Z něm. der Patzer „...".

Pader / Bader — „lazebník“.

⫸ Pader, podar; v. Balneator. [Tomek 1875]

pachole — srv. robenec.

pacholeček — slabší pacholek, jenž už vyrostl z pohůnka a ještě nedorostl v pacholka. • „Chlapec nám příde z vojny, nevemu letos ani pacholka, spravíme to s pacholečkem.“ [Hruška 63]

pacholek — čeledín, též pomocník v různých oborech, srv. robenec; ten, „jenž rudy a perky na púrách vozí“ [Kořínek 386]

pacholík poštecký — poštovský pacholek, doručoval listy nebo vzkazy.

Srv. poslové poštečtí.

pachtýř — srv. konduktor.

• Lat. arendator.

paiulus, -i, m. — „nosič“; paiulus cerevisiae — „nosič piva“. [Krejčík]

pajtášek — kulíšek, šibal (přezdívka). • „Pajtášku jeren, esli tě vemu přes koleno!“ [Hruška 63]

paknecht — lázeňský pomocník.

pakostník — záškodník, sabotážník.

palangarius, -ii, m. — „šrotéř, ližník“. [Krejčík]

palas — vinopal. [Kott 1910]

páleník — výrobce kořalky.

palič vína — viz vinopalič.

palliator, -ōris, m. — „pláštník“. [Krejčík]

• Srv. pallium, -ii — „plášť, pallium biskupské“. [Krejčík]

paluda / palunda — tulák. [Kott 1910]

pan otec — 1/ hospodář tovaryšský; 2/ mistr mlynářský.

panáček — kněz, kaplan. „Debe nebelo Hanaček, bel be ze mně panáček.“ [Kott 1910]

pancéřník / pancířník — viz brníř.

⫸ pancieřník -a m. Panzermacher. [Malingoudis 91]

panděta — paní teta (na Domažlicku), starodávné oslovení starších (i chudších) měšťanek; měšťané jsou panstryjčkové. [Hruška 63]

páneček — zpanštilý člověk. • „Chlape, Kuba jako by nebyl vod nás, Kuba dělá pánečka“ [Hruška 63]

panetarius, -rii, m. — pekař.

pánevník — ...

⫸ pánevník -a m. Pfannenschmied, patellarius, cuprator. [Malingoudis 91]

pannicida, -ae, m. — „kroječ sukna, postřihač“. [Krejčík]

⫸ Pannicida, sukna kraječ. [Tomek 1875]

pannifex, -icis, m. — „soukeník“. [Krejčík]

⫸ Pannifex, textor, súkenník, tuchmacher. [Tomek 1875]

pannirasor, -ōris, m. — postřihač sukna. — „postřihač suken“. [Krejčík]

⫸ Pannirasor, pannitonsor, tonsor, pannorum tonsor, postřihač, scherer. [Tomek 1875]

pannitonsor, -ōris, m. — „postřihač“. [Krejčík]

panoš — 1/ nižší šlechtic než rytíř; 2/ vyšší šlechtický služebník; 3/ nohsled (hanlivě).

• Lat. armiger, -geri, cliens, -entis, m.

panstryjček — viz panděta.

panščák — ten, kdo pracuje na panském. [Kott 1910]

panščár / panščor — robotník. [Kott 1910]

panščarka — dělnice na panské práci. [Kott 1910]

panščerka / panštěrka — děvče chodící na panskou práci. [Kott 1910]

pantafír — přední dělník, předák, parťák, nápředník, četař. [Jindra] • Z něm. der Partieführer „předák, parťák".

Pantler — „...“.

⫸ Pantler; srov. Praetextarius. [Tomek 1875]

pantra — ženská nehospodářská. • „Hde je pantra ženská, tám se muž nedodělá.“ [Hruška 64] • Odvoz. od pantrat „mařit, zneužívat, plýtvat“ ("Takuvou věc sem mu dal do ruky [o celém dvoře] a von za krátko šecko to rozpantral.“ „Nepantryj chlebem, je to boží dar.").

panum emptor — „...“.

⫸ Panum emptor. [Tomek 1875]

papírník — řemeslník vyrábějící papír, původně ze starých hadrů.

⫸ papírníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ papírník -a m. Papiermacher. [Malingoudis 91-92]

• Lat. chartarius.

paprstkář — zhotovovatel paprstků. [Kott 1910] • paprstek, „brdo u tkadlců".

papučák — ten, kdo chodí v papučích. [Kott 1910]

papyrarius, -ii, m. — „výrobce papíru, dělník papírnický, papírník“. [Krejčík]

papyrianus, -i, m. — „papírník“. [Krejčík]

papyrifex, -icis, m. — „papírník“. [Krejčík]

parans, -antis, m. — „výrobce“. [Krejčík]

parans cribra — „řešetář, síťař“. [Krejčík]

parans crinalia — „věnečník, čepčař“. [Krejčík]

parans vitra — „sklenář“. [Krejčík]

parator, -ōris — „výrobce, hotovitel“. [Krejčík]

parator lagenarum — „lahvičník“. [Krejčík]

pargamenník — viz pergamenník.

⫸ pargamenník, pergamenník -a m. Pergamenter. [Malingoudis 92]

Parchaner — „...“.

⫸ Parchaner; v. Barchaner. [Tomek 1875]

parléř — polír, viz tovaryš.

• Něm. Polier. • Stč. parléř je z střhn. parlier a to z fr. parleur.

parochialis, -le, m. — farník.

parochianus, -i, m. — „farník, příslušník farnosti, farní osady“. [Krejčík]

parochus, -i, m. — „farář“. [Krejčík]

paroquiarius, -ii, m. — „parukář, kadeřník“. [Krejčík]

partafír — viz pantafír.

parter — tovaryš, řemeslník po vyučení. /??/

parukář — výrobce paruk.

paruquiarius, -ii, m. — „parukář“. [Krejčík]

pasák — viz pastýř; srv. skopčák.

pasamentář / pasamantář — prýmkař, výrobce prýmků, stuh, prýmkař.

pásař — ...

⫸ pásař -ě m. Gürtler. [Malingoudis 92]

pasíř — výrobce kovem zdobených opasků pro muže i ženy.

⫸ pasíři (cingulatores, gurtler). [Tomek 1869]

⫸ Pasieř; v. Cingulator. [Tomek 1875]

⫸ pasířů 107. [Tomek 1892]

⫸ pasíře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ pasieř -ě m. Gürtler, cingulator, zonolarius. [Malingoudis 92-93]

• Lat. cingulator / cinculator, -oris, m.

pásnéř — ...

⫸ pásnéř, pásnieř -ě m. Gürtler, cingulator, concingulator. [Malingoudis 93]

pastevec — viz pastýř.

pastor, -ōris, m. — „pastýř, správce duchovní“. [Krejčík]

⫸ Pastor. [Tomek 1875]

pastor animalium — „pastýř dobytka, slouha“. [Krejčík]

pastor animarum — „duchovní pastýř“. [Krejčík]

pastor anserum — „husař“. [Krejčík]

pastor ovium — „ovčák, pastýř oveček“. [Krejčík]

pastor pecorum — „pastýř dobytka, slouha“. [Krejčík]

pastor porcorum — „pastýř sviní, sviňák“. [Krejčík]

pastorida, -ae, f. — „pastýřka, slouhová“. [Krejčík]

pastýř — polní mistr, pásl dobytek, příslušník panské čeledi nebo obecní zaměstnanec.

pašerák — potajmu převážel zboží přes hranici mimo celnice.

paštikář / paštykář — pekař masových paštik.

paternator — „...“.

⫸ Paternator, paternarius, paternista, qui praeparat pater noster, páterník. [Tomek 1875]

paterník / páteřník — soustružník vyrábějící růžence ze dřeva, z korálů, z jantaru apod. Srv. klokočník, růženečkář.

⫸ páterníci (paternatores, qui praeparant paternoster). [Tomek 1869]

⫸ páterníků 27. [Tomek 1892]

⫸ páteřníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ paterník, pateřník -a m. Rosenkranzmacher. [Malingoudis 93]

patlucha — tulák. [Kott 1910]

pauper, -eris, m. — „chudý, poddaný“. [Krejčík]

pavézník — ...

⫸ pavézníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ pavézník -a m. Schild- Pavesemacher. [Malingoudis 94]

pavimentator, -ōris, m. — „dlaždič“. [Du Cange]

⫸ Pavimentator, dlažič, beleger; srov. Pokladač. [Tomek 1875]

pavimentor, -ōris, m. — „dlaždič“. [Winter 1906, 160; DMLBS]

pazderník / pazdera — zpracovatel lnu a konopí. Srv. přadlák. • Č. pazdeří „dřevnatá část stonku lnu".

paznohetník — obchodník paznehty.

pažíř — /-b-?/ dělal pažby k ručním střelným zbraním (též šiftař).

pecivál / pecival — 1/ vymetač kamen, kominář vymetal ostatek [Kott 1910]; 2/ opravoval a vymazával hlínou pece.

peckař — hlídač ovocného sadu.

pecnář — přespolní pekař, který směl péci jen hrubý chléb, původně chléb po dvou penězích. Srv. plachetník.

