Jan Amos Komenský

[ 1592—1670 ]

Biochronologie



1592

Dne 28. března se nejpravděpodobněji v Nivnici u Uherského Brodu na Moravě narodil Jan Amos Segeš Nivnický-Komenský (Nivnicensis-Comenius). Otec Martin Komenský byl synem Jana Segeše, fojta v Komni. Matka se jmenovala Anna a pocházela rovněž z Komny (Komně) u Bojkovic na Uherskobrodsku. Otázku rodiště dlouho mátlo, že se Jan Amos podepisoval různě, též jako Hunnobrodensis (Uherskobrodský).

1604

Oba rodiče umírají krátce po sobě v Uherském Brodě.

Sirotka Jana se ujala teta Zuzana z otcovy strany, provdaná za Martina Nohála z Bránek, aby mohl ve Strážnici navštěvovat školu, ve které měl za spolužáka o pět let staršího Martina Drabíka, pozdějšího proroka. Jeho učitelem byl Nikodem Pleský z Jizbice.

Jan, ze sourozenců zřejmě nejmladší, měl dvě nebo tři sestry, z nichž jedna se provdala za Urbana Strumenského a druhá jménem Markéta († 1619) se provdala za Pavla Boskovského. Dvě Janovy sestry, Lidmila a Zuzana, byly později pohřbeny po boku rodičů na bratrském městském hřbitově při kaplici uprostřed.

1605

Dne 5. května Strážnici vypálili Bočkajovci (roty sedmihradského knížete a designovaného dědičného maďarského krále Štěpána Bočkaje, † 1606).

Jana se ujali poručníci v Nivnici. Dva roky pak strávil bez školní docházky.

1608

Jan přichází na latinskou školu v žerotínském Přerově, odkud mu utkvěl jmenovitě pouze učitel Tomáš Dubin († 1618).

Jako »mládenec« je určen Jednotou bratrskou pro duchovenskou dráhu a zřejmě při akolutské ordinaci, prvním stupni oddělení pro duchovní službu, dostává biblické jméno Amos.

Podle herbornského spolužáka Matouše Tita je Amos pseudoetymologicky vykládán z lat. Amosus, „láskyplný“, pro Komenského lásku k vědění (nebo k Ježíši Kristovi?).

1609

Jan Amos se na škole v Přerově poprvé dostává do kontaktu s učením sociniánů.

1611

Jan Amos Nivnický (Ioannes Amos Nivnizensis) se 30. března zapisuje na Johanneum, Nassavskou akademii v Herbornu.

Tiskem byla vydána jako jeho vůbec první práce disputace Problemata miscellanea (Směs otázek).

V Herbornu na Komenského nesmazatelně zapůsobil mladý profesor filosofie Johann Heinrich Alstedt (1588—1638). Jeho encyklopedické práce, Encyclopaedia cursus philosophici (1608) rozšířená později do sedmidílné Encyclopaedia omnium scientiarum (1630), jdoucí pokrokově s duchem doby, měly na utváření Komenského patrný a dlouhodobý vliv.

1612

Při studiu v Herbornu začal sbírat materiál pro slovník Poklad jazyka českého (Thesaurus linguae Bohemicae), který v roce 1656 shořel v Lešně.

1613

Sdudium na herbornské akademii zakončil tištěnou rozpravou Sylloge quaestionum controversarum.

Navštívil poprvé Nizozemí, byl též v Amsterodamu. Snad v průvodu falckraběte odešel přes Marburk do Heidelberku, kde se na theologické fakultě heidelberské university zapsal 19. června ke studiu bohosloví.

1614

Ukončil studia v Heidelberku theologickou disputací.

S rukopisem Koperníkova díla O pohybu těles nebeských (De revolutionibus orbium caelestium), který 17. ledna koupil od vdovy po Jakubu Christmannovi, se pěšky vrátil přes Norimberk a Prahu na Moravu.

Jako představený začal učit na přerovské škole, odkud před pár lety vzešel. Vydržel tam až do roku 1618, kdy přešel do Fulneku.