⫸ pecnář -ě m. Bäcker, Kornbrotbäcker. [Malingoudis 94]

pecóch / pecúch — pecivál. [Kott 1910]

pectenarius, -ii, m. — „hřebenář“. [Krejčík]

pectinator, -ōris, m. — „hřebenář“. [Krejčík]

pectinifex, -icis, m. — „hřebenář“. [Krejčík]

⫸ Pectinifex, pectinator, pectinista, hřebenář, kammer. [Tomek 1875]

pecudum subemptor — „“.

⫸ Pecudum subemptor. [Tomek 1875]

pečetí řezáč — ...

pečetník — rytec pečetidel.

pedagog — ten, kdo vychovává děti, učitel. • Z řec. paidagogos.

pedel — školník na universitě.

Pecherer — „“.

⫸ Pecherer; v. Picariator. [Tomek 1875]

pekař — řemeslník, který pekl chléb a další moučné výrobky v pekařské peci a obvykle je i prodával.

⫸ pekaři (pistores, peker). [Tomek 1869]

⫸ Pekař, peck; v. Pistor. [Tomek 1875]

⫸ pekařů 157. [Tomek 1892]

⫸ pekaře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ pekař -ě m. Bäcker, Brotbäcker. [Malingoudis 94-95]

• Lat. fornator / fornarius; pistor; panetarius.

pekař boží — pekař specializovaný na pečení hostií pro kostely.

pekařka — ...

⫸ pekařka -y f. Bäckerin. [Malingoudis 95]

pellicia antiqua faciens — „...“.

⫸ Pellicia antiqua faciens. [Tomek 1875]

pellifex, -icis, m. — kožešník. — „koželuh“; pellifex albus — „jirchář“; pellifex niger — „koželuh“. [Krejčík]

⫸ Pellifex, kožišnik, koženík; srov. Kürsner. [Tomek 1875]

pellifex niger — „...“.

⫸ Pellifex niger. [Tomek 1875]

pellio, -onis, m. — „kožešník“. [Krejčík]

pěnárazník — ...

⫸ +pěnárazník -a m. Mönzer, monetarius. [Malingoudis 95-96]

penesticus, -i, m. — „hokynník, překupník, hokenník, hokynář“. [Krejčík]

⫸ Penesticus, hokynník, hokenník, cibulník. [Tomek 1875]

penězoměnec / penězovažič — zprostředkovával směnu peněz vzhledem k různorodosti středověkých měn a dbal, aby se nevyskytovaly falešné peníze.

⫸ penízomence. [Žídek (1471) 1908]

penisticus — viz „penesticus“. [Krejčík]

peplator, -ōris, m. — „závojník, rouškář“. [Krejčík]

⫸ Peplator, pepla vendens, peplorum textor, šlojieřník. [Tomek 1875]

perator, -ōris, m. — „tobolečník, taškář, brašnář“. [Krejčík]

⫸ Perator, taschner; v. Bursifex. [Tomek 1875]

perceptor, -ōris, m. — „výběrčí, berník“. [Krejčík]

peregrinus, -a, -um — „cizí, cizinec“. [Krejčík]

pergameník — pargamenník, máčel kůže ve vápenné vodě, natíral je křídou, vyrovnával pemzou a zhotovoval tak pergamen malířský neb psací, používaný na úřední listiny.

pergamentista, -ae — „pergameník“. [Krejčík]

⫸ Pergamenista, pargamenista, pergamenník, pargamenník. [Tomek 1875]

⫸ pergamenníci (pergamenistae, membranatores). [Tomek 1869]

⫸ pergamenníků 17. [Tomek 1892]

⫸ pargameníky. [Žídek (1471) 1908]

pergšmid — ...

⫸ pergšmid -a m. Bergschmied. [Malingoudis 96]

perkař — odklízeč hlušiny (perku) v dolech.

perkmistr — „správce hor“ [Kořínek 386]

perleťář — výrobce předmětů z perleti, srv. knoflíkář.

pernář / pernař — výrobce pouzder, míšků a tobolek, srv. pouzdrař.

⫸ pernář -ě m. Pfefferküchler, Pfefferkuchenbäcker, Lebküchler. [Malingoudis 96]

pernicator, -ōris — „pernikář, caletník“. [Krejčík]

perníkář / pernikář — pekař perníku, z mouky zadělávané s medem.

⫸ pernikáři čili pernáři (pernarii, lebothecarii, lebkuchler, zeltner). [Tomek 1869]

⫸ Pernář, pernikář, pernarius, pernicator; v. Libetarius. [Tomek 1875]

⫸ perníkářů 18. [Tomek 1892]

⫸ pernikáře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ pernikář -ě m. Pfefferküchler, Pfefferkuchenbäcker, Lebküchler. [Malingoudis 96]

peřinečník / peřinář — řemeslník čistící peří a vycpávající středověké kožené polštáře, srv. polštářník.

⫸ peřinečníci (culcitratores). [Tomek 1869]

⫸ Peřinečník; srov. Culcitrofex. [Tomek 1875]

⫸ peřinečníci 3. [Tomek 1892]

⫸ peřinečník -a m. einer, der mit Federn arbeitet, Polsteryerfertiger. [Malingoudis 97]

peříšmukýř — viz šmukýř.

petellis, -is — „dráb, pedel“. [Krejčík]

Peutler — „...“.

⫸ Peutler; v. bursifex. [Tomek 1875]

pharetrator — „...“.

⫸ Pharetrator, túlař. [Tomek 1875]

pharmaceuticus, -i, m. — „lékárník“. [Krejčík]

pharmacopaeus, -i, m. — „lékárník“. [Krejčík]

pharmacopola, -ae, m. — „lékárník, mastičkář, obchodník léky“. [Krejčík]

phasellator / phaselator, -ōris, m. — „člunečník“.

phasianarius, -ii, m. — „bažantník“. [Krejčík]

philacista, -ae, m. — „(městský) hlásný“. [Krejčík]

physicus, -i, m. — „lékař“. [Krejčík]

⫸ Physicus; v. Medicus. [Tomek 1875]

picariator, -ōris, m. — „smolař“. [Krejčík]

⫸ Picariator, češieř, pecherer. [Tomek 1875]

picarius, -ii, m. — „pkelník, smolař“. [Krejčík]

picifex — „...“.

⫸ Picifex, picator, picem vendens, smolař. [Tomek 1875]

píclal — ten, kdo rád píclá. • „Si to píclal, že tě to nerzí s kudličkou se do takuvý práci dát“ (na toho, kdo dělal s nožem ozdobný rám na obraz). [Hruška 65] • Odvoz. od píclati „neuměle a bez potřebných nástrojů i vycvičenosti zpracovávati dřevo, zvláště kudlou hračky vyřezávati“ ("Děti dycky rádi píclají.“ „Nepíclij pořád, škoda času i dřeva.").

picmochr — ten, kdo vyrábí pušky, puškař. [Jindra] • Z něm. der Büchsenmacher „puškař".

pícník — obchodník senem a ovsem.

⫸ Picník; v. Pabulator. [Tomek 1875]

pictor, -ōris, m. — „malíř, natěrač“; pictor virtuosus — „malíř umělecký“; pictor imaginum — „malíř obrazů“. [Krejčík]

⫸ Pictor, maléř, malíř, maler, malerius. [Tomek 1875]

pictorissa, -ae, f. — malířka.

piestník — řemeslník vyrábějící náboje do kola. [Vokabulář]

⫸ piestník -a m. Hersteller von Radnaben, polista. [Malingoudis 97]

pikolík — číšnický učeň.

pilař — 1/ kovář specializovaný na výrobu pil; 2/ výrobce řeziva, majitel pily a obchodník prkny; srv. struhař / strhař, prknář.

⫸ pilaři (limatores, sarratores). [Tomek 1869]

⫸ Pilař; v. Limator. [Tomek 1875]

⫸ pilařů 7. [Tomek 1892]

⫸ pilaře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ pilař -ě m. I. einer, der mit der Säge arbeitet, Brettsäger, serrator; II. Hersteller von Feilen oder einer, der mit Feile arbeitet, limarius. [Malingoudis 97-98]

pilearius, -ii, m. — „kloboučník“. [Krejčík]

pileator, -ōris, m. — „čepičník“; pileator pavonum — „pávový kloboučník, šmukýř“. [Krejčík]

⫸ Pileator, klobúčník, huter. [Tomek 1875]

pilio, -onis, m. — „kloboučník“. [Krejčík]

pilnikář — výrobce nebo obchodník pilníky, srv. plníkář.

pimprlář — loutkař.

pincerna, -ae, m. — číšník. • pincerna regis, „královský číšník".

⫸ Pincerna, pincernator (albae cerevisiae). [Tomek 1875]

pintéř / pintner — bečvář, bednář.

⫸ Pinter; v. Doliator. [Tomek 1875]

⫸ pintéř -ě m. Hersteller von Pinten, Pinter. [Malingoudis 98]

Pintlocker — „...“.

⫸ Pintlocker. [Tomek 1875]

pípař — truhlář specializovaný na výrobu píp.

piperator — „...“.

⫸ Piperator. [Tomek 1875]

Pirner — „...“.

⫸ Pirner. [Tomek 1875]

písař — opisoval knihy, zhotovoval úřední listiny, případně psal dopisy pro analfabety, srv. iluminátor.

⫸ Písař; v. Notarius. [Tomek 1875]

• Lat. scriptor.

písař kancionálů — písař zpěvníků, souborů náboženských kostelních písní, obvykle bohatě zdobených, srv. iluminátor.

písař solní — viz solař.

pisator — „hrachovník“.

⫸ Pisator, qui vendit pisa; srov. Hrachovník. [Tomek 1875]

piscator, -ōris, m. — „rybář“; piscator nunc vero mercator — „rybář, nyní pak kramář, obchodník“. [Krejčík]

⫸ Piscator, piscium venditor, subemptor, rybář, fischer. [Tomek 1875]

piscium salsorum venditor — „...“.

⫸ Piscium salsorum venditor; v. Aleciator. [Tomek 1875]

piskač — dudák. Na Chodsku zachováno i ve jménu rodovém: u Piskačů (Postřekov, Stráž a jinde). [Hruška 66]

pískař — obchodník pískem.

písmař — obecní písař. [Kott 1910]

písmolijec — ...

písničkář — prodával na jarmarcích texty písní.

pistor, -ōris, m. — „pekař“. [Krejčík]

⫸ Pistor, pekař, peck. [Tomek 1875]

pistor Dei — „pekař Boží, pekař hostií“. [Krejčík]

pistor libi piperati — „pekař pepřníků“. [Krejčík]

pistor militaris — „pekař vojenský“. [Krejčík]

pistor molendino deserviens — „pekař mlýnský“. [Krejčík]

pistorius — pekařský, pekař.

piškvonc — hlavní postava ve stejnojmenné pohůnčí velikonoční hře piškvonc (též nádvor a klepec). Hra jest zbytek »jízdy králů« (lit.: „Děti na Chodsku“, Květy 1895). [Hruška 65]

pištec — městský nebo dvorní hudebník na píšťaly.

⫸ pištci (fistulatores). [Tomek 1869]

⫸ pištců 16. [Tomek 1892]

• Lat. fistulator, -oris.

pištělník — výrobce dřevěných hudebních nástrojů, píšťal.

⫸ píštělníci. [Tomek 1869]

⫸ píštělníci. [Tomek 1892]

⫸ pištělníky. [Žídek (1471) 1908]

pivák — 1/ ten, kdo rozváží pivo; 2/ ten, kdo pije mnoho piva, pijan. [Kott 1910]

pivopal — vinopalič vyrábějící líh z piva, srv. mořipivo.

pivovar — vařič piva, pivovarčí, pivovarník.

⫸ pivovar -a m. Bierbrauer, pivovarník. [Malingoudis 98]

pivovarčí — vařič piva, pivovarník.

⫸ pivovarčí -ieho m. Bierbrauer. [Malingoudis 99]

pivovárník / pivovarník — vařič piva, viz sládek.

⫸ pivovárníci (braxatores cerevisiae). [Tomek 1869]

⫸ Pivovárník; v. Braxator. [Tomek 1875]

⫸ pivovárníků 36. [Tomek 1892]

⫸ pivovarník -a m. Bierbrauer, braxator. [Malingoudis 99]

• Lat. braxator, -oris, cervisiarius, -rii, m.

pixidarius, -ii, m. — „puškař“. [Krejčík]

⫸ Pixidarius, pixidum magister, bombardista, puškář, puškařík, puchsenmeister, buchsenmeister. [Tomek 1875]

pízda — přezdívka ženské, obyčejně necudné nebo vůbec nepořádné. • „Takuvou pízdu, to huž nevěděl vo jiný ženský?“ [Hruška 66]

pkelník — bečvář. [PSJČ]

⫸ pkelník -a m. Binder von Fässern, die mit Pech ausgegossen werden, Pechsieder, picarius. [Malingoudis 99]

• Lat. picarius.

placbekové — zněmčilý výraz pro pecnáře v Opavě. [Winter 1909, 648]

placentarius, -ii, m. — „mazanečník“. [Krejčík]

plackář — ten, kdo dělá placky. [Kott 1910]

placmajstr — nádvorník, vedoucí pomocných pracovních sil ve sklárně (kopáčů, uklízeček apod.). [Kubů 150]

plačka — najatá naříkačka pro větší dojem z pohřbu.

plachetník — viz pecnář.

plampač — 1/ vyvolavač, tlachal, šprýmař; 2/ dohazovač, námluvčí, družba ("jenž výborně zná všechny zvyky a obřady při svatbách“, Jirásek). • Lit.: Matouš Vaněk (plampač z Medákova), Svatba na Domažlicku, Praha s. a. • Odvozeno z plampa „huba“, plampat „žvanit“, totéž co tlampač „zprostředkovatel, dohazovač“ (později i „amplion, radiový reproduktor") od tlama.

plantator, -ōris, m. — „zahradník, štěpař“. [Krejčík]

pláštník — krejčí specializovaný na šití plášťů.

pláteník / plátenník — 1/ tkadlec plátna, řemeslník vyrábějící plátno, výrobce plátna; 2/ obchodník s plátnem.

⫸ plátenníci (linicidae). [Tomek 1869]

⫸ Plátenník; v. Linicida. [Tomek 1875]

⫸ pláteníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ plátenník -a m. Leineweber, linista. [Malingoudis 99-100]

• Lat. linicida, linarius, plateniko.

platenkroječ — ...

platnéř / platnýř — výrobce plátů, součásti brnění na nohy, ramena a hrudník, později plátové kyrysy, srv. brníř.

⫸ platnéři (thorifices, platner). [Tomek 1869]

⫸ Platnéř, platner; v. Thorifex. [Tomek 1875]

⫸ platnéřů 18. [Tomek 1892]

⫸ platnéře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ platnéř -ě m. Plattner. [Malingoudis 100]

plátýnkář — tkadlec specializovaný na mlýnská plátna.

plaustrifex, -icis, m. — „kolář“. [Krejčík]

plavajzník — výrobce tužek a psacích olůvek.

plavec / plavci — plavil dříví po řece svázané do vorů, srv. plavecká čeleď, valič, vorař.

⫸ Plavec; v. Nauta. [Tomek 1875]

⫸ plavce. [Žídek (1471) 1908]

plebanus, -ni, m. — vesnický farář.

plebezanus, -ni, m. — farník.

plechař / plechařka — klempíř (Chodsko). • „Dodla, copak — kdypak bude ten kropáč?“ – „Máme pryj se přijít zeptát; já ho dala plechařce, plechař byl na jarmarce ve Hdýni.“ [Hruška 67]

plekocera — kojná. [Kott 1910]

pleskal — hámota, šmodrcha, žvástal.

pletač — ...; srv. plotař.

⫸ pletač -ě m. Zaunmacher, Zaunflechter, septor. [Malingoudis 101]

pletačka — žena, vyplétající židle. [Kott 1910]

plíškař — řemeslník zhotovující malé kovové plíšky, lamely.

plníkář — pilnikář (na Chodsku). • „Ty tý sekýře dáš, v takuvým kamení; to abys u plníkáře vostával!“ (aby mohl stále opravovati pilníky na broušení). [Hruška 67]

plonknecht — ...

plotař — ...; srv. pletač.

⫸ plotař -ě m. Zaunmacher, Zaunflechter, sepista. [Malingoudis 101]

plotnář — kovář specializovaný na kování železných sochorů a lití silných plátů, srv. šínař.

⫸ plotnáři. [Tomek 1869]

⫸ plotnáři. [Tomek 1892]

⫸ plotnář -ě m. Plattengießer. [Malingoudis 101]

plstnář — výrobce specializovaný na výrobu sedlářské a ševcovské plsti.

⫸ plstnář -ě m. Filzmacher. [Malingoudis 101-102]

plstník — plstnář, výrobce plsti.

⫸ plstníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ plstník -a m. Filzmacher. [Malingoudis 102]

pltník — viz plavec.

pluhař — 1/ kovář specializovaný na výrobu radlic k pluhům; 2/ pomocník oráče.

⫸ pluhaři. [Tomek 1869]

⫸ pluhaři. [Tomek 1892]

⫸ pluhař -ě m. Pflugmacher. [Malingoudis 102]

pobijač / pobijěč — obručník, pobíjel sudy a nádoby kovovými obručemi.

⫸ pobijač -ě m. Faßbereifer, doliator. [Malingoudis 102]

• Lat. doleator, vasarius.

pocillator, -ōris, m. — „šenkéř“. [Krejčík]

pocillator cereris — „šenkéř páleného“. [Krejčík]

pocillator cerevisiae — „šenkéř piva“. [Krejčík]

pocillator vini — „šenkéř vína“. [Krejčík]

počívka — rozpustilec, šibal, podšívka (na Chodsku). • „Ty počívko jedna, ty!“ – „Tánten je Vídeňák, ale kluk — čertovo počívka.“ [Hruška 68]

poddaný — nevolník, podrobený, nesvobodný, nevolný člověk.