Sepsal a později v Praze (1616) vydal první didaktické leč nedochované dílo Pravidla snazší mluvnice.

1615

Napsal spis O andělích, který se nedochoval.

1616

Na synodu v Žeravicích (u Uherského Hradiště) byl 26. dubna ordinován na kněze Jednoty bratrské.

Začal psát encyklopedii Divadlo veškerenstva věcí (Theatrum iniversitatis rerum), ve které se objevují zárodky pansofických myšlenek. Pomýšlel na Theatrum Scripturae. V Praze vydal (nedochovaný) spis Pravidla snazší mluvnice.

1617

Pracoval na dějinách Moravy a rodu Žerotínů, jejichž latinské názvy cituje Pešina z Čechorodu (1629—1680).

Podílel se na spise Retuňk proti Antikristu.

1618

Počátkem roku byl ustanoven správcem bratrského sboru a jeho školy ve Fulneku na panství Jana Skrbenského z Hříště.

Dne 18. června byl ve Fulneku oddán s Magdalenou Vizovskou ze Zábřeha, se kterou se seznámil v Přerově.

1619

Vydal v Olomouci spis Listové do nebe.

Jan Skrbenský direktorem na Moravě.

1620

Účastnil se vítání krále Fridricha Falckého na Moravě.

Morava obsazena Buquoyovým vojskem.

Dne 8. listopadu bitva na Bílé hoře. Ferdinand II. se ujímá vlády, trestá odbojné stavy konfiskacemi, nastoluje rekatolizaci, vychází řada represivních nařízení proti nekatolíkům.

1621

Na jaře byl Fulnek obsazen španělským vojskem.

Komenský se před pronásledováním skrývá asi na statcích Žerotínů na severní Moravě, posléze i v Čechách na jejich brandýském panství.

Místodržící království českého, kníže Karel z Lichtenštejna, vydává 13. prosince první obecný dekret proti duchovenstvu české konfese: do osmi dnů musí opustit zemi.

1622

Píše své útěšné spisy. V únoru dopsal a v Praze vydal Přemyšlování o dokonalosti křesťanské dedikované manželce.

V Přerově během morové epidemie umírá manželka Magdalena a obě děti.

Ve Fulneku protireformace.

V říjnu vydal Nedobytedlný hrad.

1623

Napsal první díl Truchlivého.

V prosinci 13. dopsal pod Klopoty u Brandýsa nad Orlicí Labyrint světa a lusthaus srdce a věnoval jej majiteli panství Karlu staršímu ze Žerotína.

Ve Fulneku podlehla ohni jeho knihovna.

Po třech letech dokončil práci na Manuálníku, nazývaném též »biblička« (chronologický obsah Bible), který však vyšel teprve roku 1658 v Amsterodamu.

1624

Napsal Pres boží, druhý díl Truchlivého a spisek O sirobě.

Dne 3. září se v Brandýse podruhé oženil, tentokráte s Marií Dorotou, dcerou bratrského seniora Jana Cyrilla z Třebíče na Moravě, člena konsistoře pod obojí, který společně s administrátorem Jiřím Dikastem korunovali Fridricha Falckého za krále českého (1619).

V květnu bylo arcibiskupovi uloženo, aby s pomocí místodržitele pátral po predikantech (kacířských kazatelích), nekatolické šlechtě bylo zakázáno užívat k zápisům desk zemských a žádný protestant v království českém nesměl obdržet inkolát (obyvatelské právo vlastnit statky a politické hodnosti).

1625

V Bílé Třemešné na panství Jiřího Sádovského ze Sloupna dopsal Hlubinu bezpečnosti.

V březnu bylo na schůzce u seniora Václava Roha rozhodnuto, že bratří z Moravy odejdou na Slovensko a do Uher a bratří z Čech do Polska. Komenský tak byl Jednotou vyslán do velkopolského Lešna, aby tam zabezpečil příchod bratrských exulantů.

Cestou přes Lužici a Slezsko se seznámil s viděními jircháře Kryštofa Kottera ze Šprotavy a připravil jejich český překlad, který se šířil v opisech.