• Lat. censita, -ae, censualis, -is, omagialis, -is, subditus, -i, m.

podélkář — příležitostný pracovník (nádeník).

podeševkraječ — vetešník opravující podrážky obuvi.

podkmasák — dohlížitel na hochy v kostele, srv. báňar. [Kott 1910]

podkovář — kovář specializovaný na kování podkov a podkovářských hřebů, okovával koně.

podkovník — podkovář, kovář specializovaný na kování podkov a podkovářských hřebů, okovával koně.

⫸ podkovník -a m. Hufschmied, babatinor. [Malingoudis 102-103]

podolek — mužský, který se rád tlačí mezi ženské (posměšná nadávka). • „Ženskyj podolku.“ [Hruška 69]

podomek — domovní sluha (nejčastěji v penzionech a hostincích), srv. nádvorník.

podpažník — oblíbenec, páže.

podruh — 1/ nájemník; 2/ dělník bydlící ve služebním bytě.

podsedek — hospodář na menším, ne celém dvoře; vyskytuje se ještě v názvu podle dvora v Kyčově: u Podsedků. [Hruška 69]

podsedník / podsedek / podsedkář — hospodář s nevelkými polnostmi (pod sedlákem), malý rolník (má asi 25 měřic polí), srv. familiant.

• Lat. subses, -idis, m.

podstata — statný člověk. • „Jeho dědek tepřiva byl podstata!“ [Hruška 69]

podstavkář — viz nápravník.

podstolí — nižší dvorský úředník, pomocník správce královské tabule, srv. stolník.

• Lat. subdapifer, -eri, m.

podšívka — šibal, srv. počívka.

podvorný — „...“.

⫸ Podvorný. [Tomek 1875]

Pogner — „...“.

⫸ Pogner; v. Arcufex. [Tomek 1875]

pohodný — odstraňoval nemocná a uhynulá zvířata, srv. ras, drnomistr.

pohonič / pohončí — pomocník oráče.

pohrabač — „hrobník“, srv. pohřebač, pochovadlník. [Vokabulář]

⫸ Pohrabač; v. Sepultor. [Tomek 1875]

pohradný — viz purkrabě.

pohunčesko — špatný pohůnek. &[Kott 1910]

pohůnek — vodil potah při polních pracích. Srv. pacholeček.

pochlebník — lichotník, lichometník.

pochop — 1/ původně městský služebník, katův pomocník, biřic; 2/ později pejorativně: strážník, četník, policajt; 3/ pomocník při krutostech.

pochop — člověk, jenž shání a lopotí se do úmoru, aby hodně měl; říká se i o ženských. • „To se za sebe dostáli dva pochopové, ty budou dřít celý noce.“ – „Stará byla teky takuvyj pochop; vyžíla lidom hde jakou mez a sotva lízla, eště chodila do lesa na stlaní.“ [Hruška 70]

pochvař — výrobce pochev na sečné a bodné zbraně, vzácnější příbuzné řemeslo tobolečníka a měšečníka.

⫸ pochváři. [Tomek 1869]

⫸ pochváři. [Tomek 1892]

pojezdný — úředník zemědělského podniku.

pokladač — „dlaždič“.

⫸ Pokladač; srov. Pavimentator. [Tomek 1875]

pokladník — truhlář specializovaný na výrobu dřevěných pokladnic.

⫸ pokladníci. [Tomek 1869]

⫸ pokladníci. [Tomek 1892]

poklasný — řídil polní práce panské čeledi.

pokrývač — řemeslník pokrývající střechy krytinou, viz též architector. • Něm. der Dachdecker „pokrývač“.

⫸ pokryvači (tectores, zigeldecker). [Tomek 1869]

⫸ Pokryvač; v. Architector. [Tomek 1875]

⫸ pokryvačů (škřidlářů ) 14. [Tomek 1892]

⫸ pokrývač -ě m. Dachdecker. [Malingoudis 103]

• Lat. tēgulator (pl. tegulatores) „pokrývač“, od tegō „pokrývám".

polazer — viz puléř.

polentarius, -ii, m. — „sladař, mlynář sladu“. [Krejčík]

policajt — obecní úředník střežící veřejný pořádek.

polīnctor viz pollinctor.

polír — stavební dozorce.

polírník — leštič. [Jindra] • Z něm. der Polierer „leštič".

polītor, -ōris, m. — „hladič, čistič kamene, pole“. [Novotný] — „brusič“; politor ensium — „brusič mečů“; politor marmoris — „brusič mramoru“. [Krejčík]

⫸ Pollitor lapidum, pulitor, puliator, puléř, polirer, pulirer. [Tomek 1875]

pollīnctor / pollīctor, -ōris, m. — „omývač mrtvol“. [Novotný]

• Též: polīnctor. — Srv. hrobový, umrlčí kopáč.

polštářník — viz peřinečník.

⫸ polštářníci (pulvinatores). [Tomek 1869]

⫸ Polštářník; v. Pulvinator. [Tomek 1875]

⫸ polštářník 1. [Tomek 1892]

⫸ polštářník -a m. Kissen-, Polstermacher. [Malingoudis 103]

poltograf — fotograf. [Kott 1910]

polymitarius, -ii, m. — „tkadlec damašku“. [Krejčík]

polymitator, -ōris, m. — „tkadlec damašku“. [Krejčík]

pomahač — 1/ nádeník v pivovaře; 2/ sklářský pomocník [Kubů 143].

⫸ Pomahač; srov. Assecla. [Tomek 1875]

ponderarius, -ii, m. — „vahař“. [Krejčík]

ponderator, -ōris, m. — „vahař, vážný“. [Krejčík]

⫸ Ponderator, libripendens, vážník, wager, weger. [Tomek 1875]

ponknecht — pachole. [Jindra]

• Z něm. der Bankknecht „...".

ponocný — noční hlídač, srv. hlásný.

ponůcka — ponocní dohromady (Domažlicko). • „Jen ať tě nesebere ponůcka.“ [Hruška 71]

popelář — výrobce kvalitního popela pro průmysl (sklenářství), obchodník popelem.

popravczo, -onis, m. — popravce, vykonavatel policejní a správní moci v určité oblasti země.

popruhář / popružník — provazník specializovaný na výrobu popruhů.

⫸ popružníci. [Tomek 1869]

⫸ Popružník. [Tomek 1875]

⫸ popružník 1. [Tomek 1892]

⫸ popružník -a m. Tragriemenmacher. [Malingoudis 103-104]

porcarius, -ii, m. — pasák vepřů. — „pasák prasat, sviňák“. [Krejčík]

porodní žena — pomocnice při porodu, srv. porodní bába.

portarius, -ii, m. — „vrátný“; portarius civitatis — „městský branný“. [Krejčík]

portáš — valašský pohraničník, četník.

portator, -ōris, m. — „nosič“; portator cereris — „nosič obilí“; portator cerevisiae — „nosič piva“. [Krejčík]

⫸ Portator (chybně portitor), trágař, trákař, trager. [Tomek 1875]

portulanus, -ni, m. — vrátný.

⫸ Portulanus, janitor; srov. Hostiarius. [Tomek 1875]

porybný — 1/ úředník, který řídil trh s rybami; 2/ správce rybníka nebo vymezeného povodí. Srv. baštýř.

⫸ Porybný. [Tomek 1875]

posadník — výrobce dřevěných a proutěných posad pro drůbež.

⫸ posadníci. [Tomek 1869]

⫸ posadníci. [Tomek 1892]

⫸ posadník -a m. Kauen-, Käfigmacher. [Malingoudis 104]

posamentarius, -ii, m. — „prýmkář“. [Krejčík]

posel — doručoval z místa na místo listy nebo vzkazy.

Poslové poštečtí. Srv. Poštecký pacholík.

poslužník — pomocník (např. kněze). [Kott 1910]

possessor, -ōris, m. — „majitel, držitel, pán statku“; possessor villae — „majitel p. vesnice“; possessor praedii — „pán poplužního dvora“. [Krejčík]

possestrix, -icis, f. — „majitelka, držitelka, paní“. [Krejčík]

postavkář — ...

postelník — truhlář specializovaný na výrobu postelí.

⫸ místo ložinářů postelníci. [Tomek 1869]

⫸ Postelník. [Tomek 1875]

⫸ postelník 1. [Tomek 1892]

⫸ postelník -a m. Bettenmacher. [Malingoudis 104]

postilión — kočí poštovního vozu.

postřihač — postřihač suken napínal a postřihoval sukno.

⫸ postřihači (pannitonsores, pannirasores, scherer). [Tomek 1869]

⫸ Postřihač; v. Pannirasor. [Tomek 1875]

⫸ postřihačů 32. [Tomek 1892]

⫸ postřihače. [Žídek (1471) 1908]

⫸ postřihač, postříhač -ě m. Tuchscherer, pannitonsor. [Malingoudis 104-105]

• Lat. pannirasor, -oris, m.

poševník — výrobce pochev, pochvář, pošvář.

⫸ poševníky. [Žídek (1471) 1908]

pošivač — ... Srv. pokrývač, skřidlař / škřidlář, šindelník.

⫸ pošivač -ě m. Strohdecker, atector. [Malingoudis 105]

pošta — poštmistr, odtud pomístní jméno „u Poštů“. • „Pošta mi řek, dyž sem nebъl doma, že se peníze poslaly zpátky.“ [Hruška 72]

pošták / pošťák — listonoš. [Kott 1910]

poštmistr / poštář — správce pošty.

pošvář — výrobce pochev, pochvář, poševník.

⫸ pošvář -e m. Scheidenäher, Scheidemacher. [Malingoudis 105-106]

potmělót — tajný policista. [Kott 1910]

poustevník / poustevec — anachóréta, ten, kdo bydlí na pustém, osamělém místě.

• Lat. heremitanus, -ni, m.

pouzdrař / pouzdrník / pouzdrovník / poudrař — púzdrník, výrobce pouzder různého typu, řemeslo příbuzné tobolečníku a měšečníku, srv. pernař.

pověžný — hlásný (Domažlicko). • „Pověžný vypravovával pohádky.“ [Hruška 71]

povozník — viz vozataj.

povrazník — provazník.

⫸ povrazník, provazník -a m. Seiler. [Malingoudis 106]

pozamentíř — viz prýmkař.

pozaunér / pozaunář — trubač na pozoun.

pozitura — člověk nepěkně rostlý. [Hruška 73]

pozlacovač — řemeslník, který pozlacoval obvykle stříbrné předměty, srv. zlatník.

• Něm. Vergulter, Vergolder.

pozlatník — pozlacovač, řemeslník, který pozlacoval obvykle stříbrné předměty, srv. zlatník.

⫸ pozlatník -a m. Vergolder, aureator. [Malingoudis 107]

practicator, -ōris, m. — „pěstitel“; practicator herbarum — „zelinář“. [Krejčík]

pračník — viz prakař.

⫸ pračníci. [Tomek 1869]

⫸ Pračník. [Tomek 1875]

⫸ pračník 1. [Tomek 1892]

pradlák / prádlař — ten, kdo pere prádlo.

pradlec — pradlák, ten, kdo pere prádlo; srv. valchář.

⫸ pradlec -dlcě m. Walker, fullo. [Malingoudis 107]

Lat. fullo.

pradlí — nádenice, která prala prádlo.

⫸ Pradlí; srov. Lotrix. [Tomek 1875]

praeceptor, -ōris, m. — „učitel, vychovatel“; praeceptor humaniorum studiorum — „učitel gymnasiální“; praeceptor puerorum — „učitel chlapců“; praeceptor scholae — „školní učitel“. [Krejčík]

praedo, -onis, m. — „lupič“. [Krejčík]

praefectus, -i, m. — prefekt, úředník, správce. — „představený“. [Krejčík]

praefectus dominii — „hejtman panství“. [Krejčík]

praefectus ecclesiae — „představený církevní“. [Krejčík]

praefectus excubiarum — „strážmistr“. [Krejčík]

praefectus in domo castigationis — „profous, představený káznice“. [Krejčík]

praefectus laborum — „dozorce nad pracemi“. [Krejčík]

praefectus mendicorum — „fojt žebráků“. [Krejčík]

praefectus metallicorum — „perkmistr“. [Krejčík]

praefectus montium — „správce, ředitel dolů“. [Krejčík]

praefectus montium supremus — „vrchní správce dolů“. [Krejčík]

praefectus oeconomiae — „hospodářský správce“. [Krejčík]

praefectus oeconomiae superior — „vrchní hospodářský správec“. [Krejčík]

praefectus piscium — „porybný, fišmistr“. [Krejčík]

praefectus postamtae — „poštmistr“. [Krejčík]

praefectus rei domesticae — „hofmistr“. [Krejčík]

praefectus salis — „ředitel solnice“. [Krejčík]

praefectus silvarum — „lesmistr“. [Krejčík]

praefectus stabulis — „vrchní štolba, štolmistr“. [Krejčík]

praefectus steurae — „berní správec“. [Krejčík]

praefectus tribunalium — „berní správec“. [Krejčík]

praefectus urbis — „purkmistr“. [Krejčík]

praefectus verediariorum — „poštmistr“. [Krejčík]

praefectus vigil — „strážmistr“. [Krejčík]

praefectus vigiliarum civicarum — „velitel městské stráže“. [Krejčík]

praeparans, -tis, m. — „připravovatel“; praeparans lanae — „krumpléř, vlnař“. [Krejčík]

praeparator, -ōris, m. — „připravovatel“; praeparator hordei tosti — „sladomel, sladomelec“; praeparator lanae — „krumpléř, vlnař“. [Krejčík]

praeses, -idis, m. — „předseda; praeses directorii — „předseda ředitelství (direktoria), vrchní ředitel“. [Krejčík]

praestans, -antis, m. — „přednosta, ředitel“. [Krejčík]

praetextarius — „...“.

⫸ Praetextarius, praetextor, praetextifex, praetextas faciens, praetextorum operarius, tkaničník, šnórař, šnůrečník, börtler, bortner, schnorer, snorer. [Tomek 1875]

praetor, -ōris, m. — „přednosta, náměstek, správce“. [Krejčík]

prachař — výrobce střelného prachu; z ledku, uhlí a síry vyráběl střelný prach, nejen ke střelbě, ale i k lámání skal, zdí a kamení v dolech a lomech. Srv. sanytrník.

prakař — výrobce praků, středověkých střelných zbraní, srv. pračník.

prasatář — pastýř prasat.

⫸ prasatáře. [Žídek (1471) 1908]

prasečkář — pastýř prasat.

prášek — mladší mlynářský tovaryš, mládek, smetiprach, patřil k mlýnské čeledi.

pravovárečník — měšťan mající právo vařit pivo.

praxator — viz „braxator“. [Krejčík]

praxatorius — viz „braxatorius“. [Krejčík]

preclíkář — pekař specializovaný na pečení velkých preclíků, těsto hnětl, vařil a pak sušil v peci.

Preco — „...“.

⫸ Preco. [Tomek 1875]

prefekt — úředník, správce.

• Lat. praefectus, -i, m.

pregéř / pregíř — razil mince úderem kladiva na »mincovní / pregířské stolici« v mincovní ražebně.

⫸ pregéř -ě m. Präger. [Malingoudis 107]

prejtýř — „který rudy roztlouká a od perku oděluje“ [Kořínek 387] • perk „jalová skála“ [Kořínek 386]

premzák / premzr — brzdař, srv. bremzr.

prenář — tavíř, tavník.

⫸ prenrér, prennéř -a, -ě m. Silberschmelzer, Silberbrenner. [Malingoudis 107-108]

presař — viz knih tiskař.

presmistr — kdo obsluhuje vinný lis.

presovník — 1/ výrobce lisů; 2/ obsluha lisu, presmistr (po r. 1500). [Vokabulář]

⫸ presovníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ presovník -a m. Pressmacher oder einer, der mit der Presse arbeitet. [Malingoudis 108]

prevetník — ...

primaska — starostova žena. [Kott 1910]

primiciant — kněz sližící poprvé mši (primici). [Kott 1910]

prknař — pilař 2, struhař / strhař, šindelář.

⫸ prknáři též pod názvem struhařů (sanatores, bretsäger). [Tomek 1869]

⫸ Prknář; srov. Sarrator. [Tomek 1875]

⫸ prknář -ě m. Brettsäger. [Malingoudis 108]

probator vini — „...“.

⫸ Probator vini; srov. Gustator. [Tomek 1875]

proclamator — „...“.

⫸ Proclamator. [Tomek 1875]

procurator, -ōris, m. — „prokurátor, právní zástupce“; procurator camerariorum — „půhončí, starosta“; procurator citationis — „poručník“; procurator regis — „královský prokurátor“; procurator universitatis — „universitní prokurátor“. [Krejčík]

⫸ Procurator, šafář. [Tomek 1875]

prodavač knih — kramář specializovaný na prodej knih.

profous — vězeňský dozorce.

prolocutor — „řečník“.

⫸ Prolocutor, praelocutor, řečník, fursprech. [Tomek 1875]

promus, -i, m. — „klíčník, šafář, správce domu“. [Krejčík]

propinator, -ōris, m. — „nájemce“. [Krejčík]

propola, -ae, m. — „kramář, hokynář“. [Krejčík]

prorok — viz hvězdář.

protonotarius, -ii, m. — „nejvyšší písař, protonotář“. [Krejčík]

provazník — výrobce provazů, obvykle konopných, srv. povrazník.

⫸ prowazníci (funifices). [Tomek 1869]

⫸ Provazník; v. Funifex. [Tomek 1875]

⫸ provazníků 28. [Tomek 1892]

prsteník — výrobce prstenů.

⫸ prsteník -a m. Ringmacher, Goldschmied, anularius. [Malingoudis 109]

prták / prťák / prtař — viz švec vetešník, příštipkář.