1626

Byl vyslán do Berlína za exulanty. Na podnět Ladislava Velena ze Žerotína nese Kotterova vidění do Haagu, aby přiměl uprchlého českého krále Fridricha Falckého k aktivitě. Po návratu nese vzkazy na jižní Moravu až do Drnholce, navštěvuje Náměšť a naposledy rodný kraj.

Osobám nekatolickým byly 5. ledna zakázány sňatky.

1627

V Amsterodamu vyšla Mapa Moravy, na které pracoval od roku 1618 a která byla věnována Ladislavu Velenovi ze Žerotína.

Při návštěvě zámecké knihovny Adama Zilvára ze Zylverštejna ve Vlčicích u Trutnova někdy v létě objevuje a studuje spis Eliáše Bodina Bericht von der Natur und vernunfftmässigen Didactica oder Lehr Kunst z roku 1621, jenž byl podnětem k vytvoření základů moderní pedagogiky.

Při podzimních návštěvách u paní Zárubové z Hustiřan ze zámku Horní Branná u Jilemnice byl zaujat viděními Kristiny Poniatowské.

1628

Koncem ledna posílá Kristinu Poniatowskou s viděními do Jičína za Valdštejnem.

Počátkem února Komenský opouští Čechy a odchází do exilu. Z Bílé Třemešné se vydává s rodinou a Kristinou Poniatowskou přes Žacléř do Lešna.

1629

Během prvního pobytu v Lešně (1628—1641) učí na bratrské škole vyššího stupně.

Připravuje učebnice, uvažuje o uplatnění Pansofie.

1630

Pracuje na souboru učebnic. Návrh na obnovu národní výchovy vede k vypracovnání Didaktiky, tj. Umění umělého vyučování (Česká didaktika), byla dokončena roku 1632.

Pro české čtenáře přepracoval oblíbenou knihu anglikánského biskupa Lewise Baylyho († 1634) The Practice of Piety pod názvem Praxis pietatis, tj. o cvičení se v pobožnosti pravé.

1631

Dopsal a v Lešně vydal učebnici Janua linguarum reserata (Dvéře jazyků otevřené), která měla velký ohlas — hned následujícího roku vychází pirátské vydání v Londýně.

Patrně také v Lešně vychází v prvním vydání Labyrint světa a lusthauz srdce.

V době morové nákazy v Lešně se vyslovuje pro lidské zacházení s nakaženými (Zpráva kratičká o morním nakažení).

Píše Pozoun milostivého léta, plný naděje na návrat domů.

1632

Vydal výklad o předškolní výchově Informatorium školy mateřské.

Na jaře byl zvolen konseniorem, na podzim seniorem Jednoty bratrské a je pověřen funkcí písaře, neboli jakýmsi sekretářem a kronikářem zároveň.

Program obnovy českého školství (Haggaeus redivivus) napsal v době, kdy naděje na návrat byly zmařeny.

1633

Navázal styk se Samuelem Hartlibem (?1600—1662), anglickým sociálním reformátorem, jenž byl německo-polského původu; později překládal Komenského díla do angličtiny.

Janua (Dveře jazyků otevřené) a Vestibulum vyšly česky. Do latiny začal překládat Českou didaktiku. Hraběti Rafałovi Leszczyńskému (X. 1579—29 III. 1636) věnoval Hlubinu bezpečnosti a v říjnu ho požádal, aby finančně zaštítil pansofickou encyklopedii.

1634

Pokračuje v práci na latinské Velké didaktice.

Pracuje na pansofickém projektu, definuje tři zdroje poznání (smysly, rozum, Písmo).

1635

Polemizuje s Mistrem Martiniem z Dražova (1593—1639), luteránem a mluvčím českých exulantů v Sasku.

1636

Poslal Hartlibovi do Londýna nástin Praecognita pansophica.

1637

Hartlib uveřejnil další pansofický spis Conatuum Comenianorum praeludia. Autor schválil pro druhé vydání titul Pansophiae Prodromus (Předchůdce vševědy). Synům zemřelého Rafała Leszczyńského věnoval spisek o životní moudrosti (Faber Fortunae).

René Descartes vydává Rozpravu o metodě (Discours de la méthode).

1638

Pracuje na dramatizaci učební látky (Diogenes Cynicus redivivus).

1639

Následuje hra Abrahamus patriarcha.

1640

Diogenes je uveden na scénu přes kritiky ze strany duchovenstva.

Přátelé koncem listopadu chystají z pověření několika členů anglického parlamentu pozvání do Londýna.

Žádá hraběte Bogusława Leszczyńského, aby finančně zaštítil pansofickou encyklopedii.

Zahajuje práci na Janua rerum reserata (Dvéře věcí).

1641

Do Londýna připlul 21. září. Posílá do Lešna List o Anglii (18. října).

Pozvání Ludvíka de Geera do Švédska (19. října).

Patrně pro své anglické přátele komeniány (Comenians) zaznamenává plány do budoucna: Catalogus operum elaborandorum — Katalog děl, která mají být napsána (říjen).

1642

Dopsal List z Anglie o pansofických pracích (10. června), pro anglické přátele shrnul návrhy na reformu výchovy (Via lucis, tiskem až 1668).

John Winthrop (1588—1649), spoluzakladatel a guvernér Nové Anglie, Komenského s největší pravděpodobností pozval do Ameriky, aby zde vybudoval školu pro Indiány.

V květnu odmítl pozvání kardinála Richelieu (1585—1642), aby v Paříži vedl pansofickou školu. Stejně reaguje i na druhé pozvání v říjnu.

V červnu 16. odplouvá z Anglie do Nizozemí.

Navštívil Haag a Amsterodam.

V červenci se setkal s René Descartem na zámečku Endegeest u Leidenu — rozmlouvali spolu čtyři hodiny.

Přijel do švédského Norrköpingu (29. srpna) a v září byl přijat královnou Kristinou a kancléřem Axelem Oxenstiernou.

S podporou Ludvíka de Geera se na podzim s rodinou usadil v Elbągu (Elbink), který je na pruském území, ale pod vlivem Švédů.

1643

Pracuje na učebnicích pro Geerovy školy ve Švédsku.

Diskutuje s konvertitou Nigrinem.

1644

Polemizuje s kapucínem Valerianem Magnim, píše Poznámky o smíření křesťanů.

1645

Polemizuje pod pseudonymem Ulricus de Neufeld.

V Toruni se dočasně účastní interkonfesijních Colloquia charitativa.

Pracuje na projektu sedmidílného pansofického díla.

1646

Dokončuje Methodus linguarum novissima (Nejnovější metoda jazyků).

1647

V Leidenu vychází Historia persecutionem ecclesiae Bohemicae, původně určená pro nové vydání Martyrologia Johna Foxe.

Píše se zájmem Hartlibovi o výuce Indiánů v Nové Anglii (červen) a ten ho naoplátku upomíná, aby nezapomněl v anglickém překladu Didaktiky na věnování pro parlament.

Ochlazení vztahů k de Geerovi.

Přátelé ve Švédsku zatlačeni do pozadí.

1648

V srpnu se vrací do Lešna a je po smrti biskupa Vavřince Justina zvolen předním seniorem (biskupem) Jednoty bratrské. — Druhý pobyt v Lešně 1648—1650.

V Lešně dne 27. srpna umírá jeho druhá manželka Marie Dorota. Z pozůstalých čtyř dětí je nejmladší dvouletý Daniel, pak následuje pětiletá Zuzana a dvě dospělé dcery Dorota Kristina a Alžběta, jejímž manželem je od roku 1649 Petr Figulus-Jablonský (1619—1670), který byl Komenského žákem a díky polyglotickým schopnostem se stal též jeho spolupracovníkem při diplomatických misích.

Spis proti independentům, vítězným v Anglii.

Karel I. Anglický popraven.