⫸ prtáci (sutatores, renovatores sotularium). [Tomek 1869]

⫸ Prták; v. Cosolarius; srov. Sutator. [Tomek 1875]

⫸ a prtáků 238. [Tomek 1892]

⫸ prták -a m. Flickschuster, sutator. [Malingoudis 109]

prubíř — zkouší (prubuje), kolik má ruda stříbra. [Kořínek 387]

prubíř zemský — ...

prudina — člověk prudké povahy. • „Nebujd přece takuvyj prudina!“ [Hruška 78]

prýmkař — řemeslník zabývající se výrobou textilních prýmků, tkalounů, šňůr apod., jednoduchých i zdobených perlami, korálky atd., ozdob na dámské šaty apod. Surovinou byly nitě, hedvábí, chlupy, bavlna, vlna, konopí, len atd.

přadlák / přádkař / přadlec / přadlíř — 1/ předl vlákna ze lnu, konopí, vlny apod.; 2/ dělník v přádelně.

přádka — přástevnice.

přadlena — ...

přástevnice — ...

přástevník — účastník přástek, společného předení lnu.

přědlí / přadlé / přádlí — viz přadlena.

⫸ přádlí (telistae?). [Tomek 1869]

⫸ přádlí 1. [Tomek 1892]

⫸ přědlí, přadlé -í f. Spinnerin, netrix. [Malingoudis 109-110]

předlice / předlíci — viz přadlena.

⫸ přědlicě -ě f. Spinnerin, přadlena. [Malingoudis 110]

předtápěč — předtápěl parní lokomotivy před jízdou.

překupník — viz hokynník.

přeskař — viz přezkář.

přesličník — soustružník specializovaný na výrobu přeslic.

⫸ přesličníci. [Tomek 1869]

⫸ přesličníci. [Tomek 1892]

⫸ přesličník -a m. Hersteller von Kunkeln. [Malingoudis 110]

převozník — obstarával převoz přes řeku na loďkách a prámech.

⫸ Přévozník; v. Nauta. [Tomek 1875]

přezkář — řemeslník zhotovující kovové kroužky a přezky, srv. přeskař, rinkéř.

⫸ přeskáři (feruncatores, rinkler). [Tomek 1869]

⫸ Přeskář; v. Feruncator. [Tomek 1875]

⫸ přeskářů 12. [Tomek 1892]

⫸ přezkář -ě m. Schnallenschmied. [Malingoudis 110]

přezák — obchodník přízí.

přidányj / přidáný — radní při starodávném rychtáři. • „Lychtář míval dva přidáný k ruce.“ [Hruška 75]

přikryvač — ...

přílbičník / přilbičník — výrobce příleb / přilb, srv. helméř.

⫸ přielbičník -a m. Helmer. [Malingoudis 111]

Něm. Helmmacher, Helmmacherschmied.

příštipkář / přištipkář — viz švec vetešník, též flekýř.

přitloukač — kovářský pomocník.

psalterista / psaltista / psaltářník — „žaltářník, zpěvák žalmů“.

Lat. psalterista, -ae, m. — clerici psalteristae. — Cantor Psalmorum. [Du Cange]

psanář — listonoš (na již. Moravě). [Kott 1910]

psář — chovatel panských psů.

pšenová kaše — přezdívka tomu, kdo chce při všem býti. • „Ty pšenová kaše, ty! Aby bъlo něco bez tebe!“ ("Pšenová kaše se snadlo přichytí, tu muší pomálu vařit a nemíchat.") [Hruška 78]

pšunda — pobuda, tulák. [Kott 1910]

ptáčník — na čihadlech chytal vesměs zpěvné ptáky a pak je prodával, srv. čihař; ptačník (chod.).

⫸ Ptáčník; v. Auceps. [Tomek 1875]

⫸ ptáčníky. [Žídek (1471) 1908]

pucek — nepatrný člověk (žertovná nadávka: pucku!). [Hruška 78]

pucíř — čistič, cidič. [Jindra] • Z něm. der Putzer „čistič".

pučálnice — trhovkyně prodávající luštěniny, pučálku.

puella, -ae, f. — „dívka, děvče, panna“; puella operatrix, -icis — „děvče řemeslné“. [Krejčík]

puer, -eri, m. — „chlapec, hoch“; puer pastoritius — „pasák, pasáček“. [Krejčík]

pugilator — „...“.

⫸ Pugilator. [Tomek 1875]

Puchsenmeister — „puškař“.

⫸ Puchsenmeister; v. Pixidum magister. [Tomek 1875]

puchýř — hutník, který stoupami ??? (kladivem) stlouká rudu. [Kořínek 387]

pukléř — výrobce vypuklých kulatých štítů, srv. pavézník, štítař.

⫸ pukláři čili štítaři neb i pavezníci (clypearii, puchler). [Tomek 1869]

⫸ puklař -ě m. Hersteller von Buckeln und (oder) abgerundeten Schildern. [Malingoudis 111]

pulérník / puléř — 1/ řemeslník zdobící zdi monumentálních staveb drahokamy a polodrahokamy; 2/ řemeslník leštící zbraně a brnění.

⫸ puléři (pollitores lapidum, polirer). [Tomek 1869]

⫸ Puléř; v. Pollitor. [Tomek 1875]

⫸ puléřů 8. [Tomek 1892]

⫸ a na kamenie drahé a na jiné pulíře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ puléř / pulíř -ě m. I. Polierer, politor; II. Steinpolierer. [Malingoudis 111-112]

půlholič — holič.

pullator, -ōris, m. — „kurař, kuřetník, obchodník s drůbeží“. [Krejčík]

⫸ Pullator, kurař, hüner, hunerer. [Tomek 1875]

pultifex, -icis, m. — „krupník, krupař“. [Krejčík]

⫸ Pultifex, qui pultes parat, krupník, kraupner, kraupmacher. [Tomek 1875]

pulveres parans — „...“.

⫸ Pulveres parans. [Tomek 1875]

pulvinator — „polštářník“.

⫸ Pulvinator, polštářník. [Tomek 1875]

pumpář — vypumpovával vodu z důlních štol. [Kořínek 387]

pumpauf — viz ficák.

punčochář — vyráběl a prodával punčochy.

pupparius, -ii, m. — „loutečník, výrobce loutek“. [Krejčík]

purgator, -ōris, m. — „čistič“; purgator camini — „kominík“. [Krejčík]

purgravius, -i, m. — „purkrabí“. [Krejčík]

purkrabě / purkrabí / purgkhrabí — správce hradu, pohradný; viz též purkmistr.

• Lat. castellanus, něm. der Burggraf. • Z sthn. burcgrāve, slož. z Burg „hrad“ + Graf „hrabě".

purkmistr — starosta, správce města, představený obce; viz též purkrabě. • Něm. Bürgermeister. • Z sthn. burcmeister, slož. z Burg „hrad, město“ + Meister „mistr".

Purstenpinter — „...“.

⫸ Purstenpinter; v. Setator. [Tomek 1875]

puškař — výrobce (lijec) železných bronzových pušek (obdoby pozdějších děl) ke střelbě prachem; střelbu obvykle i řídil.

⫸ puškáři (pixidarii, bombardistae, buchsenmeister). [Tomek 1869]

⫸ Puškář; v. Pixidum magister. [Tomek 1875]

⫸ puškářů 6. [Tomek 1892]

⫸ puškaře. [Žídek (1471) 1908]

⫸ puškař -ě m. Büchsenmacher, pyxidarius. [Malingoudis 112]

puštědlník — lázeňský pomocník pouštějícíc žilou.

púzdrař — pouzdrař.

⫸ púzdrař -ě m. Futteral-, Behältnismacher, futrarius. [Malingoudis 112-113]

púzdrník — pouzdrař, pouzdrník.

⫸ Púzdrník. [Tomek 1875]

⫸ pouzdrník 1. [Tomek 1892]

⫸ púzdrníci. [Tomek 1869]

⫸ púzdrník -a m. Futteral-, Behältnismacher. [Malingoudis 113]

pyrobalerius — viz „pyrobolarius“. [Krejčík]

pyrobolarius, -ii, m. — „ohňostrůjce“. [Krejčík]

pyropolarius, -ii, m. — „brusič kamene“. [Krejčík]

pyrotechna, -ae, m. — „ohňostrůjce“. [Krejčík]

pyrotechnicus, -i, m. — „ohňostrůjce“. [Krejčík]

pytlák — ten, kdo střílel a kradl cizí zvěř, srv. očkař.

Ѡ

Q

quaestor, -ōris, m. — „pokladník“. [Krejčík]

quinternista, -ae, m. — „kvinternista, hráč na kvinternu, loutnista“.

⫸ Quinternista. [Tomek 1875]

⫸ quinternista (písař knih?) 1; Quinterník (Quinternista). [Tomek 1892]

Lit.: Matoušek, Lukáš: „Hudební nástroje evropského středověku VI: Loutna a kvinterna“, Hudební rozhledy 59, 2006, č. 6, str. 58-59.

Ѡ

R

radices librans — „kořenář“.

⫸ Radices librans; srov. Kořenář. [Tomek 1875]

radní — ..., srv. přidányj.

rajféř / rejféř — zvláštním nástrojem vyškubával uzly v sukně, vzniklé při tkaní.