Dne 11. října píše ještě Oxenstiernovi žádost, aby nebyli Češi při mírových jednáních opuštěni.

Vestfálský mír, který ukončoval třicetiletou válku, byl podepsán 24. října. Pro české exulanty byl zklamáním, neboť náboženské a majetkové poměry určoval podle stavu k 1. lednu 1624.

1649

Dne 17. května uzavřel v Toruni třetí sňatek s Janou Gajusovou. Na Čechy zapomenuté vestfálským mírem opětovně vzpomíná.

1650

Vydává Kšaft umírající matky jednoty bratrské a píše třetí díl Truchlivého.

Cestou do Blatného Potoku (Sárospatak) navštíví tajně naposled Moravu a obce Jednoty na Slovensku.

Přikloní se k vizím Mikuláše Drabíka.

Po návratu do Lešna se rozhoduje usadit na čtyři roky v Blatném Potoku jako reformátor sedmihradského školství. Činnost zahájil řečí De cultura ingeniorum.

V říjnu dopsal dílo Schola pansophica.

1651

Povzbuzuje Zikmunda Rákócziho k vystoupení proti Habsburkům.

Účastní se sňatku Zikmunda s Henriettou, dcerou Fridricha Falckého.

1652

Přepracovává potřetí soustavu učebnic. Pracuje na Obecné nápravě věcí lidských.

1653

Vychází první verze Orbisu s názvem Vestibuli et Ianuae lucidarium.

Vzrůstající potíže v Blatném Potoku.

1654

Dramatizace Dveří jazyků se úspěšně prosadila. Tak vznikla Schola ludus — Škola na jevišti.

V červnu opustil Blatný Potok a vrátil se do Lešna (třetí pobyt v Lešně 1654—1656).

1655

Pracuje na třetím dílu Obecné porady a Pansofii.

Vykresluje obraz spravedlivého panovníka v traktátu Panegyricus Carolo Gustavo (Chvalořeč na Karla Gustava).

Válkou ohroženým měšťanům Lešna je určen spisek Boj s Bohem modlitbami.

1656

Koncem dubna je Lešno přepadeno polským vojskem a vypáleno. Přišel o majetek, knihovnu a vpodstatě o všechny rukopisy. Útěk do Slezska a do Hamburku, kde píše Lesnae excidium (Zkáza Lešna).

Příjímá pozvání mladých de Geerů do Amsterodamu. Vavřinec de Geer (1614—1666) svou pomoc Komenskému vyslovuje i závětí. Po dědickém sporu Štěpán de Geer († 1685) zaštiťuje Komenského vlastním majetkem.

Přes Groningen příjezd koncem srpna do Amsterodamu.

V listopadu odmítá nabídnutou čestnou profesuru. V prosinci dostal od amsterodamských konšelů slib pravidelného příjmu a podpory na dovydání spisů didaktických a pansofických.

Začíná nejplodnější období Komenského života.

1657

Na Nový rok věnuje amsterodamské městské radě nové vydání Schola ludus, vydává spisy napsané v Blatném Potoku.

Oliver Cromwell nabídl českým lešenským exulantům usídlení v Irsku. Komenský pozvání následujícího roku v březnu odmítl v naději, že se brzy vrátí do vlasti.

Začíná vydávat Opera didactica Omnia (Veškeré spisy didaktické) věnované městské radě a první díly Obecné porady.

Polemický ohlas revelací Lux in tenebris (Světlo v temnotách).

1658

V lednu dokončil čtvrtý svazek Opera didactica omnia.

V Norimberku vyšla jedna z prvních ilustrovaných učebnic Orbis pictus (Svět v obrazech). V Amsterodamu vyšlo Vestibulum.

1659

Polemizuje s Descartovou přírodní filosofií.

Proti sociniánům hájí učení o svaté Trojici, hájí svoji podporu revelací Historia revelationum.

1660

Vydal čtvrtý díl Truchlivého a pokračoval v polemice se sociniány.

O historii Jednoty bratrské vydal v Amsterodamu práci De bono unitatis et ordinis (O dobru jednoty a řádu) věnovanou Karlovi II. Anglickému.