⫸ raiféři (rayferz pannorum). [Tomek 1869]

⫸ raiféř 1. [Tomek 1892]

⫸ rajféř, rejféř -ě m. Riffler. [Malingoudis 113]

ramínkář — ramenář. • „Nosí na vobou ramenech, proto je ramínkář“ (obrazně). [Hruška 80]

ramíř — „v hutích rudy k šmelcování strojí...“ [Kořínek 387]

ranhojič / ranlék / ranlékař — viz cirolog.

⫸ ranlékové (chirologi). [Tomek 1869]

⫸ renlíkáři. [Tomek 1869]

⫸ renlíkáři. [Tomek 1892]

⫸ ranné lékaře. [Žídek (1471) 1908]

ras / rasík — zřízenec odklízející mršiny, utrácející vzteklinou nakažená a nemocná zvířata, viz pohodný, drnomistr.

rasicultellifex — „...“.

⫸ Rasicultellifex. [Tomek 1875]

rasor, -ōris, m. — „bradýř, holič, střihač“. [Krejčík]

⫸ Rasor. [Tomek 1875]

rasor pannorum — „postřihač suken“. [Krejčík]

rataj — viz oráč.

ratajčík — viz oráč.

ratištník — soustružník specializovaný na výrobu ozdobných ratišťat, tyčí k praporcům a kopím.

⫸ ratištníci. [Tomek 1869]

⫸ ratištníci. [Tomek 1892]

⫸ ratištník -a m. Hersteller von Lanzengriffen. [Malingoudis 113]

receptor, -ōris, m. — „pokladník, výběrčí“; receptor steurarum — „berní“. [Krejčík]

rector, -ōris, m. — správce. — „řídící, ředitel“; rector ludi, scholae — „řídící učitel“; rector scholarum — „ředitel škol“. [Krejčík]

reddituarius, -ii, m. — „důchodní“. [Krejčík]

reficiens, -entis, m. — „oprávce, správkář“. [Krejčík]

reficiens tegularum — „pokryvač“. [Krejčík]

refléř / reflíř — viz švec vetešník.

⫸ refléř -ě m. Flickschuster. [Malingoudis 114]

rejféř / rejfíř / rejflíř — rajféř.

⫸ Reiféř pannorum. [Tomek 1875]

rekrut / rekruta — branec, odvedený voják, vojín nováček, srv. lekrůta. • Z něm. Rekrut a to z fr. recrute od recrue „přírůstek; branec, povolanec, nováček, rekrut".

relator, -ōris, m. — „posel“; relator ad tabulas — „posel k dskám zemským“. [Krejčík]

rendlíkář — hrnčíř specializovaný na výrobu rendlíků.

⫸ rendlíkař -ě m. Tiegelmacher. [Malingoudis 114]

renovator, -ōris, m. — „oprávce, obnovovatel“; renovator aestuariorum — „opravovatel parních lázní“; renovator calceorum — „prťák“; renovator sotularium — „švec vetešník, refléř, leflíř, švec obuvi vetešného[?]“; renovator vestium — „vetešník, správkář“. [Krejčík]

⫸ Renovator (sutor), renovator sotularium; v. Fullo. [Tomek 1875]

reparator, -ōris, m. — „oprávce“; reparator platearum — „dlaždič“; reparator tegularum in tectis — „pokryvač“. [Krejčík]

restiarius, -ii, m. — „provazník“. [Krejčík]

restio, -onis, m. — „provazník“. [Krejčík]

retiarius, -ii, m. — „síťař“. [Krejčík]

reticulator, -ōris, m. — „pletač“; reticulator tibialium — „punčochář“. [Krejčík]

revisor, -ōris, m. — „dozorce, přehlížitel, revizor“; revisor in metallicis — „horní dozorce“; revisor tabacae — „dozorce nad tabákem“. [Krejčík]

rex — „ras“. (??)

⫸ Rex; v. Cloacarum purgator. [Tomek 1875]

rhedarius, -ii, m. — „kočí“. [Krejčík]

Rimer / Riemer — „řemenář, rýmař“.

⫸ Rimer; v. Corrigiator, Lorifex. [Tomek 1875]

Ringlgiesser — „...“.

⫸ Ringlgiesser, rinkengiesser, rinkler; v. Feruncator. [Tomek 1875]

rinkéř — viz kruhař, přezkář.

robař — milovník žen (rob). (Zrobařit se = státi se robařem, milovníkem rob.) [Kott 1910; Kott V]

robenec — vyučenec, který nepožíval práv tovaryše, obvykle pro přílišné mládí, viz mládek.

robizňa — dělnice. [Kott 1910]

robka — služka, služebná. [Kott 1910]

rodšmíd — rotšmíd, viz kovář mědi.

rohožník — řemeslník, který splétal z proutí nebo slámy rohože.

⫸ rohožníci. [Tomek 1869]

⫸ Rohožník. [Tomek 1875]

⫸ rohožníků 6. [Tomek 1892]

⫸ rohožníky. [Žídek (1471) 1908]

rojař — včelař nebo pomocník včelaře, který hlídá roje. [Kott 1910; Kott VII 585]

rolničkář — zvonař specializovaný na výrobu rolniček.

rosperajter — ....

Rostauscher — „...“.

⫸ Rostauscher; srov. Mango. [Tomek 1875]

roštýř — „jenž syrové rudy ohněm měkčí“ [Kořínek 388]

rotarius, -ii, m. — „kolář“. [Krejčík]

rotifex, -icis, m. — „kolář“. [Krejčík]

⫸ Rotifex, rotator, currifex, rotas faciens, nápravník, kolář, koloděj, wagner. [Tomek 1875]

rotšmíd / rotsmid — „...“. Srv. kotlář, mědnář, měděník, měděnec.

⫸ Rotsmid. [Tomek 1875]

⫸ rotšmídy. [Žídek (1471) 1908]

⫸ rotšmid, rotšmíd -a m. Rotschmied. [Malingoudis 114-115]

rotulifex, -icis, m. — „kolečník“. [Krejčík]

rourař / rourník — specializovaný struhař, který velkým nebozezem vrtal dřevěné roury k vedení vody, srv. trubák.

roušnice — viz šlojířnice.

rozárník — výrobce růženců.

rozkůčka — neposeda, rozpustilec. • „Brakana za svobodna byjval rozkůčka, ten nenechál žádnýho.“ [Hruška 83]

rozpitý — sedlák. [Kott 1910]

rozpusta — rozpustilý hoch. • „Necháš jí, ty rozpusto!“, (trýznil kočku). [Hruška 83]

rubrikátor — malíř, který v počátcích knihtisku domalovával ke kapitolám začáteční písmena, srv. iluminátor.

ručnikář — výrobce ručnic, střelných zbraní, srv. puškař.

rudník — staré označení pro havíře rud kovů.

rugatrix, -icis, f. — „švadlí, vyšívačka“. [Krejčík]

rukavičkář / rukavičník — výrobce rukavic.

⫸ rukavičníci (chirothecarii, hantschuster). [Tomek 1869]

⫸ Rukavičník; v. Chirothecarius. [Tomek 1875]

⫸ rukavičníků 27. [Tomek 1892]

⫸ rukavičníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ rukavičník -a m. Handschuhmacher, cirotecarius. [Malingoudis 115]

rumař — dělník, který má na starosti odklízení stavebního odpadu.

Rupator — „...“.

⫸ Rupator, škřidlář. [Tomek 1875]

rúrař — viz rourař.

⫸ Rurař, rurmagister, v. Aquaeductor. [Tomek 1875]

rúrmistr / raurmajstr — opravář potrubí a vodovodů, srv. instalatér.

rusticus, -i, m. — „dědic, sedlák“; rusticus originarius — „dědic, sedlák prvotně usedlý“; rusticus liber — „svobodník“. [Krejčík]

rušňák / rušňář — ten, kdo řídí rušeň; strojvedoucí lokomotivy. [Kott 1910]

růženečkář — 1/ modlář; 2/ výrobce růženců, srv. paterník.

rybář — lovil, choval a prodával ryby.

⫸ rybáři (piscatores, fischer). [Tomek 1869]

⫸ Rybář; v. Piscator. [Tomek 1875]

⫸ rybářů 44. [Tomek 1892]

⫸ rybáře. [Žídek (1471) 1908]

• Lat. piscator.

rybnikář / rybníkář — stavitel vodních děl, zejména rybníků a vodních hrází.

⫸ rybníkáři. [Tomek 1869]

⫸ rybníkář 1. [Tomek 1892]

⫸ rybníkáře. [Žídek (1471) 1908]

rychtář — představitel královské nebo vrchnostenské výkonné moci, srv. lychtář (chod.). • Lat. scultetus / schultetus, -i, m.

ryjec — viz rytec.

rýmař — řemenář, řemenník.

⫸ rymar, rymař -ě m. Riemer. [Malingoudis 115]

rynkéř — viz kroužník.

rytec — řemeslník, většinou zlatník ryjící do obvykle drahého kovu obrazy a písmo.

rytíř — „...“.

⫸ Rytíř; v. Miles,. [Tomek 1875]

rytknecht / rydknecht — pacholek u koní, pomocník ve stáji.

rytovník — „...“.