1661

Píše příručku proti sociniánům.

Fulneckému sboru věnuje nový německy psaný katechismus.

Pro amsterodamského tiskaře a nakladatele svých děl Petra Montana (Pietro van den Berghe, 1631—1706) píše chronologickou bibliografii vlastních děl (Epistula ad Montanum).

1662

Připravil k vydání českou konfesi (Confessio aneb Počet z víry) z roku 1574 (1575?) a doplnil ji Dalším napomenutím rozptýleným ostatkům Jednoty.

1663

Vydal upravené druhé vydání Labyrintu světa a ráje srdce a druhé vydání Historie o těžkých pronásledováních církve české. Vydal traktát Letzte Posaun über Deutchland, určený pro řezenský sněm říšských knížat.

1664

V Amsterodamu vyšel Poslední Pozoun — příliš pozdě, aby měl vliv.

1665

Začátkem roku si zakládá poznámkové archy s názvem Clamores Eliae (Výzvy Eliášovy), do kterých až do konce života sbírá různorodý materiál pro »všenápravu«.

Vydal rozšířený soubor revelací Lux e tenebris (Světlo z temnot).

1666

Vypisuje si osudy mystiků a sektářů (Ant. Bourignonová, F. Breckling).

1667

Pro mírová jednání v Bredě (květen), kterých se osobně zúčastnil, píše irenický spisek Angelus pacis (Anděl míru), ve kterém rozvádí nezbytnost mírového soužítí lidstva a překonává vševládný europocentrismus.

Hájí „zbožnou vědu“ Pierra Serruriera (1600—1669) proti kritice stoupenců Descartových.

1668

Vydává Via lucis (Cestu světla) vzniklou během anglického pobytu, a Unum necessarium (Jedno potřebné).

Od zimních měsíců do jara roku 1669 je nemocen.

1669

Spiskem De zelo sine scientia (O horlivosti bez umění) odpovídá na kritiku chiliastických revelací od kalvinisty Samuela Maresia († 1673), někdejšího přítele a stoupence. A na Maresiovu repliku Antirrheticus reaguje sebeobhajobnou autobiografií Continuatio admonitionis fraternae (Pokračování bratrského napomenutí), která je též známá jako Vlastní životopis, kde líčí svůj život od roku 1628.

Počátkem zimy znova onemocněl.

1670

Na jaře se trochu zotavil. V srpnu podepsal věnování spisku o logice (Triertium catholicumObecné trojumění).

V září činí poslední vpisky do Clamores Eliae.

Dne 2. listopadu podpisuje poslední list Drabíkovi.

Dne 15. listopadu zemřel v Amsterodamu.

Byl pohřben 22. listopadu v kostelíku valonské reformované církve v Naardenu.

 

 

Prameny

Brambora, Josef: „Časový přehled života, činnosti a díla Jana Amose Komenského“, in: Vybrané spisy Jana Amose Komenského. Svazek VIII. Autobiografická vyznání. Plány a dopisy,   SPN, Praha 1975, str. 411–420.

Komenský, Jan Amos: O sobě, ed. Amedeo Molnár & Noemi Rejchrtová, Odeon, Praha 1987 (1989, 2. vydání).

Novák, Jan V. & Hendrich, Josef: Jan Amos Komenský. Jeho život a spisy, Příležitostné vzdělávací spisy Dědictví Komenského číslo 214.   Praha 1920—1932.

Polišenský, Josef: Komenský. Muž labyrintů a naděje, Academa, Praha 1996.

 

 

JAK J. A. Komenský
v roce 1641
(rytina podle Václava Hollara)


JAK J. A. Komenský,
zpochybňovaný portrét (malba od Juriaena Ovense z let 1657–1662)


JAK Rembrandt, Podobizna starce,
(Ritratto di vecchio 1665) – zkusmo pokládáno za portrét JAK


> > > Bibliografie J. A. K.          

        Soupis korespondence J. A. K.   < < <


 

 

< < <