⫸ +rytovník -a m. Bildhauer, sculptor. [Malingoudis 115]

Ѡ

Ř

řebřikář — výrobce dřevěných žebříků.

⫸ řebřikáři (qui scalas parant). [Tomek 1869]

⫸ řebříkář 1. [Tomek 1892]

řečník — „...“.

⫸ Řečník; v. Prolocutor. [Tomek 1875]

řemenář — výrobce kožených řemenů, který je řezal, mazal a barvil; rýmař, rymař, řemenník.

⫸ řemenníci čili řemenáři (corrigiatores, rimer). [Tomek 1869]

⫸ řemenářů 51. [Tomek 1892]

⫸ řemenář -ě m. Riemer, coriarius. [Malingoudis 116]

řemenník — řemenář.

⫸ řemenník -a m. Riemer, coriarius. [Malingoudis 116]

řemeslník boudní — řemeslník, který své výrobky současně prodával v boudě, v kotci, v dílně.

řemeslo — výroba, zpravidla ruční s menším počtem zaměstnanců (učedníků a tovaryšů) nebo bez nich; zaměstnání, povolání.

• Srv. „devatero řemesel, desátá bída.“ • „Tůlik řemesál — co s tim: nyjlepší držít se jednoho!“ [Hruška 81]

• Stsl. remьstvo (ремьство), -a n. „umění, dovednost“. V jihosl. jazycích chybí. [ESJS: Etymologie nejasná. Bývá spojováno s balt. tesařskými termíny: lit. remẽsas „tesař, řemeslník“, remẽstas „řemeslo“, lot. remesis „tesař“.]

řešatář — řešetář, sítař. • „Je tu řešatář; nemáte žádný řešato spravit?“

• Řešato / řešeto se rozeznává řídké »stodolní« (obyč. napjaté na rohatině, za kterou se drží pevněji, poněvadž se na něm „pocívají“ vohrabky, aby se oddělilo zrno od klasu, a tudíž třeba více síly), dále »hrachový« (též velmi řídké), »koukolní«, »polokoukolní«, »prašný«. [Hruška 81]

řešetář — výrobce dubových dřevěných sít a řešet, srv. sítař.

⫸ řešetáři (cribrofices). [Tomek 1869]

⫸ Řešetář, řešeták. [Tomek 1875]

⫸ řešetáři 2. [Tomek 1892]

řešpytel — ten, kdo hodně hřeší, kleje. • „Jirka — té řešpytel, já bych ho pro to jeho klení nevzel na službu darmo.“ [Hruška 81]

řetězník — kovář specializovaný na výrobu řetězů.

řezáč — lumbák, nunvář.

řezáč drahokamů — rytec, eventuelně brusič drahých kamenů.

řezáč dřeva — řemeslník zhotovující (vyřezávající) dřevěné plastiky a další řezbářské práce ze dřeva lipového, řídce i hruškového. Obvykle řemeslo umělecké.

řezáč kamenů a skla — rytec do kamene a skla, obvykle umělec.

řezáč kovů — viz rytec.

řezáč pečetí a erbů — rytec specializovaný na rytí pečetí a vyřezávání erbů.

řezač ražebních želez — ...

řezáč vína, slámy — viz vinař.

řezáč slámy — ...

řezák — rytec.

⫸ řezáci čili rytci (sculptores). [Tomek 1869]

⫸ řezáků 9. [Tomek 1892]

⫸ řezáky. [Žídek (1471) 1908]

řezák do dřeva — zhotovoval dřevěné tiskové desky, ze kterých se tiskly celé stránky.

řezbář — viz řezáč dřeva.

řezbař — řezbář. • „Na takuvou práci aby byl řezbař, do pa to může dělat bez nádobí“ (o okrasách novomodních na okraji střechy). [Hruška 81]

řezbář forem — ...

řezec — do desek z dřeva hrušky nebo zimostrázu řezal vzory pro tisk textilu.

řezník — obchodník, který choval, porážel dobytek apod., prodával maso a výrobky z masa. Srv. masař / masář, masník.

⫸ řezníci (carnifices, fleischhacker).

⫸ Řezník; v. Carnifex. [Tomek 1875]

⫸ řezníků 176. [Tomek 1892]

⫸ řezníky. [Žídek (1471) 1908]

⫸ řězník, řezník -a m. Fleischer, Metzger. [Malingoudis 117]

• Lat. carnifex, -ficis, m.

řup — sedlák (opovržlivě). [Kott 1910]

Ѡ

S

sacellanus, -i, m. — „kaplan“. [Krejčík]

sacerda, -ae, f. — „kněžka“. [OLD]

sacerdōs, -ōtis, m./f. — „kněz“ / „kněžka“. [Krejčík; OLD]

sacretarius, -ii, m. — „kostelník“. [Krejčík]

sacrista, -ae, m. — „kostelník“. [Krejčík]

sacristanus, -i, m. — „kostelník“. [Krejčík]

sadař — viz štěpař.

sádecký — srv. baštýř.

sádelník — řezník specializovaný na sádlo.

⫸ sádlníci. [Tomek 1869]

⫸ Sádlník. [Tomek 1875]

⫸ sádlníci. [Tomek 1892]

sadivec — tvrdá hlava, paličák. • „O, Dlouhyj Barta, té sadivec!“ [Hruška 84]

sádrař — ten, kdo pracuje se sádrou, zvláště štukatér, srv. gypsař, matlák.

saebator — „lojovník“.

⫸ Saebator, qui fundit saebum, saebestrator, saebefusor, lojevník, lojovník, unsliter, unslichter. [Tomek 1875]

sakristián — srv. kostelník.

• Lat. aedituus, -tui, sacrista, -ae, sacristanus, -i, m.

sakrovec — ten, kdo neustále sakruje. [Kott 1910]

salašník — majitel salaše. [Kott 1910]

saliator, -ōris, m. — „slanař, obchodník se solí“. [Krejčík]

salifer, -eri, m. — „slanař“. [Krejčík]

salinarius, -ii, m. — „solař“. [Krejčík]

⫸ Salinarius, qui vendit sal. [Tomek 1875]

salis mensurista — „soloměřič“.

⫸ Salis mensurista, salzmesser. [Tomek 1875]

salista, -ae, m. — „solník“.

⫸ Salista, solník. [Tomek 1875]

salsamentarius, -ii, m. — „nasolovač, uzenář“. [Krejčík]

salsator, -ōris, m. — „slanéř“.

⫸ Salsator; srov. Slanéř. [Tomek 1875]

Salzmesser — „soloměřič“.

⫸ Salzmesser; v. Salis mensurista. [Tomek 1875]

Salzschuster — „...“.

⫸ Salzschuster. [Tomek 1875]

samiator, -ōris, m. — „puléř kamení“. [Krejčík]

sanytrník — výrobce střelného prachu, srv. prachař.

saponarius, -ii, m. — „mydlář“. [Krejčík]

sapunista, -ae, m. — „mydlář“. [Krejčík]

⫸ Saponista, smigmator, mydlář, seifer. [Tomek 1875]

sarrator — „struhař“.

⫸ Sarrator, limator, lignorum sertor, serrator, struhař, strhař, limák, bretseger; srov. Prknář. [Tomek 1875]

sartor, -ōris, m. — „krejčí“; sartor caligarum — „kalhotník, krejčí kalhot“. [Krejčík]

⫸ Sartor, krajčí, krajčie, krajčieř. [Tomek 1875]

sator, -ōris — „rozsévač, zahradník“. [Krejčík]

satrapa, -ae, m. — „dozorce“; satrapa tabacae — „tabační dozorce“. [Krejčík]

sazeč — ...

scabinus, -i, m. — „kmet, konšel“; scabinus terrae — „zemský konšel“. [Krejčík]

scalarius, -i, m. — „schodař, žebříkář“. [ΛΟΓΕΙΟΝ]

⫸ Scalas qui parat. [Tomek 1875]

scankář — soukeník, užívá při řemeslné výrobě sukna moč. [Kott 1910]

scansor, -ōris, m. — „důlní“; scansor molarum — „mlýnský důlní“. [Krejčík]

sclopetarius, -ii, m. — „puškař“; sclopetarius aulicus — „dvorní, komorní myslivec“. [Krejčík]

scriba, -ae, m. — „písař“. [Krejčík]

⫸ Scriba, scriptor; v. Notarius. [Tomek 1875]

scriba ad portam — „písař u brány městské“. [Krejčík]

scriba ad teloneum — „celní, mytný písař“. [Krejčík]

scriba annonae — „obilní, obroční písař“. [Krejčík]

scriba civitatis — „městský písař“. [Krejčík]

scriba communitatis — „měšťanský, městský písař“. [Krejčík]

scriba contributionum — „kontribuční, berní písař“. [Krejčík]

scriba culinne — „kuchyňský písař“. [Krejčík]

scriba frumentarius — „obroční písař, obročník“. [Krejčík]

scriba frumenti — „obroční písař“. [Krejčík]

scriba in porta — „branný písař“. [Krejčík]

scriba metallarius — „horní písař“. [Krejčík]

scriba piscinarum — „rybniční písař, porybný“. [Krejčík]

scriba postae — „poštovní pomocník“. [Krejčík]